VZPOMÍNKA NA NARNII OKÉNKO, titulní stránka
ATREI, TESÁK, ČIKY, KUTY
 
     Jak již jistě víte, oddíl Naděje se rozrostl zase o pěknou řádku nováčků. Tím pádem nás na výpravy jezdí zase o něco více a sehnat ubytování pro tolik lidiček se začíná stávat opravdovým problémem. Na tuto první výpravu v dalším skautském roce jelo 28 skautíků, což je o 4 více než na táboře. Docela slušný počet, a tak jsme byli nakonec rádi, že jsme mohli podzimní prázdniny strávit ve staré dobré škole, ve staré dobré Svratce. (Všem nováčkům, kteří se zúčastnili své první výpravy ve skautském oddíle, jsou věnovány jejich speciální portréty přímo z akce.
 
1. den
 
     Nový rok je tu a s ním i plno zábavy a krásných prožitků. Je 27. 10. A 1. Oddíl Naděje jede na první výpravu v roce 1999/2000. Tentokrát to je do Svratky. Všichni už se moc těšili "jaká ta výprava bude tentokrát."
Brzo ráno už byli všichni připraveni na autobusovém nádraží. Autobus přijel a my už uháněli směrem na Českou Svratku. Spali jsme ve svratecké škole, která je nám už známá z mnoha jiných výprav. Když už všem otrnulo, svolal nás Piškot do jídelny, kde jsme měli základnu pro všechny hry. Byla tam nástěnka s kartičkama pexesa z Narnie, obráceným lícem dolů, takže jsme neviděli, která je která. Vysvětlil nám, že budeme postupně odkrývat dvojice pexesa (celou výpravu) a pamatovat si souřadnice dvojice kartičky, která se záhy otočila (ta druhá z dvojice zůstala neodkrytá až do konce výpravy).  O každou kartičku (souřadnici) jsme bojovali v nějaké hře, která s ní měla nějakou souvislost. Druhým způsobem odkrývání souřadnic bylo skládání slova PEXESO za drobnější hry. Ale vraťme se k prvnímu způsobu, tedy 1. Hra na družiny = 1. Souřadnice určité kartičky. Jako úplně první odkryl Piškot kartičku se Sedánkem. Všem kromě nováčků bylo jasné oč jde a taky, že ano - zahráli jsme si Sedánek, teda vlastně Klekánek, protože jsme místo sedání klečeli. (Pravidla této hry se dozvíte v táborovém Okénku na str. 29.) Změna byla v ještě v tom, že jsme se přemísťovali pouze po silnici a než jsme zaklekli, museli jsme oběhnout sochu B. Němcové. Tuto hru vyhráli Jeleni, druzí Rysi a třetí Jestřábi a to znamenalo, že tyto 3 družiny se dozvěděli souřadnici od kartičky Sedánek a měli právo ji na konci výpravy odkrýt. Samozřejmě, jako první Jeleni,   pokud si souřadnici nezapamatují a řeknou ji špatně tak, Rysi, a pokud i ti zklamou tak Jestřábi. 
     Protože odkrývací burza byla až na konci výpravy napadlo by snad každého, že si souřadnici někam napíše, aby ji nezapomněl, což se proto nesmělo, aby i druhá nebo třetí družina měla šanci získat kartičku.
     Po Sedánku následovala krátká pauza a hned na to nám Piškot oznámil druhou celovýpravovou hru, což byli loupežníci. Je to desková hra (celkem primitivní), ve které je účelem nasbírat co nejvíce loupežníků. Po obědě z vlastních zdrojů jsme měli krátkou pauzu, ve které jsme měli volno. A protože nehrajeme jenom družinové hry, následovala ve 3. Programu hra kolektivní a to rádcovská bojovka o měny různých států, které jsme měnili mezi sebou na různých stanovištích. Samozřejmě nás při tom honili desperáti. Měn bylo celkem pět: turecká lira, americký dolar, kanadský dolar, euro a francouzský frank. V těchto týmech jsme potom hráli různé pytlovinky jako bandiéru, teláč, vyzývanou … Už od začátku výpravy probíhala kimovka pro každého jednotlivce,  se kterou se potom pracovalo i v družinách, ale to není až tak podstatný. Vraťme se spíše k odkrývání kartiček. Další hra byla podobná Rilianový zkoušce z tábora "hvizd ze tmy," který spočívá v hledání po slepu rovera, který pískne na píšťalku. Tato hra byla velice krátká a tak program pokračoval s drobnějšíma hrama a to Poustevník, Kotouče, Abeceda. 
     V posledním pátém programu jsme si zahráli na pana Picasa nebo Davinchiho s tím rozdílem, že naše díla nebyla tvořena štětcem, ale končetinami. A to jak horními, tak i spodními. Záleželo na fantazii jednotlivých družin. Naše výtvory se nám vcelku povedly a myslím, že i když nepřišel, měl by z nás pan Merida opravdu radost. (I když zrovna s ním bych se věru už potkat nechtěl … )
     Atrei
 
2. den
 
     Trošku netradičně nás nebudí hlas Montiho s přáním dobrého rána, ale školní zvonění. Když si to dám dohromady, zjišťuji, že je čtvrtek, ale že jsou prázdniny a tak jsme na výpravě. 
     Urychleně vstávám, abych stihl rozcvičku. (Né, že bych se tak těšil, ale nechci zase klikovat.)Dnes ji vedou Mimčo s Duem. Obíháme část okruhu a po velmi krátké rozcvičce hrajeme evoluci. Při první hře bez klesání odlítávám jako superman, ale při té druhé klesací končím jako ratlík (pes jako).
     Ihned po snídani odstartuje další hra. Běháme k šatnám a tam najdeme město. Doběhneme zpět a zakreslíme město do mapy ČR. Po menších problémech s Tišnovem odevzdáváme mapu jako druzí. NO a pak se přesunem nahoru do pokoje a zde Zdeny vysvětluje hru podobnou lodím, akorát, že asi padesátkrát složitější. Podstata je ovšem v tom sestřelit soupeři co nejvíce objektů a především prezidenta s vládou. To se nám celkem daří, ale hru musíme dohrát později. Pak se rozdělujeme do čtyř družstev. Nejdříve hrajeme nějakou novou hru. Vždy dvojice proti sobě si dají teláč. Družstva sečtou vítězství a kdo vyhrál, musí chytit co nejvíce soupeřů. Byly v tom trochu zmatky. Pak jsme šli hrát fotbal. Sice na každé straně hráli dva tři hráči plus brankář, ale jinak to šlo. Dokonce jsme dali i dva góly. Druhý zápas jsme remizovali a na penalty prohráli. 
     "Ve třetím a čtvrtém programu" jsme nejdříve lítali po škole a skládali nápis FOTORALLYE. Když bylo hotovo museli jsme dát Mejšovi nebo Piškotovoi 8 gólů, abychom získali osm fotek. Podle nich a podle mapy jsme pak vyrazili do okolí Svratky. Měli jsme najít všechna místa, která byla na fotkách. Měli jsme na to 150 minut. Všech osm našla pouze Sleziho skupina. 
     Po večeři měl Monti teorii. Ptal se nás na to co jsme si říkali na stoprvní. Ještě než jsme šli spát, měli jsme uklidit školu. To jsme spáchali, ale šli spát po Montiho limitu. Následoval nástup, při kterém oznámil sadu, kterou si zítra dáme (jako ne), ale to už někdo jiný.
Tesák
 
3. den
 
     Dneska se nikomu nechtělo vstávat a to nejen proto, že skoro každý musel běhat dvě kolečka, udělat 30 dřepů a 15 kliků, ale taky proto, že se povídalo skoro až do půlnoci. Jelikož nás Montiho taxa pěkně zdržela, museli jsme rozcvičkovou hru kočka a myš o trochu zkrátit. Nejlepší byl prostě Hobit, když honil Piškota, potom to teda Piškot prohrál, protože se k Hobitovi přidal ještě Klakson a tak neměl šanci.
     Po snídani Zdeny vyhlásil práci pro naše ručičky až do oběda. Museli jsme vyrobit jako družina nebo jednotlivec draka. Já teda byla s Duem. Obě dvě si myslíme, že ten drak byl docela hezkej a taky dobře lítal. Po zkoušce letu jsme se mohli vydat na celé odpoledne ven do přírody. Jelikož bylo docela dost pěkně, tak jsme moli dokonce uvařit taky oběd. Cesta k Devíti skalám proběhla, teda uběhla docela rychle a tak jsme mohli po jídle na vyhlídku. (Já si teda myslím, že by to bylo kvůli tomu, že bychom měli rychle uvařeno, ale kvůli tomu, že jsme tam vůbec byli.) Předtím jsme ale ještě zahráli hru. Museli jsme sbírat lístečky na kterých bylo 1krát - 5krát velké psací E. Neměli jsme to ovšem lehké, jelikož po nás zase šli ti hrozní desperáti. Jelikož na nás ti turisti, co si udělali procházku za pěkného počasí, divně koukali, tak jsme radši vyšli na cestu zpátky. Ovšem když jsme šli po modrý přišli jsme k nějaké vesnici, o které nikdo nevěděl jak se jmenuje a tak jsme poblíž té vesnice na louce rozpoutali bitvu Angláni - Skoti. Piškot, Atrei, Teo a Tesák to pojali opět jako ve filmu Zachraňte vojína Ryana a místo Angláni - Skoti se to mohli jmenovat Američani - Němci.
     Na cestě zpět jsem šla s Kuty a s Kaštym a vyprávěli jsme i o těch svých pravých rodičích, že by se mohli trošku uklidnit a pouštět nás třeba ve všední den do kina i když ten film začíná až ve 20:00 a potom jsem taky Kutymu řekla, že od Dany maminka volala Jitce, že nepojede na výpravu jenom kvůli tomu, že má kašel a Kuty i Kašty se tomu museli smát.
     Ve škole jsme zase hráli na klavír. Jítě se to moc líbilo a taťku jsem na klavír naučila melodii od Vangelise a potom Jeleni, Jestřábi a Rysi dohrávali lodě. Holky musely relaxovat a tak zůstally dole. Večerní program patřil Tesis a Montimu. Tesis nám namalovala Mount Aslan a my jsme museli s těma lístečkama, co jsme nasbírali na Devíti skalách vylézt až na vrchol, ale to se nikomu nepodařilo, a tak přišel Monti s vodáctvím a s otázkami s ním spojenými. Jenže pak se to trošku zdrželo a Monti nám dal pauzu a tak jsme si vytleskali Piškota virtuosa - Skladatele, aby nám zahrál. Vše bylo v pořádku, až do té doby než se taťka  opřel o klavír a ten se pomalu, ale jistě začal skládat pod jeho tíhou jako domeček z karet. Když to viděl Monti, vstávaly mu vlasy (aspoň ty co mu tam ještě zbyly) hrůzou na hlavě. "Já to věděl a měl jsem poslechnout Petra (místní školník), že k tomu mám pouštět jen ty, kteří na klavír opravdu umí, protože si toho klavíru tady hodně váží." Potom když taťkovi šel Kuty pomoct, ještě ho přetáhl přes hlavu nějakou tou deskou, která k tomu patřila. Zdeny přišel potom s tím, že si určitě všichni kromě nováčků pamatujeme na guvernéra Gumpase a tak jsme si museli prostě zavázat oči a Zdeny a taťka nám každýmu dal 11 kousků nějakého jídla a my jsme museli poznat za 1. Co to vůbec je a potom to ještě za 2. Napsat ve správném pořadí na papír. Úkol to nebyl pro někoho vůbec lehký, ale dalo se to, protože sem to zvládla i já a tak jak to říká Zdeny: "Asi to bylo určený pro MŠ." Po všech těch chutích přišla další hra na téma "Černá cesta" aneb bludiště v Amazonii. Prostě bylo to spjato s fotkou na pexu, jak se Jestřábi brodí v potoce, ale šlo o to se vymotat ze souřadnic s figurkou od člověče nezlob se. Tuhle hru jsme prohráli, ale nám to vůbec nevadilo, protože si nemusíme aspoň pamatovat další souřadnici.
     Po večeři, která proběhla v narozeninovém duchu, protože Teo a Slezi měli narozky jsme se odebrali do jídelny a prostě jsme typovali různý čísla např: jak dlouhá je Amazonka, kolik let se dožije želva, apod. Když jsme měli jít spát, jsme si udělali ještě test, jestli jsme optimisti nebo pesimisti. Po vyhlášení výsledků jak kdo dopadl nám Piškot přečetl jeden příběh, který se k tomuto tématu vztahoval. Byl to hový doják a kdo si chce tento příběh znovu přečíst, ten si musí půjčit můj deník, ve kterém ho mám nalepený.
     Pozn. Tentokrát to redakce není jenom pětiminutovka, ale myslím, že pořádně dlouhý článek. (To jsem se naučila na táboře v redaktorským klubu.)
     Čiky
 
4. den
 
     Ráno jsme vstali oblíkli se a nastoupili. Monti nám oznámil, že rozcvičku dnes vede Piškot, načež se ozvaly nespokojené hlasy skautů, že poslední den výpravy nikdy rozcvička není. Po chvíli přemlouvání Monti řekl, že se máme jít aspoň podívat před školu. My jsme poslechli a vyšli ven. Většina z nás byla jen v třičku a Monti udělal kousek, který jsme tak ve skrytu duše očekávali. 
     On nás totiž zamčel. Chvíli jsme nadávali, ale dveře se brzy opět otevřely. 

     Po snídani jsme šli hrát hru o pexeso s králem Péťou (asi Péťou a kdyby ne, tak jsem to zapomněl, ale to mi jistě odpustíte). Tesáková nám řekla, že se máme rozdělit v družině na tři družstva. První má jít hledat devět kartiček kolem školy. Druhá část má najít za mostem klíč k seřazení slov k zjištění tří indícií.
     V této části jsem byl akorát já. A třetí část (Atrei) měla přijmout pomocí morseovky indícii danou dohromady z těch tří, co jsme je dali do kupy z těch devíti okolo školy. 

     Po týhle hře jsme dali obvyklou vložku mezi hrama, a to loupežníky. Po loupežnících jsme šli hrát baseball. Byl dost dobrej a né jenom proto, že jsme ho vyhráli. Po baseballu byl oběd. Když jsme se najedli, dokončili jsme a uzavřeli celovýpravovou hru a dali se do toho nejméně zábavného, a to úklidu. Jakmile jsme uklidili, šla ňáká část hrát fotbal a druhá kecala - myslím, že o filmech. Já jsem totiž hrál fotbal. 

     Kolem třetí jsme odešli na město k autobusu. Jelikož jsme měli ještě dost času, vrhli jsme se do cukrárny. Byl jsem nemile překvapen malým množstvím zákusků. Když jsem stál frontu, dělal jsem si chutě na trubičku, ale tu poslední,co tam byla, koupil Míra a to mu nezapomenu. Před příjezdem autobusu ještě někdo lasoval, někdo se honil a někdo hrál loupežníky. 

     Pak už přijel autobus a my nasedli a jeli domů. Do autobusu ještě přistoupil ve Sněžném nějaký holčičí oddíl, a tak měl autobus co dělat, aby to dojel. Dojel, a tak můžu psát tenhle článek. Čau na další výpravě.
 
     P.S. Dneska přijel Miky.

Kuty
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků