 |
KÁMEN SSERPEX |  |
| TEO |
|
|
KÁMEN SSERPEX | |
| TEO |
MĚSTSKÁ HRAIhned jsme zatoužili Sserpex mít. Monti nám prozradil, že se v Novoměstsku dočetl, že se na náměstí objevila Eset. Vydali jsme se za ní a bez problémů ji našli. Byla to stařena v černých šatech a se šátkem přes hlavu, ze kterého jí koukala afina dlouhých vlasů. Povídala nám o jejím schovanci a o tom, jak jí splnil jedno přání. Eset si i přes jeho varování přála být nesmrtelná a tak žije již přes tři tisíce let. Potom nám ukázala mapu, na které byly označeny místa. Řekla, že tam máme hledat jednotlivé učně jejího schovance a získat od nich kouzelné kameny a radu, kde hledat alchymistu. Ještě se dohodlo pár věcí a družiny se rozutekly ke kroužkům na mapě. My jsme šli (teda jako pěkně jsme makali) k evangelickému kostelu, kde na nás ze tmy vybafl Ger - učeň země. Chvíli nás pizochovským způsobem zdržoval. Pak se nás zeptal jestli spojením nějakých dvou kyselin vznikne zlato. Když jsme odpověděli že ne, poslal nás na hřbitov. Tam jsme museli najít světlo, od něho se dát po čtyřech doprava, potom podél zdi doleva, v rohu hřbitova se narovnat, jít zase do leva a hledat Žilku. Za pomoci Sleziho baterky jsme jsme Žilku našli a u něho byli kameny země. Vrátili jsme se jedním k bráně hřbitova. Ger nám ještě řekl, že máme alchymistu hledat pod mostem směrem na město kde žďářilo. Pak už jsme mu nestačili ani zamávat. Dále vedly naše kroky k učednici moudrosti - Nur. Nur nám dala hádanku: "Jdete prodávat jablka. V každém domě prodáte polovinu svých jablek a ještě půl jablka navíc. V třetím domě prodáte všechna svá jablka. Kolik jste měli jablek? Tři, sedm nebo devět?" Naše odpověď zněla sedm. Nur nám řekla, že máme jít na Radnickou, tam na nástěnce najít obálku číslo 2 a přečíst si ji. Bylo tam, že máme hledat na přímce mezi vraty I. ZŠ a Horácké galerie. Měli jsme trochu problémy než jsme se vrátili k Nurovi. Tam byli tři lístečky s podobnými znaky a u každého byl kámen. Vzali jsme si ten správný a vydali se k dalšímu učňovi. Nůr za námi ještě volal: " je a na tomto svitku jest toto místo." Pokračovali jsme k učni vody na čep Cihelňáku. Představil se nám jako Nund. Řekl nám, že kámen je na dně čepu. Jeden z nás se musel k němu spustit. Chvíli jsme se dohadovali kdo půjde a jak si správně nasadit úvazek. Nakonec tam dolů sjel Peťan takovou rychlostí, že to až nehezký bylo. Vytáhnout ho nahoru byl ještě větší problém a nebejt učňova pomocníka, dřepí tam dodnes. Nund nám ještě dal nějakou radu, kterou si nepamatuju a my jsme vyběhli "smrťák" a rovnou do klubovny. Tam nás čekalo nemilé překvapení: Byli tam Rysi ( nic proti Rysům) a tak jsme se tam na to vykašlali a jeli dál. Za mostem přes řeku Bezděčku na nás čekal učeň vzduchu - Šó. Přikázal, že se máme rozhlížet a až uvidíme padat hvězdy, máme hledat ve směru jejich dopadu. A skutečně se za chvíli začaly padat hvězdy jako divý. Šli jsme k jejich dopadu a začali jsme to tam pročesávat. Najednou se přihnali, kdo jiní než Rysi. Zase začaly padat hvězdy. Rysi doběhli až k nám a vyfoukli nám kámen a zase odběhli. My jsme se ještě chvíli hrabali ve sněhu a hlíně než jsme ho našli. Dostali jsme další radu a valili zpátky do klubovny. Zaklepali jsme na dveře na zahradu. Vylezl učedník ohně - Tamon a že máme jít na Radnickou, tam kde teče studánka. Od ní jsme měli udělat jeden krok doprava a potom jít rovně, najít svíčku ve sklínce zapálit ji a vrátit se s ní. Vyrazili jsme jako o život. Zvláště když jsme potkali Jestřáby. Cestou jsme museli Macíka přesvědčovat, že zpátky už jenom půjdem (no co někdy se lhát musí). Ale svůj úkol jsme splnili. Tamon nás nás nechal dlouho čekat než znovu otevřel. Pozval nás dál a ukázal nám místo, které máme zapálit. Oheň se rozjel po sněhu rychle dopředu až vytvořil kruh. V jeho středu byl kámen, který jsme hledali. Rada zněla: " na svitku je pod písmenem A "a šlo se do finále." Opět jsme nasadili ďábelské tempo směr "dálniční most". Když jsme tam dorazili čekali tam již Jestřábi u díry, ze které šel nechutný zápach, než z ní vylezou Rysi. Pochvilce čekání jsme přišli na řadu. Naskákali jsme do čtvercového otvoru v zemi. Chvíli jsem myslel, že omdlím smradem, ale zvykl jsem si. Pokračovali jsme chodbou (nějaké hrobky nebo čeho), až jsme dorazili na konec. A tam stál on - velký alchymista. Nemohli jsme uvěřit, že ho opravdu vidíme, ale byl to on. Řekl ať položíme všech pět kamenů na pánvičku. Udělali jsme to. On přiložil svíčku k pánvičce a ta vzplála. Náhle se zhluboka nadechl a plivl do ohně. Nastal obrovský výbuch. Oslepilo nás obrovské světlo. Když jsme se znovu rozkoukali a podívali se do ohně, spatřili jsme, že těch pět kamenů je pryč a místo nich je tam jeden - Sserpex. Poděkovali jsme alchymistovi a vydali jsme se společně s Tesákem a s Jestřábama do klubovny. Tam jsme se ještě chvíli vzpamatovávali z čar, které jsme dnes viděli a pak jsme se rozešli domů. |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |