Výstava aneb film

Sraz v klubovně byl ve dvě hodiny a nějaký drobný, jenže do velké klubovny nás PK nechtěl pustit, dělali tam tedy něco záškodnického a my museli zůstat v Beruškárně. Tam jsme si chvilku povídali, pak ale přišel Teo a začal se vyptávat po omluvách, poněvadž z celkového počtu cca 30 oddíláků se nás sešlo asi 10...

Pak už ale následovala ta příjemnější část, teda nejřív jsme se rozdělili na staráčky a nováčky, staráčci se ale začínali dívat na film. Tesák nám nejdříve vysvětlil, že to nebude klasický film, na jaký jsme zvyklí, ale film trošku z jiného soudku. Bude to animovaný film podle komiksu, která namalovala jedna íranská dívka, jenž zažila téměř všechny války a revoluce v Íránu od roku 1970, neměla to tedy v životě jednoduché. Ale to už je film spuštěn a my se začínáme dívat.

Film pojednává o tom, jak dívka (jméno jsem si prostě nezapamatoval) z jedné íranské rodiny žije v hlavním městě Tehrán. Ze začátku je to normální dívka, pak na ni ale začíná doléhat tíha tvrdého režimu, navíc je takové provokativní povahy, takže místo aby chodila zahalená, nosí tričko s vlastnoručně vyrobeným nápisem: PANK IS NOT DED a poslouchá muziku, jenž vám v naší době přijde normální, pár lidem ve vyšších vrstvách pro tento styl ale pochopení nemělo. Pak začne válka s Írákem, v níž je několikrát pombarodván Tehrán a dívka se tedy ocitá přímo uprostřed bojů. Také přijde o domov, dopadne na něj nepřátelská puma, ale nikdo z její rodiny nezahyne (Kromě dědečka a strejdy, ti umřou ve vězení jako političtí vězni. Rodiče jí ze strachu pošlou do Evropy, konkrétněji do Vídně.

Tam to však nemá vůbec jednoduché, setkává se s rasovou nenávistí, dochází ke střetu dvou kůltur, ale dívka se z toho nějak dostane, najde si nové přátelé a chodí s němi na diskotéky, ze kterých je velmi překvapená. Nicméně potom její kámoši odejdou ze školy a ona si musí najít novou partu. Uspějě, seznámí se s několika Hipiessáky (Fakt netušim, jak se tohle může psát) a dokonce si najde první lásku. Z toho ale nic není, poněvadž její vysněný typ po pár dnech zjistí, že je Homosexuál. Dívka je z toho špatná, pak ale najde druhou, teďka už jistě tu pravou lásku. Nastává pár štastných týdnů, ale potom ho nachytá s jinou holkou a tak je i po druhé lásce. Avšak zde je to již horší, dívka se nervově zhroutí, pohádá se ze svojí nájemkyní, takže bydlí na ulici a nakonec ji na pokraji smrti najdou lékaři. Zachrání jí život, ale dívka už nechce v Evropě být, takže se vrací do Íránu.

Tam se neštastně ožení, a není ani tam příliš štastná... Navíc válka pořád pokračuje a tvrdý režim je stále u moci. Po pár letech se tedy dívka vydává do Francie a tam zůstává až, až do konce filmu.

Po filmu jsme se vystřídali s druhou skupinou a s Tesákem jsme si šli o filmu povídat. Shrnuli jsme to, vyhledli v Deklaraci práv člověka články, které se ve filmu porušovaly (Z těch 30 článků jich bylo asi 6, a to je dost na film, který byl natočený podle pravdy, nemyslíte?).

To jsme ale měli za chvilku, takže teďka následovala krátká, ale zato pořádně zábavná hra do celoročky. Náš úkol byl jednoduchý, prostě si najít na lístečku papíru jméno, které budeme chtít celou letošní celoročku používat. Ale zas tak jednoduchý to nebylo, lovili nás totiž Hombré s Mirym, kteří měli zavázaný oči. A tak vzniklo několik velice zábavných situacích, třeba když Teo připnul Ludvovi na záda klíče a tak ho pomocí sluchu Miry chytil. No, ale jak už jsem psal, byla to krátka hra a tak za 10 minut byl konec.

V tu dobu se totiž duhá skupina také dodívala na film, takže jsme ho společně shrnuli, pořádně jsme uklidili klubovny (dokonce i Beruščí) a šli domů...