Nový rok měl být v oddíle zahájen 7. 1. 2000 již druhým výjezdem do bazénu,
a jelikož jsem na tom prvním nebyla a naposledy se koupala 14. září, tak
jsem se neuvěřitelně těšila. Ale když jsem přišla na nádraží, bylo nás
pět a čas odjezdu se přibližoval. Potom ale přišel Tomík a těsně před odjezdem
vlaku i několik dalších a tak nás jelo asi čtrnáct.
Před bazénem nás už čekal Monti a tak jsme se mohli vrhnout přímo na "vodácký
výcvik" (ovšem až poté, co mě holky lstí dostaly pod studenou sprchu).
Začalo se volnou zábavou, ale poté nám Monti ukázal své palečky (signál
"ven z vody") a začalo se natvrdo. Nejdříve jsme si měli na Montiho znamení
sednout na dno bazénu, ale za chvíli byla Montiho znamení ignorována a
rozvinula se debata o tom jestli to jde. Mně to nejdřív nešlo, ale po Piškotový
a Teový instruktáži jsme s Atreiem zvládli na dně bazénu i poleženíčko
chyceni za ruce.
Potom bylo na programu kondiční plavání (no kondiční plavání, pro začátek
čtyři bazény). A konečně začala honička, kterou jsem si ovšem neužila,
protože mě Monti viděl jak skáču z boku bazénu a tak jsem si dala cvičně
další čtyři bazény. Chtěla jsem je uplavat co nejrychlejš, abych stihla
ještě trochu hoňky, avšak bohužel Monti opět ukázal své palečky.
Další hra, tentokrát Zlatá brána se hrála pod vodou. Ta nebyla pro většinu
ani moc těžká a tak nám dal Monti další dva bazény - první splýváním a
druhý kraulem. To splývání bylo ještě v pohodě, ale když viděl Tomík mého
kraula, tak se málem utopil (smíchy).
No a jelikož se čas našeho pobytu v bazénu téměř naplnil, dostali jsme
ještě chvíli volné zábavy, ale pak už rychle do sprch. Pak jsme se ještě
pobavili pohledem na Montiho, jak si fénuje vlasy a na Ádu, který chtěl
na přechodu zmáčknout tlačítko a natáhl se jak prkno na silnici, ale to
už nám jel vlak. No a už jen rychle domů, protože následující víkend nás
čekal KROK v klubovně Sárenzis. |
