Svojsíkův závod aneb zlaté holky i hoši

Taky si pamatuju první triumfální vítězství klučičí hlídky na krajském kole v Bystřici – tím začala „zlatá éra“ našich účastí na celostátních kolech tohoto prestižního skautského závodu. Jediné akce, kde se skauti mohou poměřit v tom, co dělají.

Tři ročníky (tzn. 6 let) po sobě vyrážely klučičí hlídky na celostátní kola, poté co prošly vítězně boji v kraji. Šesté místo bylo zatím nejlepší dosažené. Šestí v celé ČR – to není špatný výsledek, ne?

Každopádně to BYLO ,ale co je nebo případně bude:

Sobota 11. 6. sedm hodin – klubovna na Malé. Část svojsíkových kluků a holek nedoráží včas, někdo zapomněl potřebné věci, nášivky – no prostě nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo schylovat k nějaké mimořádné události. S takovouhle si můžeme nechat o postupu do státního kola pouze zdát – komentuje Teo. A já zastávám jeho názor.
V mikrobusu jsou narvány dvě hlídky – holek a kluků – poprvé po 6-ti letech trénované někým jiným než Piškotem (nerad bych opomněl různé pomocníky jako Atyho atd., ale prostě si je už nepamatuju) – Adamem a Cískem.

U některých si nejsem jistý, zda do toho chtějí jít na plno, z vlastního odhodlání nebo je to jen z donucení. Holkám bych to moc přál, myslím si a koukám jaká jsou parta, jak jsou nervózní a natěšené zároveň, jak se učí a opakují do poslední chvíle. Vždyť jejich výsledky – třeba i v rozdělávání ohně – svědčí o jejich kvalitách – kluci si mohou nechat zdát.

No nechme toho, je tu zahájení a losování pořadí. Císko mi dělá radost a vylosoval týmu sedmičku – zatímco Áňa až 18. Tzn. že mikrobus, který musí odjíždět ve tři prostě vezme jen část družin – to nemáme šanci stihnout!
Borci vybíhají na trať a holky jen závistivě koukají – nejradši by už také startovaly a místo toho je čekaji ještě dvě hodiny čekání a učení – nedá jim to.
No a potom už čeká jenom mě nervózní přešlapování a podupávání – Teo s Adamem jsou na stanovištích, družiny v akci.
Trať je asi opravdu hodně dlouhá a náročná. Tři hodiny po startu první hlídky se pořád nic neděje.

Až to konečně začíná přibíhat – to to trvalo. Ukazuje se, že trať má přes 6 km a na vystaveném reliéfu krajiny můžeme vidět jaké kopce hlídky čekaly – borci jsou docela v pohodě, jen voda se jim podařila ohřát na 66°C (holkám vřela) – po cestě předběhli asi šest jiných hlídek, takže docela optimismus.
Holky dobíhají až kolem páté hodiny – vypadají spokojeně a nervózně zároveň – výkon dobrý, ale každý rok je vždy předčily holky z Pelhřimova nebo Jihlavy. Ale letos nemají červené podkolenky, tak uvidíme :).
Část kluků odjíždí v mikrobusku v době, kdy ještě holky bojují, takže na samotném vyhlášení podupává jen Císko. Nervozita vrcholí, na slavnostním nástupu to vypadá jako na hokejové střídačce – holky si tisknou ruce a hypnotizují vyhlašujícího. S každým vyhlášeným týmem nervozita stoupá, až je tu rozhodující okamžik – když nás nevyhlásí teď, tak jsme první. Nejdříve kluci – A JE TO DOMA! Bodově byli sice o trošku horší než jejich konkurence na druhém místě, ale fantastický čas trati, který se stal rekordem, je katapultoval na první místo. Císko přebírá pohár, míč, dalekohled, nějaké další cetky a hlavně to co se nejvíc počítá – propozice do celostátního kola.
Holky vypukají taktéž v nezřízené veselí – poprvé se to podařilo – poprvé v historii našeho střediska se dívčí hlídka probojovala do celostátního kola! A popravdě, které středisko se může pyšnit tím že má v celostátním kolem zástupce jak kluků tak i holek. Co středisko – ale který oddíl se tím může chlubit???

Veselí musím trochu krotit, jsme přece jen na slavnostním nástupu. Ale naštěstí nás každý chápe. Následuje taktéž předávací ceremonie, kdy se holky napakují cenami a potom už jen gratulace a gratulace od ostatních týmů, nějaké společné fotografování a my čekáme na odvoz domů. Tváře všech rozzářené a já jsem opravdu hrdý – hlavně na makáče, kteří věnují čas na přípravu – Adamovi a Cískovi. Bez nich bychom si o tomto triumfu mohli nechat zdát. Tak je to vždy – musí se najít někdo, kdo obětuje svůj čas a pohodlí pro ostatní. Takže díky, je to z velké části vaše zásluha.
Po cestě domů se domlouváme na zítřejší malé oslavě v cukrárně u Janovských a pak se rozváží všichni domů. Je už večer, pěkně se nám akce protáhla.

Už bych měl asi skončit, ale ještě bych rád napsal, že v některých ohledech pro mě bylo setkání skautů z více středisek zklamáním. Když jsem viděl některé kroje, jejich úpravu – chování některých účastníků, jejich mluva,… No asi to jde s některými z kopce. Na druhou stranu jsem obdivoval oddíly typu Pelhřimov, kde bylo na první pohled vidět jaká to jsou parta a že o vítězství tady vlastně vůbec nejde.