Beruščí výprava na Mlýn u Brna

Všechno začalo v pátek 14. 11., kdy jsme se v 15:45 měly sejít na vlakáči. Nejdříve nás tam bylo asi jenom pět. Pomalu jsem se začínala bát, jestli ta výprava vůbec bude, ale pak se odkudsi přihrnula spousta berušek, takže bylo po starostech. Aby jste si zase nemysleli, že nás tam bylo moc. Jelo nás 15. - 5 vedoucích - Pubu, Kangi a její psenka Džeky, Duo, Mimčo a já Dany. A 10 berušek - Bugy, Maky, Míša, Meli, Káťa, Nika, Janča, Žabka, Anička a Škráňa. Čas odjezdu se pomalu nachýlil a my mohly vyjet do Ždáru. Protože Bugy na výpravě zrovna oslavovala narozeniny, tak s sebou přinesla velkou krabici s dortem :-) (kupodivu dort i berušky cestování přežili vcelku a relativně v pohodě). Vlak do Ždáru byl docela prázdný a tudíž cesta byla velice pohodlná. Narozdíl od rychlíku, kterým jsme jely do Brna. Ten byl přecpaný. Všechny kupé obsazené, tedy všechny ne v jednom seděl jen jeden chlap, jenže to tam u něj pořádně smrdělo a ten pán měl dost vypito, tudíž jít si k němu sednout mohlo být dost riskantní. Raději jsme se usadily na chodbě, kudy se pak sice nedalo projít, ale alespoň nebolely nohy.

Konečně jsme dorazily do Brna. Honem jsme spěchaly na autobus, abychom mohly být co nejdříve na mlýně, JENŽE - první autobusák nám řekl, ať si počkáme na další, že ten jede spíše tam kam chceme. Tak jsme čekaly. Stejně byl až moc plný. Asi za půl hodiny přijel další, ten řekl, že má plno, ať si počkáme. Pomalu nás to čekání přestávalo bavit a to jsme nevěděly co nás ještě čeká. Další autobus nejel tam kam jsme chtěly a ten co jel po něm řekl, že nás nevezme, že prý někde má brát hodně lidí a že za chvíli jede další autobus (pzn. Pubu: byla to výmluva, autobusák nechtěl poslouchat bandu dětí a ještě jedna poznámka chvíle pro brněnského řidiče autobusu = 90 min. a proto nevěřte všemu co vám lidi řeknou). Už nás to opravdu přestávalo bavit. Koukly jsme se v kolik jede další - až za hodinu a půl... Tak dlouho se nám na nástupišti čekat nechtělo. Mimčo s Duem jsme pověřily hlídáním batohů a vyšly jsme do Brna kouknout na památky (mimochodem, nemyslete si, že jsme holky na nástupišti nechaly samotné. Měly tu samozřejmě společnost. Byli jí skauti ze Zlína...). V Brně jsme se vydaly na propadávající se Zelný trh, na Draka a Stínadla. Ke všemu nám Kangi řekla nějakou legendu (třeba, že na Zelňáku se občas do země propadne člověk, nebo auto a už nikdy se to nenajde...), tak to bylo opravdu zajímavé. A potom jsme se rychle vrátily na autobusák, aby nám neujel ještě tenhle autobus... Naštěstí jsme to stihly a konečně jsme se vydaly směrem k mlýnu. Vystoupily jsme uprostřed lesa a holky se raději držely pohromadě (myslím,že se trošku bály Hejkala a strašidel obývajících koruny stromů :-)). Konečně jsme dorazily do mlýna. Chvilku jsme čekaly, než nás vpustí dovnitř a potom jsme se mohly konečně ubytovat. Holky bydlely ve velikém pokoji s krbem a my vedoucí jsme se uvelebily v kuchyni (tedy spíše to byla kuchyň spojená s jídelnou).

Kolem třičtvrtě na jedenáct přijela Léňa. Po přivítání s Léňou šla Pubu holky na chvilinku zabavit. My jsme přišly za chvilku po ní, popřát Buggy a Míši k narozeninám. Potom se ještě chvíli zpívalo u plápolajícího krbu a pak zbývalo už jenom přečíst pohádku na dobrou noc a honem spát...

SOBOTA - Vstávat, je 7:45 a čas vylézt ze spacáku. Nasnídat se a vyčistit zoubky... Když jsme to všechno zvládly mohly se začít hrát hry. Tedy první, co bylo na programu, hra nebyla. Byl to test - jak moc rád se učím (Pzn. od Pubu - tento “test” sloužil k studijním účelům, proto všem děkuji za jeho vyplnění). Pak už konečně přišla na řadu nějaká ta hra.

Úkolem bylo napsat na papír dvě slova - co s čím dělám, třeba vypít čaj. Pak se slova oddělily od sebe a každé hodilo do jiné čepice. Co následovalo? Vytáhnout z každé čepice jeden papírek a úkol co nejlépe splnit. Takže nám tu vznikaly úkoly jako vypít oheň, spálit písničku a jiné "kravinky". Holkám se začalo chtít jít ven. Nedaleko našeho mlýna se pořádal “hubertus” - westernová jízda lesem na koních - a protože holčiny mají koníčky moc rády, nesměly jsme tam chybět. Přišly jsme právě včas, všechno to začínalo. Všude byla spousta koňů a na nich jezdci, potom se ozval zahajovací signál a všichni zmizeli v lese. My jsme se mohly vrátit do mlýna, kde nás už čekal oběd. Po jídle jsme se přesunuly všechny do pokojíku holek poslouchat pohádku z rádia tedy pohádky dvě - Sůl nad zlato a Princeznu se zlatou hvězdou na čele. Při poslouchání nám tu vznikl malý kadeřnický salón - z rozcuchaných a neposedných vlasů za chvilku vznikly nádherné copy. Druhá pohádka se přiblížila ke konci a my jsme se pomalu začaly chystat na hru venku. Nejdříve jsme se byly podívat jaká strašidýlka se nacházejí v okolí našeho mlýna. Bylo jich dohromady šest -princezna zakletá do žabky, vodník, čert, drak, ježidědek a víly… Chudinky strašidýlka by se moc chtěly pozdravit s ostatními, ale bohužel jim jejich pošťák onemocněl a tak jeho funkci převzaly holky. Rozdělily se do třech pošťáckých teamů – Žmadi (zde byla Žabka, Duo, Maky a Anička), Pomněnky (Mimčo, Janča, Kačka a Míša) a poslední Blbečci (Bugy, Nika, Meli a Škráňa). Podotýkám, že názvy si holky vymyslely samy. A hra mohla začít. Holky si vytáhly papírek, na kterém bylo vyobrazeno nějaké strašidýlko. Nahlásily je zapisovatelkám (Léňa, Kangi a Dany) a mohly jít poštu doručit... Skóre dopadlo tak, že na třetím místě se umístily Blbečci na druhém Žmadi a jako první byly Pomněnky… A potom se holčiny šly zahřát dovnitř, do svého pokojíku a chvilku poslouchaly Pubu. Ale vyskytl se tu problém.

V kuchyni sedí víla celá ubrečená. A jediný kdo by jí mohl pomoct, jsou holky. Rozdělily se na dvě skupinky. V té první byla Meli, Žabka, Janča, Anička a Maky. V té druhé Nika, Míša, Bugy, Kačka a Škráňa. Nejdříve se za vílou vydala skupinka s Meli. U víly musejí být všechny pěkně potichu a mluvit může pouze jeden, aby vílu nevystrašily. Musí zjistit, co vílu bolí - byl to palec na levé noze. Lék na tuto bolístku zná pouze čarodějnice u kadibudek a nedá ho jen tak zadarmo - holky musely získat živou vodu od vodníčka a netopýří oko u Hejkala. Pak si čarodejnice vymyslela, že by ráda něco dobrého. Když bylo všechno pohromadě uvařila lektvar. Víle se okamžitě ulevilo a konečně přestala naříkat. Poté se holky sešly u krbu a Pubu začala s Výchovou berušek v Čechách (berušky znázorňovaly slušné a špatné chování a pozorovaly jak budou vedoucí reagovat). Když ukázaly, že se umí chovat slušně, Kangi jim vyprávěla o historii Horního mlýna.

A pak jsme si hrály na zvířátka, elektriku a konečně byla večeře. Po ní se šlo ven. Kam? To se dozvíte, až tam budeme. - Asi v půlce cesty jsme přešly do kouzelného lesa, zde nikdo nic nevidí a tak si holky musely zavázat oči a navíc musejí být pěkně potichoučku, aby neprobudily obyvatele tohoto lesa. Už jsme byly skoro na místě, holky musely překonat ještě jednu překážku - pořád nesměly mluvit. Kdo promluvil, byl oddělen od ostatních a šel nejdříve do neznáma. Vždy po jedné byly odvedeny před jeskyni, která byla ozářená světlem svíček a hrála zde hudba. Konečně si mohly rozvázat oči. Pubu jim řekla, že v této jeskyni žije Merlin a tomu musí donést 3 strašidla, která najdou u svíček... Když se zde shromáždily všechny řekl jim Merlin, že v této jeskyni je pro ně ukryt poklad a že jej mají najít. Pokladem byla krabice sladkostí, kterou našla Žabka. Teď jsme se mohly vydat k mlýnu, kde jsme si zazpívaly a pak si ještě na dobrou noc poslechly příběhy včelích medvídků...

NEDĚLE - Vstávaly jsme až kolem osmé hodiny, nasnídaly se a čekal nás náročný úkol -
zabalit si věci a uklidit naše pokoje. Když jsme to měly hotové, ještě jsme nanosily trochu dříví a vydaly jsme se směrem na autobusovou zastávku. Za chvíli přijel docela plný autobus. Řidič nebyl zrovna nadšený, že nás musí vzít, ale nestihl dost rychle vymyslet nějakou výmluvu a tak nás musel vzít. V Brně jsme na nádraží odložily batohy a byla hodinová pauza. Skoro každá si šla koupit něco dobrého k jídlu. Na nádraží Pubu potkala nějakého svého kamaráda a holky z něj byly úplně vedle. Nastoupily jsme do vlaku a frčely do Žďáru. Zde jsme přestoupily a hurá domů...

ČÍM NÁS HOLKY ROZESMÁLY :-)
Janča, před vstupem do jeskyně - A uvidím ještě maminku?
Míša, taktéž u jeskyně - To jste kvůli nám postavily?
Když Pubu odváděla Bugynu k jeskyni mezi prvníma (trest za promluvení) - Já už opravdu nikdy mluvit nebudu, já už budu hodná!
Opět Bugy, před vstupem do jeskyně - Ta jeskyně je opravdická?