ČEKATELKY - ROK POTÉ OKÉNKO, titulní stránka
PANDA
 

Další setkání čekatelského kurzu z pohledu loňské absolventky Pandy

     Jako minulý rok, když jsme se připravovali na ČEKATELSKÉ ZKOUŠKY, jsme i letos odjeli jednoho listopadového víkendu do Pohledce. Bylo to ale něco úplně jiného, než minulý rok. Minulý rok jsem byla plná očekávání koho tam vůbec můžu potkat, co se tam bude dít atd. Letos jsem věděla úplně přesně co a jak, kdo tam bude… 
     Ani nevím, kdy jsem se do Pohledce těšila víc. Každý víkend měl bezpochyby něco do sebe. Ale já bych měla napsat víc o letošním víkendu.  
     Už na žďárském nádraží jsme viděli polovinu Nového Města na Mor. a polovinu účastníků kurzu. Z těchto dvou polovin jsem asi jednu polovinu viděla poprvé. Nechápu proč, ale zrovna ten den jel do Nového Města pouze jeden vagón toho malého vláčku a když se do něj nacpala polovina Novoměšťáků a polovina účastníků a ještě k  tomu civilní občané, tak se nemůžete bavit s tím, co stojí na druhém konci vagónu.  
     Když jsme dorazili do Pohledce, přivítala nás nejdříve obvyklá zima v  kulturáku a potom velice neobvyklým pozdravem Sáťa z Kolína. Potom následovalo vzájemné představování a potom jsme si zahráli pohádky.  
     Jeden z důvodů, proč jsem se těšila do Pohledce, byl fotbal. Proto jsme se s Mišákem dohodli,že si musíme zahrát odvetu (Mišák si tu porážku z minulého roku asi pamatuje moc dobře). Vzhledem k tomu, že jsem mu už před zápasem slíbila, že ho nechám vyhrát, mohlo si naše družstvo dovolit prohru. Tak se taky stalo. Po takovém vysilujícím zápasu nám spánek přišel opravdu vhod. 
     Ráno. Budíček. Rozcvička. Úklid. Snídaně. Ale nebyla to obyčejná snídaně, byla to slepá snídaně. Po snídani následovaly přednášky, prostoupené fitkami. Protože nejsem absolvent, nevím přesně, co to bylo za přednášky. Oběd. Ale nebyl to obyčejný oběd, byl to bezruký oběd.  
Po obědě následovala opět řada přednášek , ale to taky nevím co se v nich povídalo, protože jak už jsem řekla - nejsem absolventem. Jednu přednášku si ale pamatuji, protože to byla Montiho přednáška na téma PSYCHOLOGIE, kterou jsem musela s donucením přerušit, ale o tom až později. Montiho přednášce totiž předcházela tzv. VELKÁ HRA.  
     Tuto hru připravili hádejte kdo no hádejte no….MPZ! Proto se od toho dalo čekat, že se určitě zahřejeme. A jak to vůbec probíhalo? To k nám přišel takový podivný chlapík (M) a tvrdil, že potkal jakési dva trpaslíky (P, Z) a ti potřebují pomoci. Protože je na to potřeba více lidí, žádali o pomoc nás (nás bylo zhruba 40). A protože skaut pomáhá jiným, tak jsme se rozhodli jim pomoct. Museli jsme se ale hodně obětovat. Do země trpaslíků, a to asi nevíte, jsme se mohli dostat jen za určitých podmínek. Museli jsme si dát všechno naruby. Nejhorší byla asi výměna bot a to MPZ nikdy nezapomenu, protože mi tu hru ještě týden připomínaly dva krásné puchýře na nožičkách. Trpaslíky jsme zachránili a pak jsme spokojeně odešli do kulturáku. Potom jsem přerušila teda tu přednášku Montiho za účelem  vyhlášení výsledků VELKÉ HRY. Neuspěla jsem. Výsledky byly samozřejmě vyhlášeny až po přednášce. Potom se s námi trpaslíci rozloučili a odjeli domů.  
     Večeře. A byla to obyčejná večeře. Po večeři samozřejmě nesměl chybět fotbálek. Mišák opět vyhrál, takže se těším na příští rok - na odvetu. 
Nastal den odjezdu, a tak jsme se sbalili a po Balúově přednášce jsme mohli uklidit a odjet spokojeně za maminkou a za tatínkem se skvělými zážitky. Takže zase za rok!!!
 
  Nešťastní trpaslíci žadají o pomoc pro své kamarády  
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků