Listopadová výprava - Krysař

Na tuhle výpravu se jelo autobusem, a tak jsme měli sraz pochopitelně na autobusáku. Cesta byla rušná (jako vždy).

Jakmile jsme dojeli do Odrance, řidič šlápl na brzdu a celý oddíl se vyhrnul z autobusu ven. Nejprve jsme chvilku bloudili, nebo jsme si to teda mysleli, ale během výpravy jsme zjistily, že to až tak neúmyslně nebylo.

Z budovy, která se stala pro tento víkend naším útočištěm se vyklubal jakýsi provizorní kulturák se sálem podobné velikosti jako v Pohledci, smradlavýma záchodama, které ani nešly zavřít, umývárna tam nikdy neexistovala a kuchyň velikosti dvou záchodových kabinek, ještě k tomu z poloviny zaplněná sudy s pivem byla taky zajímavá. Ale nestěžovali jsme si!

Po drobném zabydlení nás čekal úvod výpravy na který jsme se sešli před kulturákem. Dozvěděli jsme se, že nejsme vůbec v Odranci, ale ve městě jménem Hamlen, které právě navštívil Krysař co chce naplnit svůj osud.

Naším prvním úkolem bylo najít starostu, u kterého se krysař chtěl ubytovat. Nebylo to však tak jednoduché. O starostovi věděli jen konšelé a o těch se toho taky moc nevědělo! A tak jsme se vydali za občany Hamlenu. Nikdo, ale nedal nic zadarmo. Nováčci vždycky dostali úkol nebo otázku a pokud úkol bezchybně vyřešili, družina na oplátku dostala nějaké ty informace.

Jakmile jsme získali všechno potřebné, měli jsme čas na večeři, co jsme si přivezli z domova.

Když už měli všichni plná břicha, mohli jsme se vrhnout na další úkol. A to najít starostu. Po družinách jsme obíhali další občany vesnice a vyptávali se nenápadně na konšela, od kterého jsme zjistili, kde starosta právě je. První ho našly Lišky. Celý oddíl se seběhl zpátky před kulturák a vydali jsme se tam všichni společně. Starosta krysaře ubytoval a domluvil se s ním, že on mu na oplátku vyžene krysy z města. Krysaře ještě čekala jedna příjemná novinka. Seznámil se s krásnou Agnes, dcerou starosty a samozřejmě se do sebe oba okamžitě zamilovali. :-* A my jsme se vydali zpátky do teplíčka, kde jsme měli osobní volno - někdo lasoval, někdo zlobil, někdo pletl copánky nebo jen tak polehával.

Večerka se ale nemilosrdně blížila, proto jsme zalehli do pelíšků, zhaslo se, roveři pustily písničku z Krysaře na dobrou noc a spalo se.

A už tu máme krásné sobotní ráno. Nikomu se nechce ze zahřátého spacáku, ale PK nás už žene na rozcvičku. Celí rozlámaní, nevyspalí a s ospalkami slepenýma očima se pomalu vysouváme ze spacáku, vydávajíc při tom podivné zvuky podobné zívání. Nakonec se nám to za tu čtvrthodinku povede a šoupavými kroky se dopravíme před kulturák…

Rozcvička se konala pod vedením Vojty (Tulise), na takovém opět provizorním hřišti pod kulturákem. Alespoň trošku rozhýbaní jsme si zahráli ještě malou hru, abychom se rozhýbali úplně. Na hřišti byli rozházené otázky. Každá otázka měla svoje číslo. Abychom mohli na otázku odpovědět, museli jsme najít další lísteček, tentokrát s číslem, stejným jako na otázce. Lístečky byly dvou barev, žluté a zelené. Žlutá pro nováčky, zelená byla určená starším členům. Když jsme našli otázku i odpověď, zašli jsme za Tesákem pošeptali mu to do ouška. Jenomže to bysme se asi moc nerozhýbali, kdybsme dělali jen tohle. Na hřišti byli roveři, co nás chytali. Podle mě, to bylo dost nebezpečný, protože hned tam kde končilo hřiště , byl mini krátkej sráz, ale zato celkem prudkej. To si pak člověk utíká před roverem, skočí po hlavě dolů a ještě udělá kotoul hlavou přímo na špičatej kámen. Nedoporučuji!

Mezitím, co jsme vykonávali rozcvičku, nám naše kuchařky v kuchyni velikosti dvou záchodových kabinek upekly chleba s máslem, sýrem a čajem.

Pokračování zítra…