Herní odpoledne - Jumanji kapitola I.

Když se ve dvě v neděli u klubovny sešel oddíl Naděje, aby prožil první kapitolu celoroční hry, ještě netušil, jak dobrá akce ho vlastně čeká. Ale zanedlouho se to měl dozvědět...

Asi tak za deset minut po druhé hodině nás roveři pustili do klubovny, kde jsme si nejprve sundali věci v chodbičce a potom se přemístili do hlavní klubovny. Jakmile se všichni usadili, Loco nám začal vysvětlovat, jak souvisí Jumanji s bodováním, kdo bude dělat články na okénko a rozdal nám šeky, ze kterých, když bude družina zlobit nebo neudělá svoje povinnosti, nám bude odstříhávat body. Dozvěděli jsme se též, že čtvrteční akce neproběhla úspěšně, protože tam bylo málo lidí. Najednou se však ozvala veliká rána a závěs do protější klubovny spadl...

V klubovně vedle seděl na houpacím křesle starý dědeček, který četl příběh z knížky Oliver Twist. Bylo to o tom, jak se Oliver dostal do bandy kapsářů, které velel starý žid, v níž musel krást počestným lidem věci a vůbec dělat všechno, co mu řekli, ale co se mu příčilo. Když dědeček vyprávěl, jak si banda našla svůj další cíl, najednou čtení ustalo. Na tuto chvíli čekal Císko, a tak začal vysvětlovat hru, která nás čekala. Ve městě Londýn bylo šest počestných lidí a dva kapsáři. Úkolem družiny bylo oběhnout všech osm lidí a od nich vypátrat, kteří dva z nich jsou kapsáři. Jenomže všichni lidé měli takový strach, že když jste se jich chtěli na něco zeptat, začali utíkat, poněvadž se báli kapsářů a mysleli si, že je jdete okrást. Museli jste je tedy nejprve dohonit, vysvětlit jim, že patříte k policii a až v této chvíli byli ochotni se s vámi bavit. Zeptali jste se tedy, jaké mají povolání, co jim ukradli a jakmile jste to z nich dostali, mohla se družina vydat dál. Po zjištění výpovědí jste se vydali na Small street, kde byly od policie vyvěšeny plakáty, kteří zloději se hledají. Dozvěděli jste se, že hledaný zloděj krade zlaté věci a jeho poznávací znamení je černý vous. Ve vašich poznámkách z výpovědí jste se dočetli, že hrobníkovi a obchodníkovi se ztratily zlaté věci poblíž červeného paneláku, zde byl první bod k chycení zloděje. Druhý bod k dopadení zloděje byl, že nosí černý vous. Na nic tedy družina nečekala a vydala se chytit zloděje, který se zdržuje v blízkosti panéláku. Po urputných honičkách se vám to nakonec podařilo(zloděj nechtěl padnout zadarmo), kapsář musel vyklopit, kde je jeho hnízdo. To jste si dobře zapamatovali a utíkali jste tam. Na místě byl lísteček s morseovkou, z něhož jsme vyčetli "deska". Ačkoliv nám to nedávalo smysl, začali jsme pátrat po druhém zloději. Dozvěděli jsme se jméno Georgeho a tu nám bylo jasný, po kom jdem. Čilou náhodou jsme do něho skoro vrazili, musel tedy rychle vyklopit, kde má brloh. Po jeho doznání jsme se rychle vydali k tabuli za gymplem, kde jsme našli lísteček, na kterém bylo zakódováno morseovkou slovo "Merce". Toto už nám vůbec nedávalo smysl, avšak za pět minut byl konec hry, nelámali jsme si s tím hlavu a rychle běželi ke klubovně. Cestou nám však došla jedna věc, co když ty slova spojíme??? Co nám z toho vznikne??? Jako správní detektivové jsme si na otázky také odpověděli. Vznikne nám slovo MERCEDESKA. No a to je potom přece jasný, musíme se vydat k Mercedesce. Spokojení vlastním úspěchem jsme pokračovali v cestě do klubovny, kde na nás již čekal zbytek oddílu. Sbalili jsme batohy a vydali se jako celý oddíl na cestu k Mercedesce.

Jakmile jsme došli na určené místo, starý dědeček už tu seděl a začal nám přečítat další příběh, tentokrát O Posledním mohykánovi. Jeho čtení bylo o Angličanech a Francouzích, jak spolu válčili v Severní Americe. Angličani bránili před Francouzema pevnost, ale bylo jich tuze málo. Poslali tedy posla do pevnosti Edward, aby jim přispěchali na pomoc vojáci. Tady se dědeček zase odmlčel a Císko začal vysvětlovat další hru, tentokrát válečnou. Oddíl se rozdělil na dva týmy, Veverky s Rysama a Lišky z Jelenama. Úkolem jednoho týmu bylo pronést po cestě do pevnosti zprávy, úkolem druhého týmu bylo pomocí hadrošek jim to překazit. Začala tedy bitva.

Jako první přenášeli zprávu Rysi a Veverky, vzali si tedy hadrošky (druhý tým samozřejmě taky) a vydali se do pevnosti, kde začínali. Vzali jsme si zprávy, pár hadrošek a vydali jsme se na válečnou stezku. Bylo to velmi těžké, uhýbat hadroškám z kažé strany, avšak nakonec po urputných bojích se nám přece jen podařilo nějaké ty zprávy přenést. Po patnácti minutách se úlohy vyměnily, teď přenášeli zprávy Jeleni a Lišky. Vzali jsme si tedy hadrošky a rozestavěli se po stranách cesty co nejvýhodněji, aby kolem nás ,pokud možno, nikdo neprošel. Dokud jsme měli hadrošky, dařilo se nám to velmi dobře, avšak když došly, bylo to ouvej. Naštěstí se pár lidem podařilo v lese nějaké to střelivo najít, mohli jsme tedy úsek bránit až do chvíle, než skončila hra. Po skvělém zážitku jsme se vydali zpátly k Mercedesce, kam za námi zanedlouho přišel posel z pevnosti Edward, aby nám vyřídil zprávu, že se máme vydat na sklálu Dvánácti parohů(Jelení skalka).

Vzali jsme si tedy svých pět švestek, připravili na cestu a vydali se až k lesu, od jehož okraje byla skála vzdálena jenom asi 50 metrů. Zde se nám naposled ukázal dědeček vyprávějící další příběh.

Tentokrát vyprávěl o statečném a moudrém Tecumsehovi, který byl indiánský načelník. Tento muž sjednotil indiánské kmeny pomocí moudrosti, o které se dočetl v knihách svého přítele. Přečetl si, kdy přesně bude zatmění slunce a v tuto hodinu shromáždil náčelníky ostatních kmenů, aby je sjednotil. Ostatní náčelníci, když viděli, co Tecumseh dokáže, se sjednotili a ještě dlouho odráželi útoky bílých.

Zde se dědeček odmlčel a my se vydali na Jelení skalku. Tam nás čekala poslední hra a tak Teo začal s vysvětlováním. Nejdříve jsme řekli číslo lidí v družině a Teo nám na to řekl jiné číslo. Pokračoval s vysvětlováním. Museli jsme přenést počet členů, který nám Teo řekl od dědečka, až na Jelení skalku. Ale jelikož to by bylo nemožné, bylo ještě pravidlo, že Tecumseh může přiřadit nějakého člena při zatmění slunce jiné družině. To bylo však jen jednou za patnáct minut. každý dostal jeden žeton, který pak mohl Tecumsehovi dát, a říct mu libovolné jméno, tento člověk se potom stal členem družiny, kerá si ho koupila a musel jí pomáhat. Takto se mohlo různě taktizovat, mohli jste si třeba koupit celou družinu. Když bylo všem jasné, jak to bude probíhat, odstartoval Teo hru. Každá družina se chovala podle domluvené taktiky, a tak to začalo být velmi zajímavé. Většina se hned pokusila jít splnit úkol, avšak když jsme pochopili, že je to nemožné, a když nám ještě Jeleni řekli, že si koupili Budua, začli jsme se na to dívat jinak. Zašli jsme za Tecumshem a vyčkali, až si budem moct koupit jiné členy. Jakmile nastalo zatmění slunce, koupili jsme si Ludvu a zpátky Budua. S touto posilou jsme naložili členy, které jsme měli odnést a rychle, než si někdo koupí Budua, jsme je odnesli k Jelení skalce. To se nám nakonec podařilo a tak už jsme se jen dívali, jak se vede ostatním družinám. Moc dobře se jim nevedlo, kvůli jejich smůle, že těsně před koncem spadli, ale byla to dost dobrá hra a tak spokojení, ale unavení jsme si sbalili věci a kráčeli zpátky ke klubovně.

Tam jsme umístili další políčko do mapy Jumanji, prokonzultovali pár věcí a jelikož Herní odpoledne - Jumanji kapitola I. už mělo skončit, rychle jsme se vydali ke svým domovům.