Vrtáš, vrtám, vrtáme

Docela zajímavej název, že? A nejen název, další zajímavostí byla i známka této výpravy = 1.053, protože Ani se zdálo trapný, aby všichni dali za jedna.

No ale po pořádku: další, v pořadí druhá letošní výprava oddílu, směřovala do tělocvičny do Sněžného. Co se dá dělat, nikde jinde nebylo volno, tak proč ne stará klasika?
Ovšem po ubytování klasika končila a do tělocvičny se vřítil chlap v montérkách, na hlavě přilbu a začal drsně vykládat. Hned na první pohled bylo poznat, že to je chlap od fochu, ale že by s ním měl oddíl vyrazit na vrtnou plošinu uprostřed oceánu - to bylo docela drsný kafe.

Nebylo nad čím rozmýšlet, odměna za vrt dosahující až do hloubi země k černému zlatu čili ropě, byla lákavější než obavy. Obzvláště pro naše chamtivé družiny :). A tak GR (čti džejár) - zástupce naftařů z jůesej, společně s konkurencí z Ruska a šejkem odkudsi z východu spokojeně pokývali hlavami, uklidili zpět své šrajtofle a šekové knížky a se slibem že v neděli dorazí na dražbu, odešli.

Takže jsme skončili s oddílem na vrtné, ropné plošině. Následovaly hry s velice složitými pravdily - jako kdo vykope za 20 minut nejhlubší díru do země (Rysi zachránil nápad vypůjčit si ve vesnici lopatu a motyku – nevím sice, kde to ukradli, ale po skončení se tvářili že to jdou vrátit původnímu majiteli), kdo uhasí požár který střídavě hořel v jednotlivých sekcích plošiny nebo kdo odsignalizuje v úplné tmě družině součásti vrtného mechanismu.
Velký úspěch měla plížička ve tmě a mlze - největší radost z ní bude mít asi Tuldova maminka, protože Pepa neváhal proplížit zorané pole.

Neuvěřitelné výkony byly podány v odpoldením bloku s tématickým podtextem: Jak se baví naftaři. A tak formule 1 probíhaly se zavázanýma očima překážky rozmístěné po tělocvičně a bylo dosahováno neuvěřitelných časů - i neuvěřitelných boulí - to když George - patrně z bratrské lásky přestal navigovat UFOna. Podobným blokem byl tzv. únik naftaře za svou milou/milým před žárlivým tátou :))). To nezbývá než se překotit přes hrazdu, vyběhnout po lavičce, seběhnout či sjet po zadnici a lavičce, vylézt na kozu, přehoupnout se na stůl atd, atd, atd, až do cíle, kde konečně po všech trampotách dochází k hapy-endu a nechybí šťastný polibek shledání...

Při všech těchto, ať méně či více uvěřitelných, akcích se družiny dostávaly hlouběji a hlouběji a čas tak rychle ubíhal, že nastal den D, čili den dražby. Zájemci se dostavili všichni, popíjeli ať už vodku či velbloudí mléko a do toho všeho řval Méďa důvěrně přezdívaný Bořek, vyvolávací cifry. Zvláště pro klučičí družiny byly odměny zajímavé, protože mimo miliard byly nabízené ženy, velbloudi a vrtulníky. No nakonec se zájemci o vrty podělili a Rysi jakožto nejlepší vrtáci :-) skončili s 9 miliardami na kontě a ty jim vůdce blahoskloně dovolil utratit v místní cukrárně.

Naftaře čekala už jen cesta z plošiny na pobřeží, kteráž to byla dlouhá cca. 15 km, což se v mlze a podzimní sychravině nikomu moc nelíbilo, navíc když se měl ještě po cestě vařit oběd. No holt jsem hroznej kruťák, já vím. Ale proč nemůžete pochopit že z plošiny autobus nejezdí, ať se píše v jízdním řádu co chce.

Úplný závěr výpravy byl až po okružní cestě Radňovice, Slavkovice, Radešín a Bobrová. Co dodat? Známka mluví za vše (štěstí že se známkovalo ještě před chůzí do Města :)). Účast byla sice nižší - pouhých 19 členů oddílu + 7 členů PK, ale možná právě proto to dopadlo tak jak to dopadlo a navíc jsme se nemuseli dělit o miliardy s někým dalším!