Liščí akvapark!

Původně jsme si ještě měly poslechnout dechovku, ogrilovat si maso a přespat u Bugi, ale plány nějak nevyšly a skončily jsme jen ve vodním ráji,…
Celá naše velkolepá akce začala tím, že jsme se musely nacpat do mini autíčka celá družina. Povedlo se nám to tak tak a proto jsem si pro jistotu zamkla dveře. Co kdyby náhodou dveře neudržely mojí váhu?
Do Jihlavy jsme přijely z docela divného směru se slovy: „Co to je za p***l?“
U pokladny jsme se dohodly, že si vezmeme rodinné vstupné a Bugi bude dělat chlapa,...
Když jsme byly konečně uvnitř, nevěděly jsme, kam dřív. Nakonec vyhrál tobogán.
Holky mě poučily, že si musím udělat tanga, aby to jelo rychle. Po chvíli nás omrzelo jezdit na zelenou a po jednom a tak jsme začaly jezdit vláčky. Samozřejmě na nás hned přiběhla plavčice. Tak jsme šly jinam. Vodní vír ani venkovní bazén nebyl k zahození, ale víc nás lákala restaurace v horním patře. Když jsme tam ale o půl jedenácté nakráčely, servírka nám oznámila že mají otevřeno až za půl hodiny. Přišly jsme teda za půl hodiny a byly první zákaznice. Daly jsme si každá frappé a pohár. Já sem měla teda dost ošizenej, i když jsem měla úplně stejnej jako Janča. Tss!
Když jsme šly po menší svačince zpátky do bazénu vzaly jsme si s sebou foťák a vyrazily na tobogán. Prvně jsem fotila já tak, že jsem jela po břiše a při jízdě holky fotila, ale když sem v zatáčce vyletěla, div se neprotočila kolem roury s radostí jsem předala foťák Janče.
Když už jsme měly každá asi deset fotek ve vířivce, ve víru i tobogánu + pihy na zadku jednoho pána a nevkusných fialových plavek, začaly jsme dělat videa za jízdy. A když už nás přestalo bavit i tohle prstě jsme jen tak blbly.
Zjistily jsme, že v akvaparku je toho hodně k vidění, že právě frčí tygří vzorek na pánských plavkách nebo že sem tam můžete náhodou zahlédnout nějakého toho naháče v sauně, potkat běžícího obézního pána s rozervanýma plavkama na zadku, který na mě mimochodem omylem skočil, můžete si taky splést opravdu obtloustlou paní s Bugi. (Promiň.)
Po čtyřech hodinách jsme si řekly, že už by to možná stačilo, osprchovaly jsme se, oblekly se, narvaly se do autíčka a jely domů. Bugi byla v sedmém nebi, protože kolem nás jezdily pořád motorky. Po cestě jsme potkaly i pány policisty a jelikož nás nebylo v autě zrovna tolik, kolik by nás tam mělo být docela jsme se klepaly, ale nás nezastavili. „Hlavně se tvářit nenápadně!“ řekla Bugi a v tom jim někdo z nás zamával. Bylo to o fous ale domů jsme nakonec dorazily bez újmy a vykoupaný tak, že mám ještě teď varhánky na rukách.