Roverský Silvestr

08:30 - týpí.
Otvírám oči a koukám do ohně. Ráno většinou už nehoří, ale dnes ano. Aty vzal kolem šesté svůj žaludek na procházku, když ho tak nepěkně prosil a když se z ní vracel, přinesl sebou třísky a oheň rozfoukal. Takže dneska se můžu do plamenů koukat nejen před usnutím, ale i po probuzení. Ze spacáku co vidím naproti vykukuje oranžová peruánská čepice, vlastně sem tu Piškota bez ní ještě neviděl. Ale věděl bych že tam naproti leží Piškot i bez čepice a vlastně i bez koukání, stejně jako že ten co oddychuje za mnou je Tesy, nad ním u lajningu sní svoje sny o „šestce“ Mevrik a tak dál. Každý tu má své místo. I hrnec bramboračky co nám uvařila paní Císková i boty vyřádkovaný podél palet i tác na kterém je většina kuchařského náčiní co zde potřebujem, tedy nůž na ukrojení chleba, naříznutí točeňáku a nabrání hořčice.

10:01 - srub
Miry co zde spal se už souká do maskáčů. Maskáče jsou na zimním „in“ Jak listnáče tak jehličňáky. Na kamnech se hřeje ovocňák, kterej za chvíli bude následovat kafe s mlíkem, žofčinu narozeninovou bábovku, vánočku a chleba se sýrem, který už se vydaly do týpka skoncovat se svou existencí.

10:15 - týpí
Cpeme se. Po konipasovi ani vidu ani slechu. Vyprávím klukům historii dnešní vánočky. To poprosíte babičku, jestli by vás nenaučila upéct vánočku. Babička, ochotně souhlasí a hned druhý den vás ve čtyři hodiny v noci vzbudí se slovy „jdem zadělat těsto“ tomu říkám pekařskej výcvik. Myslíte. Že jde vystudovat vejška ve vězení? To víš že jo. Nejšastěji se tam studujou asi práva.

10:22 - týpí
Nějakej nešika se pokouší uhasit oheň ovocňákem. Naštěstí se to Zetymu nepovedlo. Naneštěstí část ovocňáku zachránil.

10:30 - týpí
Škoda že Čegi není krtek, umí totiž dobrý krtince plný banánů a jeden takovej nám právě přinesla. A navíc krtek by neuměl mluvit. Nojo, ale kdo by nám pak řekl, že kvůli nám vstávala možná už o půl deváté :-)

10:45 - týpí
Po „krtinci“ se jen zaprášilo.Mňam mňam. Jen Aty jím pohrdl. Odchází na vzduch. Čegi se nám snaží namluvit, že holky s prominutím „potravu nikdy nezvrací“ dámy to prý udrží. Uvažujem, že bychom v pondělí večer smyli pot a kouř v sauně.

10:50 - týpí
Aty se nám vrátil. Už vede 3:0. Piškot sáhl nad sebe do lajningové střechy, zašmátral a už nám rozdává žvejkačky na takovéto domácí žvýkání. Uvažujem s Piškotem že bychom dali bejsból. Klukům se nějak nechce. Nejsme žádní nelidové a tak nemusí a navíc, zahráli sme si včera. Včera se odehrála premiéra hry „Age of mythology“ (má pravidla tak složitá, že bych raději maturoval z hudebky než z nich) a ti co se jí účastnili si vypráví své sny, zdálo se jim právě o ní. Laky „Ejdže“ nehrál, takže ve snu „bangoval v Portoriku“

10:58 - týpí
Čegi je v čoudu. Konipas taky.

10:59 - týpí
Laky měnil i když mu nepromokli, ale jinak neměníme i když většině promokli. Jdeme ven.

11:15 - hřiště u týpí
Vedeme už 3:0. Hrajeme „vikingskej fotbal“ Hraje se podobně jako klasickej fotbal, akorát v mlze a na rozblácenym hřišti. Stojíte v obraně a najednou vidíte, že se na vás z mlhy řítí velkej škaredej chlap (a to Pudil ani nehrál :-) a i přes tu vrstvu bláta mu z tváře vyčtete, že to malý kulatý chce dostat do brány i kdyby ste měli skončit na zemi. Tak to je vikingskej fotbal.

12:00 - hřiště u týpí
Tým „ajta krajta“ plný paličů šancí po zásluze nevyhrává. Zahlédli jsme několik povedených „konipasů“

13:48 - hřiště u týpí
Věřte nevěřte, vydrželi jsme hrát dvě a třičtvrtě hodiny. Opouštíme rochniště. Kajman fotí, Zety opět mobiluje, nejspíš někomu esemeskuje, že roveři z kmene Nocon jako každý rok vyhráli. Mlha ustoupila.

13:56 - týpí
Sedíme kolem ohně a sušíme se. Slovo si bere Pudil a vypráví o knize „Zatím dobrý“, ve které se píše o kouscích bratří Mašínů, pak knihu vyměnil za titul „Kam až tě nohy donesou“ která ví o osudu zajatců na Sibiři. Pokračuje příběhy skautů z lágru, do kterého se dostal za účast v junáckém odboji. O tom jaký to bylo v osmačtyřicátym. Pudil o tom dost ví a dobře se to poslouchá.

14:20 - týpí
Řešíme jestli oheň míň čoudí, když přikládáme do pyramidy, nebo když polínka pokládáme naležato. Pudil pokračuje v povídání o počátku komunismu u nás.

14:23 - týpí
Zdeny jde do naší omegaspižírny pro třetí balík točeňáku. Aty má osmatřicítky. Pudil je ve vyprávění u generála Svobody, Císi si suší-udí kalhoty, kofola koluje.

14:28 - srub
V týpku chybí Pája, Hombre, Piškot, Mejša a Vařík. Kde pak asi jsou? Mám je a nebylo to těžký – vytvořili si herní doupě ve srubu, hrajou Portoriko až na Vaříka, ten se hřeje u kamen a vypadá spokojeně. Myslím, že to je bohulibá činnost – vypadat spokojeně.

15:00 - srub
Dohráno. Piškot se těší na další díly Ztracených, což dosvědčuje tím, že ostatním nechtěně vyzrazuje to, co oni ještě neviděli. Takže si z toho odnášíme, že nás čeká jeden fakt „hustej“ díl a že se máme na co těšit (a z poloviny to „co“ už známe od Piškota :-)

15:20 - srub
Zdeny nám přinesl opečenýho hada. Už ten točeňák pečem po metrech.

15:40 - srub
Áda nám vysvětluje že mošt z jabloně „Jaderničky“ je lepší než ten druhej. A že máme nesmírný bohatství, tři zelené lahve z Jaderničky a tři z jiný jabloně. Rozhodujem že na Zubík bereme jednu jaderničku a dvě nejaderničky. Piškot, vybere ty, co mají tu čest, že je mohou celou cestu opatrovat jako oči v hlavách. „Co vývrtka?“ Mevrik. „Mám.“

15:45 - louka mezi týpkem a srubem
Pořádně se oblíkáme. Kulichy a rukavice s sebou, čeká nás cesta na Zubík. Kajman bere házecí talíř, Tesy několik tenisáků a každej do ruky lakrosku, tři vybraní i lahve moštu a Pája foťák má, takže společné foto bude. Vařík a Laky nanosí dřevo do týpka ať má Aty čím hlídat oheň. Zety začíná telefonovat.

16:10 - silnice nad Podolím
Piškot:“jel bych na letní“ myslí tím k móři. Zety telefonuje. V okolí se nevyskytuje žádnej konipas.

16:22 - rybník u Zubíku
Zkoušíme jak je led na rybníce tenkej. Je tenkej dost a já nad ním visím jak konipas na bříze, dost vysoko a je to se mnou nahnutý. Kluci mě z toho dostávaj. A Zety? Dotelefonoval :-)

16:47 - jídelna u kuchyně na tábořišti Zubík
Třikrát se ozve zvuk vytaženého špuntu, tři láhve moštu kolují v kruhu, ve kterém si nejsme všichni rovni a každý kdo tu je v něm má to svoje místo. Piškot připomíná: „Nepolykat, převalovat.“ Je to dobrota náramná. A ještě úlitek za Atyho.

16:57 - jídelna u kuchyně na tábořišti Zubík
„A teď se čtyři sekundy nehejbejte“ už se pořádně stmívá, takže focení musí bejt na delší čas. Mevriku ukaž na prstech kolikrát už si tu na Silvestra byl, ať za pár let víme, v kterým roce se tahle fotka fotila.

17:10 - u čurabelek nad Zubíkem
Koukáme, že ve Městě mají generálku na ohňostroj

17:22 - u „bonsaje“ na cestě Zubík – Podolí
Piškot: „ Já bych jel na letní“ Tématem hovoru jsou opět Lost – Ztracení. Přemýšlíme jestli by šel udělat roverskej expediční závod „ecochalenge“, třeba napříč Českou republikou z jihu na sever.

17:50 - srub
Pomalu se rozcvičujem na večer: „Kdo chce chipsy, tady jsou sušený švestky, jsou ty párky v konzervě dobrý? Můžu ten pomeranč? Solený mandle, tak to jsem ještě nikdy neměl,…“

19:00 – týpí
Sedí tu s námi naše kolektivní paměť a vzpomíná na kousky dávno minulé – pubiny začarovaný hodinky, pubiny adrenalinový sjezdy lanovky, výstupy na Ivančenu, o sáňkové souboje o svíčku,….

21:30 – týpí
Na roštu se pečou poslední 3 kusy masa. Takže každýho kdo chtěl, teď hřejou v žaludku dva pořádný kousky pečenýho vepříka. Vaří voda na čaj. Kdo si dáte jakej? George suší ponožky. Tak jak je to s tím Eltnem Johnem? A jak je to s tím Štěpánem? Jo a víte že Komis doktoruje v Singapuru a Poťák je biochemik na Karlovce. Co Beďa? Myslím, že se z té havárky zotavil a právníkuje v Praze. Kája je lesák a má revír u Fryšavy, viděl ste někdo poslední dobou Štefiho? A Kutyho?

21:45 – týpí
Piškot se zajímá o to, jak se stane, že někdo není ani rádce a pak je z něj střediskovej vůdce. A nebo jak se z táborovýho zdravotníka stane šéf republikovýho roverskýho kurzu. A tak Pudil vysvětluje, jak se to stane. O cestě ze zdravotnického stanu na ústředí a Svatoplukovy pruty.

22:30 – týpí
Kecáme o filmech. Největší pozornost si vysloužil film o převýchově drzých japonských středoškoláků. A Lovec jelenů.

23:19 – týpí
Neuvěřitelné. Páleníka prý na jednom cvičení svázali do kozelce. Mevrik tomu nemůže uvěřit. A ten tomu rozumí, však doma v pokoji nasadí sluchátka, mikrofon , zapne komp a velí celý jednotce :-)

23:55 - týpí
Připravte „dary jaderničky“ , nový rok je za dveřmi tak ať ho uvítáme.

23:59:55 – před týpím
První pokus o odpočítávání posledních pěti sekund roku 2006 – neplatné.

24:00:10 – před týpím
Druhý tentokrát už platný pokus o odpočítání posledních dvanácti sekund roku 2006.

00:01 - před týpím
Zelené lahve s výtečným moštem jsou odvoskovány a odkorkovány a putují z ruky do ruky, na kterých jsou ještě slabě čitelné čtyřciferné čísla z mafiánské kartáčkové hry. Tak na štastnej novej rok všem konipasům.

00:08 - před týpím
Odpálení naší silvestrovské rachejtle z fotbalové brány.

00:10 – na kopci u lesa
Pozorujem podolskej a radešínskej ohňostroj.

00:15 - kraj lesa
Do lesa vchází sedmnáct roverů

00:55 - kraj lesa
Z lesa vychází sedmnáct jinejch roverů.

01:05 - hřiště u týpí
Na každé tyčce visí jedna čelovka, dáváme si novoroční fotbálek.

01:15 - hřiště u týpí
Takovou světelnou šou nikdo z nás ještě nezažil. Ale že jsme to roztočili, aby ne, beztak jsme středisko s největším počtem čelovek. Poďme se bavit. Flegma styl je in. Kde se ten Tesy naučil takhle breakovat? Bílá, červená, bílá, blikačka ,…….

01:45 - týpí
Miry říká: „dobrou“

01:50 - týpí
Koukám do ohně a nakonec zavírám oči. Poslední co slyším jsou slova Mevrika soukajícího se do spacáku: „No jo safra a na co budu myslet před spaním, aby se mi o tom zdálo?“ Na co asi Mevriku myslím si, přece na konipasa na kameni :-)