Zápisky z Athén

Je to tady, námi očekávaný okamžik odjezdu. Po všech trablech, které se v průběhu příprav objevily, a že jich bylo požehnaně, se to podařilo. Je 31. července 2004 sedíme v klimatizovaném autobuse značky Bova. V tu chvíli mi došlo, že jedu na olympiádu a to do samotné kolébky olympijských her – Řecka.

Ale pěkně popořádku, jak to všechno začalo… Prvním impulsem byla nabídka řeckých skautů na dobrovolničení na OH, které se ujalo pár nadšenců z Prahy v čele s Chroustem. Na Mikulášských seminářích v Praze 2002 a následně na Za obzoru vznikl Tým.OH, skupina roverů a rangers, kteří chtěli jet na OH. Cesta k olympiádě byla složitá. Celý Tým.OH se rozdělil a pracoval ve čtyřech sekcích – Expedice, Finance, Mezinárodní vztahy, Prezentace. Bylo třeba naplánovat cestu, sehnat a zajistit dopravu, jídlo,ubytování, napsat projekt a požádat o grant, sehnat peníze a sponzory, vytáhnout z řeckých organizátorů co nejvíce informací a hlavně poslat přihlášky. Scházeli jsme se jednou za půl roku, abychom dali dohromady výsledky naší práce. Téměř dva roky práce udělalo své, a tak někteří z Týmu.OH odešli a nový přišli. Na začátku bylo 120 lidí. Největší ránou pro Tým.OH byla zpráva od Řeků, která přišla začátkem května 2004: „Na OH vezmou pouze 5 z nás“!!! Téměř vše, co se do té doby připravilo, padlo a muselo se začít znovu. Čas neúprosně letěl a když se vše ustálilo a zařídilo, přišla další šokující zpráva od organizátorů, že vezmou dalších 20 lidí!!! Úzké vedení Týmu.OH (nazývaný Management) zažívalo krušné chvilky, bylo třeba se rychle rozhodnout…Výsledkem byl odjed 30ti R&R na LOH do Athén.

Opouštíme Brno, Českou republiku a míříme přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Bulharsko do Řecka, které se na celý jeden měsíc stane našim novým domovem. První týden našeho pobytu byl ve znamení památek a seznámení s Řeckem. A tak jsme na vlastní oči viděli to, o čem jsme se kdysi učili v hodinách dějepisu: Meteoru- kláštery na skalních věžích, kde se symbolicky spojuje nebe se zemí, Epidauros – monumentální a nejzachovalejší divadlo v celém Řecku, Asklépieion – posvátný okrsek boha lékařství Asklépia, Mykény – hrad s proslulou vstupní Lví bránou, Korintský průplav – oddělující Peloponés od pevniny. A bylo toho ještě mnohem víc. Naším hlavním cílem byla však olympiáda. První setkání s ní proběhlo na akreditačním středisku v Athénách, kde jsme si vyzvedli báječné a barvami hrající dobrovolnické uniformy od firmy Adidas a akreditační karty, opravňující nás k volnému pohybu nejen athénskou hromadnou dopravou, ale hlavně ve sportovním areálu Schinias, kam jsme byli všichni přiděleni jako dobrovolníci buď k veslování nebo kajakům/kanoím. Ta radost v očích, když si každý z nás hrdě nesl svou igelitku s oblečením je nezapomenutelná. A to byl teprve začátek.

Naše práce ve Schiniasu odpovídala pozici, na které jsme pracovali, a zahrnovala toto: Athlete Service Assistant – ti se starali v první řadě o samotné sportovce, při tréninku a hlavně pří závodech (doprovod k novinářům, na vyhlášení vítězů, na dopingovou kontrolu atd.). To byla moje pozice. Field of Play – tahle pozice byla něco jako security, lidé zde pracující kontrolovali vstupy do jednotlivých zón v samotném areálu a při závodech pomáhali u Finish Toweru (Cílové věže) usměrňovat novináře a VIP. Oficial Technician – ti měli na starost lodě závodníků, jejich kontrolu, převažování po každém závodě, aby vše bylo v mezích fair play. Dvě z nás byly přiděleny do olympijské vesnice k prezenci a informacímpro závodníky na veslování, kajaky a kánoe. Každou skupiny koordinovali 1-2 supervizoři (vedoucí, převážně Řekové). Popisovat tady všechny zážitky jde jen stěží a tak alespoň pár střípků.

Schinias – kanál pro veslaře, kajakáře a rychlostní kanoistiku. Je vzdálen od Athén 45 km na východ a cesta tam zabere min. hodinu a půl, pokud jede autobus, což se nestává vždy. Je časné ráno, ranní směna začíná pracovat už v 5:45, nad kanálem vychází slunce a teplota po ránu se pohybuje kolem 15ti stupňů. Je 22. srpen - finálový den veslařů a Česko má v boji o medaile své želízko – mužskou párovou čtyřku – M4x. Stojíme na molu, fandíme, s napětím sledujeme výsledkové tabule…vyšlo to? Stihli to? …Joooo, máme stříbro. Půjčujeme si kolo a jedeme k tribuně, kde jsou čeští fanoušci, abychom pro „naše“ stříbrné kluky měly českou vlajku.Skáčeme na molu a společně skandujeme: „Kdo neskáče není Čech.“ Bylo to jako sen. Sáhnout si na olympijskou medaili a slavit ten obrovský úspěch společně s nimi v loděnicích bez přítomnosti kamer a novinářů.

Český olympijský dům - našli byste ho v Pireu, což je zjednodušeně řečeno Athénský přístav. Je to hlavní sídlo ČT, reportérů a zpravodajů. Tady se schází česká olympijská rodina – reportéři, sportovci, slavní hosté, VIP, organizační výbor a vlastně i my dobrovolníci:-) Točí tu zadarmo české pivo, dávají české noviny, z obrazovky na vás mluví čeština a každá získaná medaile se tu bouřlivě slaví dlouho do noci. Tak proč se někdy nestavit, kór když tu potkáte takové osobnosti jako je paní Dana Zátopková, legenda české atletiky či Jaroslav Bába, bronzový ze skoku do výšky, zlatý desetibojař Roman Šebrle a spoustu dalších…

O.A.K.A aneb hlavní olympijský stadion, na kterém probíhájí atletické závody. Lístky se pohybují mezi 10 - 70 euro. Ale za ten zážitek to rozhodně stojí. Sedíte v hledišti, v rukou českou vlaječku a očima sledujete každý pokus našeho desetibojaře Romana Šebrleho, kterého jste zvyklý vídat jen v televizní obrazovce. Teď je to naživo, skáče 4 metry od vás. Když z amplionu zazní jeho jméno, hrdě zamáváte českou vlaječkou a bouřlivě roztleskáváte lidi kolem sebe až tleská půlka stadionu. Jak je člověk v tu chvíli pyšný na tu naši malou zemičku v srdci Evropy.

Pyrgos Vassillisis – řecká skautská základna na severním předměstí Athén. I tady je co k vidění. Chtělo by to sice stan s klimatizací, ale člověk si časem zvykne na vedro i na komáry. Popovídat si v pět ráno v koupelně s lucemburskými skauty a ospale mžourat na rozespalého korejce Alexe je taky dobrý zážitek. A co teprve když na základnu dorazí Lucemburský velkovévoda (alias prezident) Henry s celou ochrankou, mile se na vás usmívá a ptá se, jak se daří a jaká byla včera party. S úsměvem odpovídáte a zády zakrýváte průhled do „naší“ místnosti, vyzdobené veškerými zavazadly 30 lidí, kteří společně žijí v jedné malé místnosti a slovo pořádek byste pro tuhle místnost rozhodně nepoužili, i když snaha byla.

Cestování. Tak na to nesmím zapomenout. Protože jsme na OH pracovali každý tak 8-14 dní, v různých směnách, trávili jsme volný čas podle libosti, na pláži, u moře, v horách. Cestování jsme si v různé míře užili každý. Vyjet po Řecku stopem není problém, naopak vás čekají nevšední zážitky. Řecká pohostinnost nezná mezí, a tak jste pozváni na frappé, oběd či večeři někdy i s přenocováním. Říkáte si, to přece není normální, co za to budou chtít? Ale věřte, v Řecku to normální je a překvapivě za to nic nechtějí. Jsou prostě takoví. Já vyjela společně s Labutí na cestu na sever Řecka do pohoří Pindos. Stoply jsme si jedno auto vládního inženýra a následující tři dny jsme se nemusely téměř o nic starat. Podívaly jsme se na ostrov Lefkada, svezly se lodí a ochutnaly plody moře při západu slunce v jedné z mnoha taveren. Cesta na sever byla dlouhá, ale stála za to. Nikolas, jak se onen řek jmenoval, nás vzal ke svým přátelům, kteří bydleli v malé vesničce v horách, jež byly našim cílem. Že nás provedou a seznámí se svým domem, pozvou na sváteční večeři, naučí tkát koberce a vezmou na festival řecké hudby do sousední vesnice, kde nás naučí řecké kolové tance, bychom se na začátku naší cesty skutečně nenadály. Ochutnaly jsme téměř všechny speciality řecké kuchyně a krásu řeckých hor. Tenhle výlet stál za to.

Ptáte se, jestli byly i krušné chvilky? Byly. Ale ty jsou téměř všude a bez nich to nejde, protože člověk by pak nedokázal ocenit ty ostatní, skvělé okamžiky. Z Athén jsme odjížděli naplněni dojmy, zážitky a okamžiky, na které se nezapomíná…přála bych vám to taky zažít…

Verča z Nového Města na Moravě

denní zápisky přímo z Athén