 |
VÝPRAVA LAMAR |  |
| PUBU, TKANIČKA |
|
|
VÝPRAVA LAMAR | |
| PUBU, TKANIČKA |
| Sobota
patřila Lamarovi. A že nevíte kdo je to Lamar? Lamar je postava,
která již několik století doprovází poutníky po československých krajích
a zjevuje se vždy, když je někdo v tísni. Tentokrát se v tísni ocitli
měšťané z malého městečka Aš . Několik měšťanů se rozhodlo, že se vydá
probádat československé kraje. Avšak vznikly mezi měšťany hádky,
o tom, že nemůžou jít slabší se silnějšími. Ale to se urazili měšťané,
o kterých se mluvilo jako o slabých. Chtěli se od silnější skupiny
odtrhnout a dokázat jim, že oni jsou lepší. Ale protože měšťané z Aše jsou
rozumní a nechtěli se dále hádat, rozhodli se vyhledat Lamara a požádat
ho o pomoc. A proto vyslali ze svých kruhu dívku Tamar, aby se vydala
za Lamarem. Tamar byla totiž dívka nejen krásná, ale i chytrá a silná.
Tamar se vydala na dlouhou cestu, šla několik dní a několik nocí.
Jednou když usedla do trávy, aby se posilnila na další cestu, objevila
se postava v černém hábitu - byl to Lamar. Tamara vysvětlila situaci v
Aši a požádala Lamara o pomoc. Poutník se zamyslel a nalezl pro měšťany
řešení. Měšťané ať se rozdělí do dvou skupin a každá nechť se vydá
svou cestou, kde bude plnit úkoly od Lamara. Tak měšťané
změří své síly. Tamar měšťanům rozhodnutí Lamrovo vyřídila a hned jim předala
první listinu s úkolem.
Nyní Vám dám přečíst čtyři listy od Lamara. Tyto listy Vám přiblíží celý průběh sobotního dopoledního putování s Lamarem. Poslyšte měšťané z rodu BeruščíhoPokud jste dobře četli určitě jste pochopili co se během dopoledne dělo. Ale přece jenom, stručně to shrnu. Ráno asi kolem desáté jsme se s měšťany vydali po Žďárských skálách. Na nich jsme si zahrály vždy nějakou Lamarovu hru, kdy měšťané získávali peníze na nákup potravin na svou dlouhou cestu po československých krajích.. Zastavily jsme se také v malé vesničce - Blatiny. "Pubu my už máme hlad" "Tak si běžte něco koupit" "Ale my nemáme peníze" "Vždyť máte ty Lamarovy" "A to nejsou doopravdový peníze, to jsou papíry a za ty nám nic nedají" "Podívej v támhle tý hospodě dneska mají docela levný párky, zkutse tam zajít" "Ale Pubu .." Nakonec se Berušky odhodlaly a šli do hospůdky. Nejodvážnější byla Monika, která šla na věc zpříma: "Dobrý den, máte párky?" "Ano, máme, chvilinku počkejte" Když paní zjistila že, o jejich párky má zájem tolik dětí a že pro ně nemají kapacitu musela, nás vyvést na terasu . Párečky se sýrem nám prodala a dokonce i za slevu - to víte, když Berušky začnou zpívat, tak i paní vrchní musí slevit z 20 Lamarů na 5. Po odkoupení párečků jsme pokračovali dál směrem k Sněžnému.
Pubu
|
|
|
|
"Hurá, já jedu na výpravu." Mé druhé JÁ mi však přikazuje: "Tak se koukej sbalit, ať nepřijdeš pozdě a RG Tě nevyfackujou jak RS Mikyho." V 18:00, to když už je šero, odjíždíme z ČSAD poloprázdným autobusem. Do Sněžného jsme přijely až za tmy, ale každá ze starších by trefila i potmě (pokud ovšem nemá sklerózu). V tělocvičně nás naše nová vůdkyně (to jsem zvědavá, jak nás povede) provedla po naší ubytovně. Poté si s námi Křeček maloval (zapuštěné obrázky) a šlo se hrát hututu. To se neobešlo bez roztrženého trička, vítěze a poraženého. Vědět něco o historii skautingu je důležité, a tak Alka s Křečkem připravily hru, ve které si to máme zopakovat. Když nám Pubu řekla, že se bude hrát fotbal, tak jsme mnohé jásaly, zažraly jsme se do něho a nechtěly jsme přestat, ale máme smůlu, ještě si musíte nachystat postýlky. Po dlouhém připravování se to podařilo a vy (hlavně já) jste mohly zalézt do spacáku. To se podařilo, ale ještě se bude zpívat a číst pohádka. |
|
|
|
Jen co jsme ráno vstaly, byly jsme donucené vydat se na rozcvičku. Tu jsme zvládly a mohly se nasnídat toho, co nám připravily (už bohužel nevím čeho). Pak jsme uklidily žíněnky, na kterých jsme spaly a vrhly jsme se na RG, ne na TY ne, ale na odborky, jo. Pak nám Pubu dala slova, ze kterých máme vymyslet hru a tu si máme zahrát. Potom, když jsme se zklidnily, řekla nám příběh, který se prý kdysi údajně stal. Byl o obyvatelích jednoho města, kteří se chtěli vydat na cestu po ČSR a každý chtěl jít jinudy, a tak vyslali statečnou TAMAR za ochráncem poutníků LAMAREM. A tak když se potkali dal LAMAR TAMAR dobrou radu, ať se rozdělí na dvě skupiny. Jedna půjde severní cestou a druhá jižní. TAMAR obdržela od LAMARA list, z kterého jsme se my, poutníci dozvěděli, co si máme vzít na cestu. O ty jsme házely kostkou. Když jsme obdržely druhý list, dozvěděly jsme se, že to, co jsme si sbalily, potřebovat nebudeme. Asi ještě nevíte, jaký začal zmatek. Zmatek 2.stupně (možná i třetího, bylo totiž 9:45). Ale autobus nám neujel, a tak se mohlo vyrazit na cestu. Když jsme dojely na Milovy, vydaly jsme se na Malínskou skálu. Došly jsme a pokochaly jsme se výhledem. Pak nám dala Pubu úkol pozorovat, co ukazuje za obrázky, a ty zapsat. Pak jsme běhaly a hledaly zvířata a psaly jejich jména. Ty nám měly vynést penízky. Na jedné skále jsme potkaly LAMARA a ten nám dal čtvrtou zprávu, v níž jsme se dozvěděly, kam máme jít (Dráteníčky) a přitom si máme vymyslet název družiny. Na Dráteníčky jsme došly a když jsme našly RG, okamžitě jsme začaly chtít penízky (to je zajímavé, co dokáže hlad). Ale pro to jsme musely něco dělat a to třeba zapamatovat si co nejvíc věcí nebo zachránit co nejvíc zvířat ze spárů pytláků. Zvířata jsme zachránily, a tak jsme se mohly vydat dál po červené. Ve vesnici Blatiny (alespoň myslím) jsme umíraly hlady, a tak jsme se ihned vydaly k nejbližšímu obchodníkovi. Ten nám prodal párky a sýr, které okamžitě zmizely v naších žaludcích, i když jsme je měly opékat. Ty párky přišly právě včas, byly bychom schopni sníst Kajmanku (promiň, Kajmí, ale něco jsem tam napsat musela). A pak jsme došly do Sněžného (to byla úleva, co, Xíku?). Když jsme si odpočinuly pustila nám Bupu ... teda Pupu ... ne Pubu pohádku o Karkulce, kterou jsme měly nacvičit a zahrát. To nacvičení jsme zvládly, a tak jsme mohly jít pouštět draky. Ti lítali vysoko (až na některé). Když jsme byly všechny ulítaný, jak jsme lítaly za svými draky, šly jsme do tělocvičny. Tam jsme se napapaly pudinku (doufám), šly jsme hrát hututu (ach můj ubohý rolák, počkej Pubu!). Pak jsme stavělly papírové klubovny (příloha Světýlka). Ale kdo nás nepřišel navštívit?! Ne Mikuláš to nebyl,s na toho je brzo, ale Miky a Zdeny se za námi přišli podívat (kdoví jestli). A najednou si RG poslaly pro Skřítka a postupně si nás zavolaly všechny (i návštěvu). Pak RS odešli (jejich škoda, mohli vidět pohádku). Pak dala Pubu povel k tomu, aby družiny zahrály svou pohádku. Když zelená dohrála, přišly jsme na řadu my - červená. U té jsem se hodně nasmála. Hlavně když přišla na řadu Žofka. Pak se hrál zápas (možná) (určitě) a po večeři se zazpíval Barevnej svět. Křeček si nás maloval a pak to přišlo. Pubu vzala magneťák a začala pouštět to, kvůli čemu nás volaly do kuchyně. "Vtipy a básničky." Ale kvůli špatnému zvuku jsem ničemu nerozuměla (ale oni mi to přetlumočí). Potom se přečetla pověst a zhaslo se a spalo se a spalo až do bílého rána. OMYL. Obrovský omyl. Přišel za námi Lamar a věřte, že šetrné probuzení to zrovna nebyla. Zabouchal a vyhnal nás ven - do té zimy. Na hřišti jsme měly získat zprávu od zvoníka, o kterém nám Lenka četla. Když jsme ji získaly, šly jsme za Lamarem, odpověděly jsme mu na jeho otázky a zalezly do spacáků a teď už spaly až do mlhavého rána. |
|
|
|
Ráno jsme vstaly o něco později a jen co jsme byly vzhůru, začaly jsme uklízet, aby to bylo co nejdřív hotové. Ale ještě jsme se musely nasnídat (má děravá paměť už neví čeho, ale myslím, že jsme s Křečkem dorazily česnekovou pomazánku). Pak když už jsme se naobědvaly, uklidily tělocvičnu a stihly si zahrát pár her ze Selky, vyrazily jsme směrem cukrárna, tam se RG trošku zdržely, a tak nám ujel autobus. Ale nebylo to jen kvůli nim, bylo to i kvůli tomu, že byly špatné informace. (Takže se opovažte za nima chodit a říkat: "Vám ujel autobus, vy jste ale poplety.") Ale příští autobus už jsme stihly, takže jsme mohly odjet. Ahoj
Tkanička
|
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |