PŘÍPRAVA MĚSTSKÉ HRY
	ZDENY

 

Městské hry se pro náš oddíl staly už tradicí. Většinou se konají na podzim a nejinak tomu bylo i letos. Pracně jsme s pracovním kruhem vypotili výpravu, abychom poté zjistili že hned v pátek má být městská hra. Tak to sory Monti, ale to už je trošku moc (není to nějak blbě zplánovaný). Monti náš argument uznal (a asi taky neměl moc nápadů) a tak termín konán byl o týden posunut. Konečně už ale bylo stanoveno téma a jak už je téma, tak to jde samo. No uznejte, vymyslet městskou hru, která nemá společného nic s Narnií ani ničím jiným, kdy téma je libovolné, není nic jednoduchého.      No ale jak píšu, téma bylo stanovené Montim a bylo tak neutrální, že se do něj dalo zapracovat téměř vše. Otázka číslo jedna: jak jim vysvětlit, o co všechno jde? No, protože budeme potřebovat maximum lidí, tak to nemůže být nikdo z nás, Monti by nám to totálně překopal a tak on to být nemůže, musí to být někdo z nás. Tak z toho vzešel kompromis: Monti oddílu řekne základní legendu a ostatní už se dozví od chůvy Eset, která si to bude pelášit někde po náměstí. Kdo bude chůva je asi všem zřejmé. Vezme si akorát jiné šaty a nebude říkat: "Jé, čau holky, viděli jste se už dneska?" Ale bude se chovat přiměřeně ke svému věku.      To (teď trošku přeskočím) nebylo zase až tak úplně pravdou, protože když s Tesis vedeme babičku (Piškota) zachumlaného ve vlňáku, se šátkem na hlavě, starých důchodkách a hůlkou v ruce, tak po náměstí řve jak na lesy, nadává na důchodky a klouže se po chodnících o sto šest. A to se potom diví, že na něj kolemjdoucí zírají a ptá se: "Co na mě všichni tak koukaj, vždyť ten převlek je skoro dokonalej."      No tak babičku bychom měli, teď pět Alchymistů, kteří budou u jednotlivých sil tzn. síla vzduchu, ohně, vody, země. "A do háje, vždyť družin máme pět a jestli se nemají nahromadit na jednom stanovišti, tak musí být pět sil." "Tak tam dáme moudrost, to nikoho netrkne". Tak  teď už zbývá jen vymyslet za co jim kameny dávat. Tak oheň to mám já. "Co kdyby museli kámen vytáhnout z hořícího kruhu?" Piškot je myšlenkou nadšen jako já i Tesis nadšeně přitakává: "No jasně to bude úplně super." Že šlo o ironii z její strany jsme poznali až poté, co ji překvapil slušný požár, který vznikl při generálce na zahradě klubovny. Jenom nevím jak budu taťkovi vysvětlovat, kam se ztratil ten kanystr z garáže.      No oheň bysme měli. Teď co s vodou - v listopadu se nikdo ve vodě máchat nemůže, no vlastně může, ale potom si to šeredně vodskáče. Nápad zeslaňovat pro kámen do nového čepu u Cihelňáku se dostavil zanedlouho. Jenom jsme opět trošičku upravili počet roverů na stanovišti a to poté, co jsem Piškota spustil dolů a nemohl ho vytáhnout zpátky. Když už vážně koketoval s myšlenkou, že si sundá boty a projde pod hrází (byly asi 3 pod nulou) se nám společnýma silama podařilo dostat ho ven (to bylo asi 2 hodiny před zahájením hry). Hned volám Mužíkovi, jestli se náhodou večer nenudí a nestrávil by jej chvalitebnou činností týkající se mrznutí na hrázi rybníka a pomáhat Mejšovi tahat skauty a hlavně skautky z čepu ven. Mužík je kámoš a zná různé krizovky při přípravách her, a tak je za chvíli s námi v klubovně.      No další síla je moudrost, to si bere naše chytrá hlava Tesis, je chytrá proto, že si z nás nebere příklad (jak jí to radí doma) a učí se aby mohla jít na vejšku a nedopadla jako my dva, protože my nejsme na vejšce (a asi ani v životě nebudeme) a proto jsme blbý - tohle prosím nám klidně řekla do očí.      Kámen se silou země měly družiny vykopávat na určitém území ze země, ale protože nám (asi tak po týdnu) došlo, že při těchto mrazech bude zem tvrdá jak beton a špatně by se jim to vykopávalo (no, copak o to, vykopávalo by se jim to možná dobře, ale kdo by to zakopával) tak musíme vymyslet něco jiného. Předchozí návrh, aby cesta vedla i na hřbitov se teď hodí a tak kámen země je tam, protože tam jsou naši předci a ti jsou teď součástí země a vůbec, hlavně že je tam zapracovanej ten hřbitov a zbytek ať si vymyslí Pizzi, který tam bude. Poslední kámen by měl mít sílu vzduchu. Původní návrh, aby se kámen jen tak hodil do tmy a oni by jej museli najít se trošku rozpracoval a přibyl k němu i ohňostroj, který tvořil největší nákladovou položku této akce. "Pudile s Pájisem, hlavně jim nezapomeňte zdůraznit, že i když ten šutr leží na zemi, tak že spadl ze vzduchu, prostě je to meteor a tak má v sobě sílu vzduchu jasný?"      No a teď jak dát ty síly do jednoho kamene? Tak to ví zase Piškot: "No prostě, vy jste ti alchymisti, jste sice dobrý, ale já su ten hlavní alchymista, ten nejlepší, jsem váš mistr a vy jste moji žáci. Každej z vás ovládá jednu sílu, a já ovládám všechny a tak je dovedu spojit do jednoho kamene Sserpexu. Hlavně mě nezapomeňte dost vychvalovat, až budou u vás na stanovišti.      "No a jak se k tobě dostanou ty chytrej, to jim přece nemůže říci bábinka hned na začátku."      "To je fakt, tak každej z mých žáků bude mít část cesty a když dají všech pět dohromady (částí zprávy jako) tak zjistí, že sídlím pod mostem na výpadovce na Žďár v tom polozasypaným sklípku."      Tak to by bylo k přípravě, tak asi takhle nějak to chodí. A co samotná hra. Z ní jsme dokupy moc neměli, protože každý měl jenom své stanoviště a tak celkový dojem moc není. Co se síly ohně týče, tak mě trochu překvapilo, když jsem si dal na dveře od zahrady ceduli jak vrata s nápisem: Alchymista mudrc síly ohňové, nevstupujte bez vyzvání - klepejte 2×. A tak si tak klidně čekám na zaklepání s kouskem zlata na krku (to je totiž závěrečná zkouška každého alchymisty - musí dokázat vyrobit zlato a nosit ho na krku - podle toho je poznáte) a najednou se mi vřítí do náručí milá dívenka Majký. Div mi hlavu dveřma neurazí.      Tak to ne, beze slov ji tlačím zpět za dveře. Chvíli na mě zmateně kouká, sice zdvořile mi říká dobrý den, pane Alchymisto, ale já se nedám a dokud nezaklepá tak Lišky nepustím. Majký se tedy zmateně omlouvá, až je mi jí skoro líto, protože Majký je docela drsná a s roverama pro ní máme slabost (jen kdyby na ty diskotéky, teda Kindershow nechodila). Posléze však poznávám, že tahle generace si přečte jenom to, že tady sídlí alchymista a ostatní jí prostě nezajímá. Tak se přetahuji o dveře ještě s Jestřábama, což mi dělá docela problémy, protože jich je sedm. Kuty však naštěstí rychle čte a tak po dvojím zaťukání můžu dveře pustit a dělat že bych je udržel ještě klidně hodinu.      Díky mému vozítku jsem po odpracování fachy stihl ještě Lišky u čepu a ověřil jsem si, že nejsem zase takovej slaboch když jsem nemohl vytáhnout Piškota, protože Mužík s Mejšou mají s Majký také problémy a to byli dva. No rychle udělat fotku v čepu, sbalit nádobíčko a vyrazit k hlavnímu Alchymistovi, kde dofotím zbytek filmu. Tam to smrdí jak ve feťáckém doupěti, přísady našeho "mistra" nebudeme prozrazovat, ale jen doufám, že nás po cestě zpět nebudou stavět policajti.      Na závěr snad patří dík externistům, že se nechali ukecat a mrzli pár hodin venku místo toho aby se učili třeba na bakalářskou zkoušku - viď Pájo nebo na vůdcovskou zkoušku - že Verčo (snad nebudete blbý jak my s Piškotem) a vy ostatní = Mužík, Pizzi, ségra Lenka a Janě Bradáčové za půjčení věcí babrleti Eset.

 

zpět na titulní stranu

 

na index článků