Dítě lesa 2013 - orbis pictus

Kdyby tady někde byly, dveře co se v pravou chvíli, otevřou se do pohádky, to bychom se nezlobili … zpívá Vlasta Redl v jedné ze svých písní a já si na ni vzpomenu vždy, když odjíždíme na tábor. A když táboříme na Zubíku, tábořišti našemu městu tak blízkém, že když vylezeme na louku nad ním, je krásně vidět Harusák a popojdem-li ještě kousek i kostelní věže a naše barevné věžáky dvanácteráky (teda doufám že maj tolik pater) na nás vykouknou, tak si na ni vzpomenu obzvlášť. Jen půlhodinka cesty na kole, ale jako bychom na ní projeli dveřmi … dveřmi do jiného světa, do jiného příběhu. A taky že ano. Alespoň si tedy nepamatuji se, že bych u nás ve Městě za celé čtvrtstoletí, co v něm bydlím, potkal nějakého elfa, trpaslíka, skřeta (i když to si kolikrát nejsem jistej :-)) či dokonce enta. A tady? No pojďte se podívat. Podívat na pár obrázků tak trochu z jiného světa, toho který viděli naše světlušky a vlčata – děti lesa – na vlastní oči.