OKÉNKO 5/99

	LANOVÉ AKTIVITY
	ZDENY

     Dost nerad píšu články dvakrát. Jak tak přemýšlím, tak myslím, že jsem ještě žádnej článek dvakrát nepsal. Na rozdíl třeba od Tesis, která psala dvakrát už nevím co, ale jen proto, že jsem její první článek někam založil (byl v albu s fotkama, který si půjčila Jíťa - později jsem ho našel, ale to už byl druhý na světě). Takže tímto se jí ještě jednou omlouvám.
     Tak lanové aktivity byla jedna z akcí, která asi před dvěma lety měla velký ohlas a tak proč ji nezopakovat. V mlhavé sobotní ráno jsme vyrazili, vybaveni lany, nádobíčkem, lukem a šípy, směr Vávrovka. Bylo docela nechutně, chvíli mrholilo, chvíli pršelo. Nutno však přiznat, že účast byla slušná i když pár lidí rodiče nepustili (škoda že, Majkí).
     Rozdělili jsme se do skupin a každá připravovala něco. Nemohlo samozřejmě chybět slaňování, lanovka přes lom a střelba z luku. Možná si řeknete, že střelba z luku není moc lanovou aktivitou, ale přece jsme museli vyzkoušet dárek od Riliana. Protože byla skála mokrá tak se vynechalo lezení jako takové.
     O ostatních aktivitách toho moc nevím, protože jsem trávil většinu času u luku, ale ani tam nebyla nuda. Museli jsme se nasmát Jíti, který pořád padaly šípy na zem a nemohla pochopit že jí nevystřelí dopředu. Měli jsme strach, že spíš vystřelí luk než šíp, ale brzy se nám podařilo vysvětlil, že musí pustit i tětivu a nejen šíp když chce vystřelit.
     Dlouho jsme se nemohli trefit, ale jen co nastoupila Eliška (nebo Dany? - přece už to je nějakej ten měsíc), tak padaly zásahy jeden za druhým.
     Co se střelby týče tak posledním zážitkem bylo hledání šípů. Už jsme měli strach, že z původních pěti doneseme jenom jeden, ale udělali jsme oddílovou rojnici a Luky těžce zabodoval a našel všechny zbývající. Ty potvůrky totiž zajíždí nechutně pod trávu, tak si milí čtenáři dávejte pozor a střílejte jenom tam, kde se šípy lehce najdou (třeba v tělocvičně).
     Jak jsem už napsal, o ostatních aktivitách toho moc nevím, jenom na lanovce prý Luky získal zážitek, o kterém bude vyprávět vnoučatům (doufám že jenom jim). A udivilo mě, že se na lanovku nikomu moc nechtělo, zvláště nováčkům (výjimkou byl Mlacík). Tak jim to Čiky musela ukázat, ale ani její příklad moc netáhl. Místo aby si nováčci řekli: "No když to zvládne i Terezka, tak to zvládne každej," a vyrazili na lanovku, tak jen vrtěli hlavama, prostě jako že ne! Ale protože určitě do oddílu zapadnou, tak si myslím že příště už budou frčet jedna radost.
     Slaňování taky docela odsejpalo a docela jsem zíral jaký máme v oddíle drsný holky, protože nezaváhaly a u slaňování byly klukům řádnými konkurenty, teda konkurentkami.
     Bohužel počasí nám nepřálo a protože jsme byli celí promočení, tak jsme jako správní vůdcové s Piškotem rozhodli, že se vrátíme do města. Někdo sice brblal, že si ještě nevyzkoušel všechny aktivity, ale nedalo se nic dělat.

Na závěr můžu slíbit, že další lanové aktivity budou v příznivějším ročním období. Tím ovšem nezaručujeme, že nebude pršet, padat trakaře nebo že nebude zemětřesení.

zpět na titulní stranu

na index článků