Tak to byl zápis od Marťana, dalšího dobrovolníka jsem už nepřesvědčil, nebo na to spíše již nezbyl čas. Takže původní plán psát kroniku přímo na výpravě se letos nezdařil a tak tyto řádky dopisuji již doma v teple rodinného krbu. Kdeže jsme to skončili ? Jo aha, u čtvrtečního večera. Jak píše Marťan, šly si skupiny pro tři části zprávy. Ta byla zašifrovaná, takže se zatím stejně nikdo nic nedozvěděl. Až další den po obědě. Dopoledne, protože byl pátek, jsme vyrazili do terénu a koupili v Rousměrově vánočky, mlíko a kakao na zítřejší snídani. Já se s nákupem vrátil na Baronku a ostatní zatím šli po červené značce k Mrázkově louce, kde na mě počkali. Na louce jsme hledali Rosnatku okrouholistou, jelikož Mrázkova louka je rašeliniště a jelikož tam píšou že by tam měla růst. Jenže už je na ni asi moc pozdě a tak jsme našli leda prdlačku a tak jsme šli dál po červené, která vede až do Skleného. Cestou jsme našli na cestě spoustu zajímavých kamenů, na kterých byly kousky turmalínů a slídy (i černé). Takže druhou část cesty některým padali kalhoty díky "nákladu", který si nesli po kapsách. Jenže zahoďte to, takové pěkné kameny, to by byla věčná škoda. Na oběd jsme byli takřka přesně, ale moc jsme si většinou nepošmákli, protože jsme měli těstoviny a holky pečlivě dodržovali pracovní postup a proplachovali je ve studené vodě, takže jsme měli jídlo skoro studené. Ale kdo měl hlad, tak to zblajznul, ani nemrkl. Já všem doporučoval, ať se pořádně nají, protože jsem věděl že je čeká další tůra. Protože po obědě jsme se učili novou šifru, kterou byla shodou okolností také zašifrována naše zpráva, jejíž tři části včera skupiny našli na třech různých místech v okolí. A tak po vyluštění všichni vyrazili směr Kóta 599,8 - Ve vrších, kde byl ukrytý předmět který měli za úkol co nejdříve donést. Obě skupiny se vrátili celkem brzo a tak jsme do setmění hráli různé hry venku na hřišti. Po večeři ve chvílích volna jsme ve skupinkách hráli všechno možné. Největším hitem této výpravy se stal mlýnek, jehož jediné dvě herní desky, které v chatě byly, měly stále obsazeno. Využili jsme venkovní tmy na noční pikolu, kterou jsme hráli až do večerky. Původně s námi někteří nechtěli jít, jako že je tam zima apod., ale pak  se k nám přidali skoro všichni. Zapomněl jsem připomenout jednu odpolední hru. Holky využily těstovin, které nám z obědu zbyly a ozdobili s nimi stromek kousek za Baronkou, a ten měli skupiny za úkol najít a donést jako důkaz jeho plod. Strom se podle tvaru těstovin, které připomínali kola od žebřiňáku, jmenoval latinsky Strombucus Kolečkus Fagularis a protože to je jedinečný strom, zaslouží si pozornost. No ale to už byl večer a šlo se spát. Noc na dnešek a ta dnešní jsou již klidné. První noc ještě není nikdo dostatečně unavený, ale ty další už spí všichni jako budulínci. Dnes to bylo obzvláště potřeba, protože holky měly nachystanou noční hru při které obě skupiny šly do lesa pro odměnu za nalezení ukrytého předmětu. Vše bylo zdárně nalezeno a tak se všichni mohli vrátit zpět do svých spacáků. Ráno jsme si trochu pospali a po sídani jsme již začali s balením a úklidem chaty. Kluci začali řezat dřevo do zásoby, kterou jsme spálili a zabrali se do toho tak, že pořezali skoro všechno dřevo, které před baronkou bylo. Alespoň ti co tady budou po nás nebudou mít tolik práce. Do vymeteného krbu jsme ještě nachystali na zatopení a pak jsme již šli obědvat. Měli jsme opékanou sekanou a brambory. Po obědě jsme zabarikádovali okenice železnými rámy, zamčely naposledy se společně vyfotili a sypali si to do Skleného. Ještě vrátit klíče, chvíli počkat na nádraží, kde ještě na jaře prodávali ty staré kartičkové jízdenky. Jenže časy se mění a modernizace ČD dorazila i sem a tak nám dávají již nové jízdenky tištěné na PC. Ve Žďáře jsme měli dost času na další spoj a tak jsme s klukama přepadli místní prodejnu Julka Mainlovýho a koupili pro všechny sváču. Nasedáme do vlaku a za chvíli už padáme únavou do náručí maminek i tatínků, kteří se s námi na stejném místě před třemi dny loučili. Co na závěr? V jednom z minulých čísel Okénka jsem na holky spílal, tak teď budu chválit a děkovat. Jsem rád, že mi pomohly s programem, že jsem se nemusel starat o kuchyň a že všechno klaplo tak jak mělo klapnout ke spokojenosti všech a za to jim patří velký dík.