11. den - úterý

Ranní rozcvička byla překvapením pro cvičitele Romana Šťastného – protože holky Maky s Čegi nezapomněly na jeho svátek a tak bonboniéra putovala k lehce zmatenému Atreiovi – prostě jsme ho dostali :).

První program došlo opět na vyzývanou – bejs, lacros, fotbálek a pár adeptů, kteří si plnili odborku sportovce si zkoušelo pískat tyto zápasy. Zde musím poznamenat, že Banymu se již odborku sportovec podařilo splnit. Gratulujeme. A teď mě napadá, že jsem vás neinformoval jak dopadl Adam s plněním Tří orlích per – lov byl úspěšný i při poslední zkoušce – 24 hodin o samotě mimo tábor a Adam si může na rukáv našít tuto cennou odborku.

V druhém programu však na našívání neměl čas, protože vedl program s názvem Stavba chrámu. Běhalo se po okolí, kde bylo plno stavebního a dekoračního materiálu (např sloupy, fontány atd.) a tento materiál se dolepoval na papír a takto se stavěl chrám, který byl poté dokreslován. Moc pěkná dílka, stojí za zhlédnutí.

Kolem poledne přijíždí „paní Mako“ na kontrolu její nezbedné dcery. Vše je v pořádku, bez teplot, Mako může zůstat – super zpráva.

Když dojíždím kolem půl třetí na tábořiště a očekávám polední klid v plném proudu, trochu se pletu. Někteří sice unaveně pospávají, ale služba kmitá po kuchyni a smaží a smaží – květákové placičky. Když se ptám (záměrně velice obezřetným a rozhodně ne vyčítavým tónem) v čemže je problém, když měl být oběd před hodinou a půl, tak se mi dostává úsečné odpovědi: „V kamnech a těstě.“

Osobně mi to moc nevadí, aspoň se můžu nabaštit s oddílem. Ale tím pádem se protahuje i začátek programu – k radosti oddílu. Na celé odpoledne je totiž naplánován Svojsíkův závod. Celostátní kolo se blíží, tak je třeba na něj trénovat. Na trať vybíhájí jak dvě elitní skupiny, které budou hájit naše barvy v celostátním kole, tak i dvě další skupiny složené z celého oddílu.

Není moc motivace a tak se spíš soustředí na plnění úkolů na stanovištích, než na čase na trati. Až to bude na ostro, tak to snad bude lepší. Výsledky, pokud vím, nebyly vůbec špatné a kupodivu kluci převálcovali holky o více než polovinu. A jak tvrdí Císko – holky se rychle naučí a rychle zapomenou – kluci to mají v sobě. Uvidíme v září.

Poslední neelitní skupiny se dost loudají, takže je posunutá i večeře. Miky má smažení dost a tak nahrazuje původní plán - lívance obloženým chlebem a setkává se s pochopením.

Mako má bohužel teplotu, tak je rozhodnuto – musí domů, ať se pořádně vyleží v teple – to hlavně a třeba ještě stihne závěr tábora. Škoda. Aspoň poznávám „paní Mako“.

Když jsem u těch marodů, tak se musím zmínit o Pavlínce, která je na pár dní v nemocnici s podezřením na toxoplazmózu. Naštěstí nic infekčního, co by ohrozilo další táborníky, ale na tábor se za námi už bohužel nevrátí.

Večerní nástup – totiž sejmutí vlajky – zvládli dva lidé Teo a Pudil, protože časový skluz nebylo možné zvládnout jinak.
A tak se oddíl bezprostředně po tom vydává do Egypta a bojuje o slova chorálu, který nám má zajistit vstup do Atlantidy. Problém je v tom, že slova jsou na tělech mumií, které je nedávají zadarmo a tak se nejdříve získávají ochranné svítící tyčinky. Každopádně po tábořišti panuje čilý večerně-noční ruch doprovázený skřeky a řevem některých bázlivějších a hlasově nadanějších jedinců – nebo spíš jedinek. Např. Čegi, Pidi, atd.

Snad máme všechny útržky chorálu a někoho teď čeká perná práce je dát dohromady a přepsat. Uvidíme kdo a jak to zvládne.

Den ukončujeme nástupem při kterém je dnešnímu dalšímu oslavenci (po Romanovi :)) – Vojtovi předáno to po čem jeho srdce prahlo nejvíce – kofola. Tedy, jeho srdce sice prahlo po kofole – první dny tábora každému, kdo odjížděl na nákup připomínal ať mu nezapomene koupit kofolu – ale dnes mu byla předána speciální Vojtola – ručně malovaná a psaná etiketa rozzářila oči tohoto malé živlu a tak vesele poskakoval po tábořišti a dělil se se všemi koho potkával. To tedy poté co dostal oprávněných dvanáct hoblů.

Další neplánovaný oslavenec byla ještě Meli. Svátek má sice až v pátek, ale Miky si po svém přebral mou informaci ať se jí koupí čokoláda a dychtivě gratuloval. Čímž dorazil už tak dost zmateného Atreie, který neprodleně žádal vysvětlení zda Roman měl svátek ráno a Klára odpoledne nebo jak že to vlastně teda je. Rychle jsme ho uklidnili, zahnali oddíl do stanů a šli radit do srubu, protože Atlantida se blíží a nikdo z vás si nedokáže představit co to bude za „mazec“. Rada se tedy protahuje a s Pudilem děláme v programu některé škrty, které se nikomu z programových nelíbí, ale nicméně se podvolují – ač neradi. Ale o to co se vlastně bude dít vás budu informovat až zítra……. na takovéto zprávy musíte nejdříve uzrát a předem upozorňuji, že zítra to bude čtení pouze pro jedince drsnějšího charakteru. Nerad bych, aby nám slabší povahy zítra u monitoru omdlévaly a kolabovaly :).

Hlídky jsme dnes z důvodu řádného vyspání (také souvisí s chystaným vstupem do Atlantidy – už jste napnutí???) zrušili – jen Maky s Žofkou si svým chováním u Tea vykoledovaly noční hlídání. Ale v plánu je spát až do půl deváté, takže i tak snad načerpají dost sil (dle posledních informací si oddíl lebedil jak se konečně do sytosti vyspal – no nebudeme z toho dělat pravidlo, nebojte………).

Dobrou a dlouho noc – budete na ni brzy vzpomínat………