|
Chumelí se chumelí - listopadová výpravaNeznámých míst pro výpravy stále ubývá, skoro bych řekl, že v okolí Nového Města už žádné místo kde bysme s oddílem nebyli, není.
Páteční odjezd byl pod vedením PK, protože já jsem dorazil až těsně před večerkou a Piškot jel autem. Ale prý byl oddíl v autobuse dokonce pochválený za chování – což se mi tedy upřímně nechce věřit.
Večer se odehrál ve znamení míčových turnajů a velký ohlas vzbudil Tesákův program, kde s míčem bojovali „postižení“. Noc prý byla chladná, mně se tedy nezdálo ale holkám se prostě musí věřit – když teplota v tělocvičně klesla na smrtících 12 stupňů a ony mají spacáky pouze do – 18. Tak jim teplo být prostě nemůže – to uzná každý :). Hned po proloupnutí očí vtrhla do tělocvičny dvě individua – typičtí Amíci – to poznal každý podle vzhledu. No ale nebyli to Amíci, bylo to jen přestrojení, aby je opravdoví Amíci nepoznali. Ti jdou totiž stejně jako my po Svatém Grálu s velkou vervou a tak by mohli dělat problémy. Proto se každý převlékl také za Amíka (bunda na ruby a jiné amícké výstřednosti) a vyrazili jsme do terénu. No nebudete tomu věřit, ale vyjdeme za roh tělocvičny a kdo tam nebyl? Amíci. Začal výslech co že tam jako děláme a i přes to že se všichni tvářili jako výlet amíckých děti jdoucí ve Sněžném do bazénu – nebylo nám uvěřeno a běželi nás „nabonzovat“ šéfovi. Ačkoliv jsme jemní a slušně vychovaní skauti, nezbývalo než se vydat po jejich stopách a odklidit je z cesty. Každá družina jednoho – no představte si jak třeba Veverky pokládaly Amíka Tesáka na lopatky…:). Za odměnu si pak s nima mohli, vlastně museli dát rozcvičku. Po návratu a důkladné snídani, která probíhala spořádaně ve družinách (třeba Veverky všechny seděly na chodbě, cpaly se kakaem a pomlouvaly……no radši ne, aby jim Ježíšci přinesli nějaké dárky. Zvláštní jak se za chvilkové nepřítomnosti dokáže tělocvična změnit k nepoznání. Typická překážková dráha hned v prvním programu. Konalo se několik kol a postupně se vystříbřovali ti nej a nej a nejlepší – jak u kluků, tak u holek. Pokud si správně pamatuju a dobře se koukám na fotky, tak u kluků byl první malej čertík Vojta, druhej Filda a třetí Bany – koukám, že mládí nám dává pěkně na frak :). U holek byla obsazena pouze dvě místa a to Pavlínkou a Čeginkou. To ovšem nebyl konec využití dráhy – následoval družinový sedánek. Úkolem bylo absolvovat podobnou trasu, ale v sedě tak, že se jednotliví členové předbíhají a sedají před prvního – no docela „masakr“. Další vnitřní program se těšil také všeobecnému zájmu, protože herecké umění není nikomu z oddílu cizí – myslím, že učitelé na gymnáziu ví sami nejlépe :) – tak došlo na družinové scénky, jejichž téma se losovalo z předem odevzdaných lístečků. Hlavně rodina Kopečkovic v podání PK mi utkvěla v paměti :). Určitě se uskutečnilo i několik výběhů ven do mrazivého, mokrého, ale i sněžného počasí, ty mi v paměti neutkvěly, tak snad někdo jiný. V paměti mi utkvělo dotáčení několika táborových záběrů – pro upřesnění z tábora letního, kdy jsme se klepali jako osiky a při proletujícím sněhu se snažili tvářit jaké nám je vedro :). Večerní výběh asi utkvěl v hlavě všem, kdy po vzoru gamebooku chodily družiny po Sněžném a získávali obratnost, zkušenosti a nebo přicházely o životy… Xík třeba v rámci získávání zkušeností rozhodla že jedna čtvrtina je větší než jedna polovina atd. Nejzajímavější disciplínou bylo pokládání na lopatky – blátivá loučka za kostelem se zbytky sněhu k tomu byla jako stvořená. Nechápu proč jako soupeře musí tvůrce programu vybírat vůdce – že by tím byla hra atraktivnější? Zřejmě ano. Protože už jsme byli pěkně napapaní a byla pozdější noční hodina – prostě ideální čas pro vyzvednutí Svatého Grálu. Nebylo to ovšem jen tak – to nezmiňuju to, že družiny do jedné zabloudily :). Svatý Grál byl nakonec přesně tam, kde ho nikdo nečekal – přímo nám pod nosem v parku před tělocvičnou. Ale přišli jsme pozdě a americká parta archeologů je již vyzvedávala. Ale protože nebyli čistého srdce, tak jsme mohli sledovat zajímavou scénu jak se šéf této konkureční badatelské skupiny zbláznil – po dotknutí Svatého Grálu ovšem. Poté došlo k malé neorganizované přestřelce, kdy došlo i ke ztrátám na našich stranách – bohužel naši expedici opustil Indy Jones. Zemřel pro to, čemu celý život věřil… Usínání bylo tentokrát rychlé a i noc byla prý teplejší. Ráno už nás čekal jen úklid, balení, pro nováčky odvoz věcí do klubovny a pak pěší návrat domů. Šli jsme netradiční cestou, takže nám to docela utíkalo i když jsme se bořili v lese do sněhu a cestou se vykládalo a vykládalo. Rád při cestě jedním uchem poslouchám, jak výprava působila na členy, které zážitky si znovu připomínají, z čeho jsou nadšení a z čeho nikoliv… V poledne jsme zastavili na obídek na jediném lesním plácku bez sněhu. Staří zkušení členové dle zvyku vybalili spacáky a karimatky a na tu hodinku vaření se pěkně natáhli. Do Města jsme dorazili kolem druhé hodiny – docela brzy – to proto že nás Škráňa, naháněná Pepínem a jinými obdivovateli pěkně popohnala. Myslím, že výprava se líbila a že test Císka s Eliškou jako programových docela vyšel. Uvidíme, jak se bude dařit dál. P.S. Určitě jsem dostatečně nepopsal všechny zážitky, tak pokud někdo z účastníku chce (:)), tak má možnost - jako vždy.
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Sestra Marie Kružíková
Dne 9.11.2013 se rozloučíme se spoluzakladatelkou dívčího skautingu v našem městě v 10.30 na kostelíčku.Bylo jí 97 let. Šerif (07.11.2013) Šerif Akce pro rodiče a Berušky
proběhne vzhledem k počasí z větší části pod střechou kulturáku v Pohledci. (09.05.2013) Vilík Zdražení tábora Naděje
Bohužel jsme se rozhodli zvýšit letos cenu letního tábora na 3800,- Kč. Důvody jsou dva: Jednak je tábor o 4 dny... více (29.04.2013) Teo OKÉNKO do života novoměstských skautů
- zpravodaj střediska 615.02 Bílý štít Nové Město na Moravě © všechna práva vyhrazena, připomínky ke stránkám: kajmanus(a)centrum.cz |