Zimáková kuchyně

Bylo před výpravou oddílu do Polné a Teo se mě ptal, jestli bych nemohla jet vařit. Bohužel jsem nemohla, ale další nabídka směrovala na kuchyň zimního tábora. V tu dobu jsem, podle mého plánu závodů, měla mít po sezóně. A tak jsem svoji účast přislíbila.

Týden před svojí premiérou jsem lítala s kuchařkou v jedné ruce a v druhé s kalkulačkou na počítání porcí, po odpoledních hledala všechny možné potraviny v obchodech a přemýšlela jsem, jestli ještě není něco potřeba.

Po tomhle blázinci jsem konečně seděla ve vlaku, sice plná strachu, jestli těch 32 věčně hladových krků dokážu zasytit. Ale radost z nacházejícího týdne byla větší, a tak jsem se nechala vtáhnout do skvělé nálady ve vlaku. O svém prvním jídle jsem začala přemýšlet až pod posledním kopcem ke srubům. Špagety dopadly dobře, ale to byl jenom začátek.
Nebudu tady popisovat celý jídelníček, ale kdyby měl někdo zájem o to, co vaše ratolesti jedli, moc ráda Vám pošlu jídelníček!:)

Po zahřívací neděli, ve které jsem se s Nikou zabydlela v našem týdenním útočišti, přišla s každým dnem realizace jídla, které jsem měla naplánované. Musím přiznat, že na to jaký strach jsem měla na začátku, tak vše šlapalo jako hodinky. A myslím si, že jídla byla celkem dobrá. Teda já osobně mám dobrý pocit.:)

I když občas to byl fofr a stres, jestli bude maso měkké, kolik času zbývá do konce programu, a jestli oběd stihnu přesně na 12:45…Nebo když Vařík zjistil, že v Nových Hradech asi nejí nic jiného než kuřecí maso. Co naplat, Laky se musel vypravit do vzdálenějších míst pro maso..Další moje vzpomínka je na pátek, kdy se oddíl vydal na výlet a já s Tesákem šlapala na nákup. No pohled na dva přeplněné košíky a naše malé batohy nebyl zrovna utěšující. Ale zvládli jsme to!:)

Úsměvných situací nejen z kuchyně bylo dost. Hlavně Tesák, který dokáže věci někde zapomenout během deseti vteřin a pak je půl hodiny celý špatný hledat. Nebo já, když si pletu housky v našem košíku s těmi v košíku s prošlými věcmi. Upéct tekutý perník se nepodaří taky moc lidem, no jo, hold když si špatně nastavíte troubu.:) Paní prodavačky byly z nás asi taky dost mimo. Poněvadž Vařík, který přišel do obchodu s větou, že chce 14 chlebů.. Tak to by seklo s každým.:)

Další na co budu moc ráda vzpomínat, je program Pavlínky, kde jsem si hrála na sportovce. Hrát florbal s větví z lesa, který na mě nachystali Jeleni a závod v motokárách s Rysi.

Moji kuchařskou premiéru ukončila hostina, po které nic nezbylo, takže snad byla dobrá.:)
Co napsat na konec, no hodnocení na sebe radši psát nebudu..:) Takže asi jen říct, že to byla skvělá zkušenost a hlavně týden se super partou!