Zpackalovaná výprava

Aby bylo jasno, tohle nebyla vůbec zpackaná výprava, a to i když většinu času lilo jako z konve, padaly kroupy nebo se aspoň do oken opíral hurikán Ema.
Název je takový proto, že výpravou nás provázel detektiv Packal.

Packal je detektiv, který v rámci své praxe řeší mnoho zajímavých případů. Má ale jednoho odvěkého rivala, jehož se mu stále nedaří dopadnout. Je to Ing. Šílený, zvrácený vědec, který se pokouší sestrojit nebezpečný stroj. Na různých místech proto krade rozličné prapodivné věci, které chce použít jako součástky do tohoto stroje. Je rychlý, nikdo ho nikdy neviděl, neví se, jak vypadá.
Vždy, když něco ukradne, schová to na krátký čas nedaleko do svého trezoru a čeká, než se uklidní situace.
Packal je mu ale v patách. Okamžitě po loupeži je na místě činu a snaží se ukradený předmět získat dříve, než si jej Ing. Šílený odnese.
Na pomoc si vždy pozve dva týmy mladých nadějných detektivů, které mu pomáhají případ vyřešit.

Ty dva týmy byly samozřejmě naše Berušky.
Tentokrát si ale Ing. Šílený dovolil opravdu hodně!!!
Mělo mu dojít, že ukrást svíčku z památníku partyzánů na Odranci mu rozhodně neprojde!
Ale víte, jak to s těmi zločinci chodí…

Po absolvování několika zapeklitých úkolů jsme všichni obdrželi průkaz detektiva. S průkazem jsme se pak vydali hledat stopy, které by nás dovedly k trezoru.
Stopy byly barevné obálky s indiciemi. Každý tým jich musí mít pět.

Taky jsme nacvičovali naše slavné divadlo a vyráběli kulisy. Pokud by měla účast na střediskovém festivalu vypadat podobně jako na výpravě, bude mít každá Beruška zřejmě minimálně pětiroli…

Několikrát jsme se mohutného remcotu vydali ven, abychom pěkně promokli a ještě pěkněji se pak mohli sušit a něco si zazpívat. Přišli si s námi zazpívat taky roveři, kteří tam byli s Pudilem. Dajda zpívala hezky.
Tentokrát se zpívaly (teda spíš vyřvávaly) hlavně písničky jako Bedna od whisky, Čert ví kdy kotvy zvednem atd… Co nám z těch dětí roste… Princezna ze mlejna nebo Den je slunečný se tentokrát s velkým ohlasem nesetkali…
Atty zklamal mě a Pávčicu, protože jsme si nemohly zatancovat na naši oblíbenou polku Škoda lásky!


Z rána si toho moc nepamatuju, protože jsem byla hrozně ospalá, tak jsem jen ve spaní žmoulala králíčka. A navíc jsem neměla kontaktní čočky, tak jsem viděla všechno rozmazaně.
K snídani byl chleba s medomáslem, které za stopu chystaly Berušky pro starou babičku.
Pak se asi ještě získávaly stopy…
To už jsme je měli všechny a mohli jsme se vydat hledat trezor.
Ten byl ukrytý v provázkovém bludišti v lese. Než jsme tam došli, byli jsme úplně mokří.
Trezor byl naštěstí nalezen asi do 10 minut a pak jsme rychle valili se převléct.
Pak už jen stačilo získat k trezoru klíč. To byla taky rychlovka a trezor byl otevřen, svíčka vrácena k památníku.
Takhle, když to píšu, je to raz dva, ale když vám prší za krk a čvachtá v botách, každá minuta se vleče jako věčnost.
Takže už jsme se všichni těšili domů, kam jsme se následně také vydali.
Teda jen co jsme asi hodinu uklízeli celý kulturák…