Dobrovolná kola

Sešlo se nás 10, ale hned od začátku byl plán cesty radikálně změněn. Čekali jsme totiž na bráchy Tulisovi, kteří cestovali z Radešína. Nejdříve dorazil 15 minut po srazu Pepa, který Vojtovi ujel s rafinovanou výmluvou že nás zdrží než on dojede (netušili že starostlivá maminka poslala smsku ať na ně počkáme). No tak čekáme další čtvrt hodiny a říkáme si že to snad není možné a tak jedeme milému Vojtovi naproti.

V Radešínské Svratce už je každému jasné že ho asi nepotkáme, tak až telefonát domů nás uklidnil s tím že když se Pepa od bráchy (u Nové Vsi) oddělil, tak to Vojta prostě otočil a jel zpět.

My tedy stočili řidítka doprava a dojeli do Řečice, odkud jsme pěkně po téměř rovince pokračovali až na odbočku na Nové Město. Mako nás vedla naprosto skvěle a moc si to pochvalovala :) – to má za to že jezdí v koloně cyklistů jako… no jako Mako a tím všechny ohrožuje – ne že by ostatní byli kdo ví jak ukáznění, ale Mako kralovala. A to ještě po cestě hubila netopýry svým ultrazvukovým smíchem… Do řady cyklistů byla zařazena zpět až po slibu, že napíše článek sem na Okénko – do dvou dnů, tak se můžeme těšit…

Nechtěli jsme to moc přehnat, takže konečná suma kilometrů na displeji tachometru se u klubovny zastavila zhruba na 19 km. I tak to byl prý pro Báju životní rekord.
Jsem tedy zvědav na tábor na kolech – jak to tam uválčíme.

Ještě patří dík roverům, kteří v dychtivé touze pořádat a účastnit se co nejvíce skautských akcí vyrazili s námi a kryli nám celou cestu záda – viz. foto. Takže díky, Kajmane, snad jsi nebyl moc zklamán.

A ještě díky všem přespolním za to že dorazili na dobrovolnou akci na kolech, protože jejich cesta do NM a zpět čítala víc než samotný výlet. A opravdu obrovsky moc jim děkuji, že mě každý z nich prozvonil, abych věděl, že v pořádku dojeli!!! Dostanete do nosu!!! Počkejte na výpravě… :) = vůhružný úsměv.