Na kole okolo republiky

1. den (pondělí 30. 7. 2001)

Je 30. 7. a u klubovny se sjíždí dva cykloblázni. Vlastně tři, ale jen dva se vydávají na dlouhou cestu. Jsou to Pizzi a Mládě. Rozloučit se s nimi přijela ještě Pubu, která o dva dny později vyjíždí na svou cestu do Polska. Další, kdo se přišli na odjezd podívat byli Pepa a Kajman.
Kajman nás vyfotil a po rozloučení a zamáčknutí pomyslné slzy vyrážíme. Cesta vede přes Bobrovou, Křižanov a Velkou Bíteš, kde jsme dali první přestávku. Doplnili jsme vodu do lahví, já si koupil kapky do nosu a GO kupon a Pizzi krémy na a po opalování, protože počasí nám zatím přálo, takže jsme je fakt potřebovali. Podjeli jsme dálnici a za chvíli jsme už viděli komíny Dukovan, které se nám střídavě schovávali a zase objevovali. Jeli jsme těsně okolo elektrárny, a protože díky sálajícímu sluníčku docházela voda, zajeli jsme se tam podívat do info centra, kde jsme taky nabrali vodu. V Dukovanech, vesnici, jsme si koupili chleba a instantní nápoje a pomalu hledali místo na polední přestávku. To nám poskytl malý lesík u cesty, kde jsme asi 40 minut pobyli a najezení pokračovali dál. Další zastávkou byla vesnice Únanov ležící kousek od Znojma, kde jsme si dali báječně chlazenou limonádu, doplnili flašky vodou a zanedlouho už byli ve Znojmě. Na náměstí byla opět přestávka na odpočinek, polívku, omrknutí meridek v cykloprodejně a psaní SMS, protože asi za 8 km už budou hranice. Přejížděli jsme v Hnanicích, což je malý přechod, kam nesmí kamiony, a tak tam skoro nikdo nebyl. Dostali jsme oba štemply, schovali pasy a vyrazili do Östereichu směrem na Retz. Jeli jsme kolem vinic, ale víno ještě nebylo dostatečně velké, tudíž se neplenilo. VRetzu jsme špatně zahnuli, ale potom se už zase našla správná cesta a jelo se směrem na Haugsdorf. Jeli jsme jako draci, protože jsme chtěli rychle najít nějaké místo na spaní, ale dlouho se to nemohlo podařit, protože vesnice tvořily dlouhý štrůdl. Když jsme potom uviděli u silnice lesejk, téměř současně jsme k němu zahnuli.
Uvařili jsme si vepřové maso s rejžou a zatímco já už měl porci v sobě, Mládě furt klábosil a jídlo mu stydlo. Najedno za námi začalo něco praskat a my si mysleli, že se na nás valí nějakej domorodec a on to srnec, kterej na nás vejral z pár metrů. Pak se lekl a s nadávkami odběhl pryč. No a protože jsme se přes den trochu orosili, vyhledal se malej rybníček , kde se hyenilo. Večer psal Mládě deník a já usnul jako mimino. Tachák se ustálil na 157,14 km o průměrné rychlosti 22, 63 km/h.