Výprava za Yettim

Ze školy v Bobrové, kde byly zrovna ubytované Berušky, je to do Himálají kousek, tak se tam slečna ( nebo taky „madam“ jak jí holky začaly říkat) zastavila, aby posílila svůj tým o nové členy. K expedici se přidal taky Boris Slamák, který nechybí na žádné akci. Pak jsme si sedli do kroužku a navzájem se česali (vlastně česalY, kluci se nevím proč nepřidali) a Atty vykládal. Jenže když se Atty rozpovídá, je to nadlouho, navíc každá z Berušek má historku (co se stalo babičce, co říkala kamarádčina kamarádka), kterou musí bezpodmínečně všem říct, takže najednou byl čas jít spát. Tak jsme šli. V noci jsme přeletěli do Himálají a ráno se holky s Borisem vydaly hledat Yettiho (reportérka si totiž prozřetelně vyrazila do Himálají v sukni).
Za dopoledne dorazily až k Yettiho jeskyni, ale nebyl tam. Objevily ale jeho stopy, které se jim podařilo odlít. Absolvovaly také náročný horolezecký výstup, takže se vrátily zpátky strašně vyhládlé. Nabraly si proto plné ešusy jídla, ale po pár soustech je přešel (NEBYLO to chutí toho jídla (to je tady pro vás kluci, abyste neměli zase poznámky!)), takže využily Attyho bezednosti. Odpoledne jsme nacvičovali divadlo, už se začíná pomalu rýsovat. Pak přijela kapela, která slíbila, že nám řekne něco o Yettym. Jenomže se ukázalo, že nás jenom napálili. Začalo se stmívat a bylo třeba zjistit nové informace o Yettym. V jedné horské vesničce bydleli babička s dědečkem. Vlastně spíš… bába s dědkem. Žili tam spolu už dlouho a za tu dobu už mezi nimi veškeré sympatie vyprchaly. Oni kdysi viděli Yettiho, ale už jsou staří a každý si pamatuje jen své části příběhu. Bylo nutné příběh poskládat celý. To by bylo mnohem snazší, kdyby bába a dědek nebyli tak protivní. Babka často upadala do spánku nebo vylezla na strom a holky ji musely snést dolů, dědka zase pořád loupalo v zádech. A těch nadávek, co si mezi sebou vyměnili… Jedna za všechny: Holky: „Dědečku, řekněte nám něco o Yettym… Dědek: Yetty? Yetty? Koukněte se na tu mou bábu, TO je Yetty! Po téhle urážce jsem se rozhodla, že už s dědkem nikdy nepromluvím. Na večeři byly špagety s točeňákem a Atty zas dojídal, takže jsme měli večer strach, aby se klidně vyspal. V noci nás čekal těžký úkol: projít stezkou odvahy, vyměnit zlým lovcům Yettyho jejich zbraně a nakonec ten nejtěžší a nejstrašidelnější – jít za Yettym a donést mu boty. Yetty se totiž pořezal a tak jsme ho mohli lehko sledovat podle jeho světélkující krve. Je plachý a mohl by se lehko rozzuřit, tak jsme na něj jen jednou blikli čelovkou a pak se rychle vzdálili a nechali ho tam s novými botami. Ráno holky bez mučení přiznaly, že se na noční hře hodně bály, nejvíc Yettyho, protože strašně vrčel a byl obrovský. Ráno se ještě vrátili lovci a chtěli nás dokonce postřílet, ale když vytasili pistole, byly tam místo nich naše banány, tak jsme se jim vysmáli a oni utekli. Byli bychom v Himálajích ještě zůstali, ale zítra musíme do školy. Berušky ale vyrobily skvělou reportáž z této expedice, která se (pokud šéfredaktorky Bája a Terka dovolí) objeví v dalším čísle Baterky.