XI. táborový den - středa

Do všech koutů Narnie – tam jsme se dostali ještě před obědem. Ale Narnie není zemí vyloženě vhodnou na procházky – třeba do Jezera vařící smůly, na Písečné pláně či do Dlouhých močálů se nelze dostat jen tak. Proto se družina přepravovala pomocí krepákového protismůlového stroje nebo jezdila na PETboardech – něco jako snowboard jen jezdíte po PETlahvích naplněných vodou – družina se ovšem musí pořádně starat o svého jezdce, aby se nedotkl země, protože to znamenalo penalizaci 30 sekund. A právě tato penalizace se stala osudná Liškám, které se od začátku držely ve vedení – díky své skvělé taktice a hlavně družinové souhře. Jen škoda, že jich bylo tak málo. Vévy je nakonec předjely, protože i ty pracovaly perfektně v týmu a navíc jich bylo víc. Ve zkratce řečeno, pánové dostali pěkně na, no řekněme, zadek. Nedokázali se pořádně domluvit a tato hra byla právě o tom – družinová souhra a spolupráce – pro příště víc tlumit emoce! Ale po pravdě řečeno, holky dávají klukům tady na táboře zabrat dost a dost téměř ve všech programech.
REVOLUCÉÉÉÉ řval Atrei na konci poledního klidu, oblečen do kostýmu, který mu připadal nejvíce revolucionářský a postupně zmanipuloval probouzející se dav ke stavění barikád proti nepříteli – Telmarýnům. No, ono to zmanipulování nebylo zase tak těžké, protože když se může dělat na tábořišti borčus a ještě legálně a v rámci programu, tak proč ne, že?
Takže vyrostla barikáda v táborovém náměstíčku a tajní agenti pronikali ven, aby popisovali zdi v druhé části města slovy typu: Svrhněte Miraze, chceme demokracii. Atd. To ovšem nebylo příliš jednoduché, protože všude hlídkovala Telemarská policie a kontrolovala občanky a v případě srocování (více než dva) používala bez váhání vodních děl :).
Po celou dobu musela být ovšem také bráněna barikáda, takže létaly hadrakoule po celém tábořišti, bouchaly petardy a křik revolucionářů se nesl až do Řečice.

Miky odpočívající po obědě se ihned po probuzení tázal zda stojí jeho stan, posléze kuchyň. No, uklízení se značně protáhlo, takže na vyjížďku na kolech vybyla pouze hodinka, ale i tak jsme s tou rychlejší skupinkou zvládli 20 km pěkného terénu. Samozřejmě se to neobešlo bez brblání – moc nadšených cyklistů tu nemáme… Druhá slabší a rozhodně početnější skupina (se mnou jeli dobrovolně – téměř 4 lidi) byla nalákána na návštěvu v Bobrové u Zůzi a prohlédla si malé pokojové králíčky – takže vlastně spokojenost maximální.
Večeře se projevila značnou mírou v naší odpadové jámě, protože Miky experimentoval s brokolicí a tuňákem, takže těstovinový salát se pašoval z ešusů možnými a nemožnými způsoby. Já jsem si docela pošmákl nebýt toho, že mi tam Máčka místo půl lžičky oliv dala celou ale jinak dobrý. No brokolice asi nebude táborovým jídlem, Miky!!!
Společnost – ta může být různorodá a tak se v houstnoucím šeru na táborovém náměstíčku měnila Piškotova zadání ze společnosti na nádraží, diskotéce či na záchodě.
Pepína nikdo neidentifikoval, protože poznat, že hraje zlatou rybku, kterou někdo spláchl do veřejných záchodků se fakt nedalo. Laky si vybíral samé intelektuály od ministra, přes doktora k dalšímu doktorovi. Pidi byla zase malá feťačka s cigaretou… no velice úspěšný pátý program i roveři ho ocenili a vyjeli si do Řečice zaplavčit.
Usínalo se po tomto dovádění hůře, zvláště Aniny výbuchu smíchu po večerce ji posléze dost mrzely…
Pár dobrovolníků ještě sledovalo avízované padání hvězd, ale spánek je spánek a na táboře je odpočinek cennou devizou. Dobrou noc.