Upřímná a přirozená

Začneme klasicky – v kolika letech a jak jsi se dostala do skautu?
Bylo to v 7, 8 letech. Přišla za mnou Čiky a říká: „ Pojď, zkusíme jít do skautu!“ Já jsem těch kroužků tehdy moc neměla, taky jsem byla jedináček, tak abych se dostala mezi lidi, tak jsem šla.

Vzpomeneš si na úplně první dojem, který jsi měla, když jsi „vstoupila?“
Ano, hned první družinovka – všichni tam byly takový nabouchaný, takový borky.. Tak jsme si sedly s Terkou vedle sebe… Přišla vedoucí, už nevím, kdo, a všichni hned vytáhli zápisníky a psali si morseovku, souhvězdí...
Teďka už to tak není, dřív toho po nás chtěli moc, teďka to je takový jednodušší.

A dokážeš vyjmenovat 5 pro tebe úplně nejsilnějších zážitků?
No tak první je asi přestup z Berušek do skautu, to teď říkají všichni, že by se do Berušek nevrátily.. Přitom jsem se toho přestupu strašně bála :-)
Další silný okamžik nastal, když jsem nastoupila jako vedoucí do Berušek. Tehdy jsem poznala, co všechno to obnáší, být vedoucí.
Potom je to poznání dobrých kamarádů, kteří se mnou vydrželi doteď. Líbí se mi, jak držíme stále při sobě.

Fajn, a nějaké konkrétnější věci si nepamatuješ? Stačí jen střípky...
No jeden z těch střípků si pamatuju moc dobře :-)
Když jsme měli na táboře Amazonia přelézat lanový traverz přes louku na Zubíku, tak tam Piškot podal pomocnou ruku Radarovi, Čiky... Ale mně nepomohl! To mě naštvalo. Navíc mi Čiky říkala: „Duo, pohni!!“…
Já jsem byla už pěkně nasupená, tak jsem jí řekla: „DRŽ H_ _U!!“ :-) Pak mě to teda mrzelo..
No vidíš, co si všechno nepamatuju :-)
Nebo ještě jak jsem na úplně prvním táboře (beruščím) psala klukům psaníčka, jako že se mi líbí, a tak no…

Tak to by bylo těch 5 zážitků, nyní přejděme do současnosti. V současnosti máš funkci střediskového pokladníka. Můžeš nám trošku přiblížit, co to obnáší?
Starám se o peníze, vypisuju výdajové lístky... Je to lehčí než hospodář :-)

Takže jsi vlastně taková Mírova pravá ruka?
Tak nějak.

Čeká tě však důležitější funkce. Prozradím, že od příštího roku budeš vůdkyně světlušek. Co tě k tomu rozhodnutí přivedlo?
Nouze. Protože je ve středisku nedostatek vůdců, tak jsem se obětovala. Chci si to vyzkoušet, jaké to je, i když vím, že to obnáší spoustu povinností a že to není žádný med.

Jsi taková dobrá víla :-) Byly na tebe vyvíjeny tlaky nebo to bylo čistě jen tvé rozhodnutí?
Jen moje rozhodnutí. Ale samozřejmě mi k němu pomohli jiní.

Opravdu se na to cítíš? Přibliž nám, jak to bude asi vypadat.
Pokud udělám vůdcovské zkoušky, tak se toho chopím – ale jen do února, protože příští rok maturuju. Pak to převezme Dany. Dany totiž bude 18 až v únoru.

Chystáš jako vůdkyně nějaké změny?
Přemýšlela jsem, že bych dala víc akcí, ale záleží na čase a na spolupráci s ostatními a na jejich volném čase, samozřejmě.

Jaký by měl být podle tebe ideální skautský vůdce? Vyjmenuj vlastnosti, které by měl mít.
Musí mít přehled o členech, být zodpovědný, měl by být organizační typ, měl by se snažit všem vyhovět – jako třeba rodičům a tak…

A budeš taková?
No to se uvidí. Ale budu se snažit :-)

Tak to se máme na co těšit.
To máte :)

Ty jsi takový smíšek, prozraď nám, jak to děláš, že máš pořád dobrou náladu?
Když se mi stane něco špatného, tak to hážu za hlavu, i když to není hloupost, tak stejně… Užívám si života prostě. Lepší je být pořád veselá než pořád smutná a kazit všem okolo náladu.

No tak to rozhodně. A co přispívá k tvé veselosti?
Dělám, co chci, i když mi ostatní říkají, ať to nedělám. Třeba naši mi říkají, ať se učím, ale já se neučím, no.
Může za to asi moje lenost.

Ty a lenost??? Já tě znám jako největšího dříče! Těžší práce ses nikdy nebála – ať už to bylo v kuchyni nebo na dřevišti…
No, práce se nebojím, to je pravda. Ale spíš to učení, na to jsem líná.
Doma musím pracovat, protože bráška je línej, ale úplně hrozně! Ten se radši cpe…

A co ty a jídlo?
Jsem strašně mlsná.

Dokážeš sestavit žebříček tvých pěti nejoblíbenějších jídel?
1.čokoláda
2.müsli
3.smažený hermelín a hranolky
4.kynutý knedlíky s tvarohem
5.kuřecí řízek
Ale jinak co je jídlo, to sním.

Působíš skromně, přirozeně, na nic si nehraješ. Co si myslíš o těch, kteří takoví nejsou? O těch, pro něž je pokrytectví něco přirozeného?
Chápu je.

Myslíš si, že jsou takoví proto, že nejsou tak silné osobnosti, jako jsi třeba ty? Že nemají svůj vlastí názor?
Chtěli by třeba být silnou osobností, ale nedokážou ji ze sebe udělat, tak napodobují jiné.
To jsem taky dělala, že jsem napodobovala ostatní. A pak jsem zjistila – NE! To není ono, takhle to nepůjde…
Začala jsem být sama sebou, a teď je to paráda :-)

Kolik ti tak bylo let?
13, 14.

Takže nejhorší věk – těžká puberta.
Mamka říká, že nikdy nedospěju, že budu pořád takovej maník, jako jsem teď… No ale mně to ani nějak nevadí.

Zůstaneme ještě chvilku u toho „napodobování.“ Máš nějaký vzor?
Vzor nemám. Ale teď jsem si koupila časopis, kde píšou o sebevědomí a rozvíjení osobnosti, a strašně mě to nadchlo.

Prozradíš nám jméno toho časopisu?
Cosmogirl.

Vím, žes byla nedávno v Praze na velkém koncertě skupiny Green Day, což je taková punková hudba – je to šálek tvého čaje?
Nemám vyhraněný styl, líbí se mi všechno – R´N´B, rock, skupina Kryštof…
Líbí se mi všechno prostě. Od všeho něco.

A jak ses cítila v tom šíleném davu?
No nebylo úplně plno, když hrála předkapela, tak byli všichni ještě povadlí, ale pak přišli Green Day a už to jelo – skákali jsme…

Necítila ses ohrožená? V nebezpečí?
Ne, vůbec.

Však ty jsi taky kus ženský. Máš vůbec ráda ženské práce?
Mám. Mě to baví. Pečení, šití, vyšívání, zašívání, vaření, …
Jednou jsem vařila buchtičky s krémem a dala jsem tam víc rumu do toho krému a taťka to jedl a říká: „Mňam!“ :-)

A žehlit umíš?
Jo.

I pánský košile?
Taky.

Tak to se můžeš vdávat :-) Máš někoho vyhlídnutého?
Ne, jsem stále na volné noze.

A kdybych byla kluk a usilovala o tebe, jaká bych musela být?
Musíš sršet humorem. Ne bručoun. Pohodář a musí mě okouzlit. Abych od prvního pohledu věděla, že to je on. Sportovní typ.
Dřív se mi líbili dlouhovlasí kluci, ale teď mám radši kratší vlasy. Mamka si myslí, že jsem na blonďáky, ale to vůbec není pravda!! Ale líbí se mi cyklisti.

Proč, svaly na nohách?
Nemusí být jen na nohách, můžou být i na rukách a na břiše – mřížky – jeee..
A ještě se mi líbí zarostlí motorkáři. Teda ne, že by to byl úplně můj typ, ale vždycky mě dostanou.
Teda vždycky mě spíš dostanou ty motorky než ti motorkáři.

Aha, tak takhle je to! Silný stroje tě přitahujou, je to tak?
Ano, je.

Řídíš?
Řídím auto – to mě strašně baví. Ale na motorku si chci taky udělat řidičák.

Takže motorkářka Duo – lákalo by tě vyjet na bezstarostnou jízdu, někam daleko a nevědět pořádně kam – jen cítit ten vítr ve vlasech?
No to by mě strašně lákalo. Jeden kamarád mi strašně dlouho slibuje, že mě sveze, ale nějak se k tomu nemá. Tak na něj musím vlítnout.

A kdybys přece jen měla říct, kam by ses nejradši na světě podívala, které místo bys vybrala?
Eiffelovku.

A ještě někam bys vyloženě chtěla? Nebo bys spíš chtěla opravdu jen tak jet, bez cíle a směru?
Spíš bez toho cíle a objet toho co nejvíc. Nejlepší je jet, a nevědět, kam dojedeš.

Tak ti, milá Duo, přeji šťastnou cestu životem!