Zimní tábor - III. den

Takže den začal opravdu dost neobvykle a akčně. Po návratu se služba hned ujala přípravy snídaně, aby se v první programu mohli všichni vrhnout na výrobu vikingských přileb.
S touto rukodělnou prací měl docela problémy Vojta, protože výrobní postup doporučuje nafouknout balónek do velikosti vaší hlavy a něj postupně klást vrstvy papíru namočené v lepidle. Ale když si někdo přiveze s sebou balónek ve tvaru žížaly, tak je to trochu problém. Ale já nepochybuju že ti, co si s Vojtou tak rádi hrajou – roveři – ho do té přilby určitě dostanou.
Po svačině se vyrazilo na zimní radovánky. Jezdilo se na bobech, na snowboardu – tedy na bobech jako na snowboardu a za jízdy se z nich padalo a skákalo do závějí. No máme pár delikátních záběru na kameře – kraluje tam hlavně Maky – a to jak v délce dojezdu, tak i v pádech :).
Po návratu to všude vypadalo jako po boji – všechny radiátory ověšené věcmi, po celé budově spusta sněhu – no dokážete si to představit.
Oběd byl posunut z důvodu bramborových knedlíků a tak jejich zvládnutí v časovém limitu normálního obědového času je pro Mikyho stále výzvou. Nicméně špenát se povedl.

Po zkráceném poleďnáků se opět vyrazilo do terénu a pokračovala živelná stavba iglů. Holčičí bylo dokončeno a klukům už také mnoho nezbývá, tak uvidíme jestli budou večer nějací odvážlivci na přespání a zda projdou sítem přísných vůdcovských podmínek.
Před večeří už jsme se hřáli v teple budovy a stavěli pomyslné hradby kolem naší vesnice proti neznámému nebezpečí z venku. Ranní přepad nás poučil.

A v samotě pod Drátníkem se rozsvítila okna a kdo z promrzlých kolemjdoucích koukl do zamlžených oken, viděl jak se oddíl dívá na promítané fotky z oddílové historie. Nevěřil bych jak fotky staré 10 – 15 let mohou současné členy zaujmout. A tak se hodnotil nynější pracovní kruh jak kdo vypadal – často se také poznával, protože někdo z účasníků je nyní již dvojnásobně starší než tenkrát. Přidaly se k dobru i nějaké staré příběhy – jak to bylo za našich mladých let, kdy ještě Monti střílel šípy do lesa a pokud nebyly v časovém limitu nalezeny, boural se celý tábor a stavěl zase znovu – to z důvodu kalamitního nepořádku. Nebo jak se Teo s Tesákem jako malincí skauti porvali na slovanském setkání skautů… a spoustu dalších „pikošek“ – prostě příjemný večer, který pokračoval pro dobrovolníky prohlížením starých kronik.

Z oddílu se nakonec vyselektovala malá skupinka odvážlivců, kteří byli po důkladném prověření spacáků, izolačních podložek, zdravotních stavů a oblečení, uznáni za schopné přespat v iglů. Byla to Mako, Pavlínka, Pepíno a Bany – dozor dělal Tesák. Noc prý dobrá, až moc teplá, jen budeme muset přidělat větrací otvor, ráno začalo kapat na hlavu.
Noc ostatních byla docela klidná, jen jsme přeměřili pár teplot – vše negativní a usměrnili Hanze, který se zase nemohl vlézt do vlastní kůže.

Tak dobrou noc, tábore, dnes je únava již znát.

Ještě jsem zapomněl, že dnes dorazila sportovkyně Žofka a přidala se ke své družině, přivezl jsem také Dajdu – brněnskou skautku, která nás na táborech věrně navštěvuje také už nějaké to minimálně desetiletí a ještě popřát všem Lenkám a opravdu už dobrou!