After parties...

Letošní tábor nás natolik upoutal, že nám bylo líto jen tak vběhnout do všedního života bez ostatních. Proto jsme uspořádali několik setkání hned po táboře.

Sobota – neděle (12.8. – 13.8. 2006)

Kolem desáté hodiny bylo tábořiště prázdné a čekal nás další úkol – bourání Podolí, na nic jsme nečekali a vyjeli jsme. Překvapilo mě množství stanů, které tu byly. Přeci jen tábor se 110 lidmi není tábor se 40 lidí. Bourání rychle postupovalo a za pár hodin, bylo vše naloženo na avii a my jsme se rychle vrátili na Zubík.

Po příjezdu mi tábořiště přišlo zvláštně tiché, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že vlastně všechny děti už jsou pryč. Sešli jsme se v kuchyni a konečně z nás spadlo všechno napětí a nervozita. Je to za námi. Pustili jsme si rádio a poprvé za 14 dní jsme slyšeli muziku a zprávy z okolního světa. Potom jsme načnuli dort, který nám nechala upéct jedna maminka. Byl nádherný, ale bohužel pro všechny táborníky by ho bylo málo a tak jsme ho raději schovali a teď přišel jeho čas. Jen jsme dojedli dort, začalo se opékat maso, na které se těšila hlavně pánská část našeho vedení. Kolem páté hodiny se za námi přijel podívat Jura s Lenkou. Vykládalo se, tančilo, jedlo až dlouho do noci. Když začalo být u kamen zima, přestěhovali jsme se do tee – pee. A pomalu jsme se ukládali ke spánku. Někteří, odjeli domů již v noci (Albi, Danny a Aňa). A protože jsem byla mezi těmi, kteří odjížděli, tak nevím, jaké bylo probuzení do nového dne, ani jak se ostatním loučilo s tábořištěm. Ale za sebe můžu říct, že pro mě, to bylo velice těžké.


Pondělí 14.8. 2006

Dnes nás čekala další sladká odměna. Myslím že se stalo již tradicí, že se vždy po táboře sejdeme v cukrárně a dáme si něco sladkého.


Úterý 15.8. 2006

Na tento den jsme si naplánovali cestu do Brna. V osm hodin jsme se sešli na vlakovém nádraží a vydali jsme se na cestu do velkoměsta. Naším hlavním cílem bylo obchodní středisko Špalíček, kde zrovna dneska dávali film Piráti z Karibiku – Truhla mrtvého muže. Do Brna jsme dojeli kolem půl desáté. První film začali promítat v jednu, takže jsme měli dost času na to, abychom šli dokoupit chybějící výbavu do skautského obchodu. Cestou ke kinu jsme dostali hlad a tak jsme se rozhodli zajít na něco k jídlu. Ale kam? Alka říkala, že tu zná jednu restauraci, kde dobře vaří a ani to není tak moc drahé. Hned jsme se tam vydali. Restaurace to byla vskutku krásná. Nachází se ve sklepě, takže tu bylo příjemné šero a jídlo, které tu vaří, hmm, hned bych tam zašla znovu. Jídlo se trochu protáhlo, takže kluci šli raději koupit lístky do kina dříve, abychom pak neztráceli čas. Film začínal o půl třetí. Jako správní návštěvníci kina jsme si koupili popcorn a velikou kolu, takto vybaveni jsme si mohli jít sednout. Místa jsme měli až úplně nahoře, takže výhled byl krásný.
Dvě a půl hodiny, uteklo jako voda a film skončil. A zážitky z toho co jsme viděli? Nevím jak ostatní, ale já jsem se nasmála, až mě z toho bolelo břicho :-). Pokud jste viděli první díl, tak si tento rozhodně nenechejte utéct, stojí to za to, opravdu.
Bohužel čas je neúprosný. Ani jsme se nenadáli a už tu byl čas odjezdu. Cesta vlakem rychle utíkala a už jsme byli ve Žďáře. Zde jsme hodinu čekali na vlak do města a v devět hodin jsme přijeli domů.