11. března
v klubovně Racka proběhlo vyvrcholení čekatelského kurzu 1999 - 2000
Měl přijít den zúčtování společně strávených kurzů a našich dosavadních
skautských zkušeností, a tak jsme se s Mejšou dostavili v sobotu do klubovny
Racka v "plné polní," abychom jim teda ukázali jak se ty kroje vlastně
nosí.
Hned při vstupu do klubovny nás přivítal Pepa s tím, že Monti je s Marcelou
v porodnici a touhle dobou už asi mají mimčo, a tak sem v následujících
minutách nemyslela na nic jinýho. Před slavnostním zahájením (sk. hymnou)
jsme ještě stihli pokecat, ale to už začalo zkoušení.
Nejdřív jsem vyrazila za Martou na metodiku a vyrala si otázky 4, 12 a
14. Většina byla v pohodě (díky vlastním zkušenostem v oddíle) a co jsem
nevěděla, to se vymyslelo. Plynule jsem pokračovala přes Ivču, kde jsme
pokecaly o rizikách doby a nebezpečí televize a mohla jsem za Renkem, který
zkoušel organizaci a právo. No a půli (ovšem lehčí) jsem měla za sebou.
Hospodaření přijel zkoušet Láďa ze Svratky a rozdával samý jedničky, a
tak nervozita z týhle zkoušky trochu opadla. Tu se však rozlétly dveře
a vešel rozzářený novopečený otec malé Terezky, vyhodil Láďu a pln radosti
z nedávného životního zážitku, drtil ony nešťastné, kteří nestihli Láďu,
na hospodaření hoďku i déle a málokdo vyvázl s jedničkou.
Já jsem si však dala pauzu a šla se bavit tím, jak trojka Džuga, Vašek
a Bejza čtou fotoromán z časopisu GIRL. Avšak zpět ke zkoušení, zdravovědě.
Tam se naběhla s Křečkem a kluka z Věžný a celkem byl celkem v pohodě,
ovšem než přišly na řadu otázky typu: jak daleko se staví latrýna, jak
postavit izolaci a zdravoťák atd. No a tak jsem vylítla z dvojkou. Další
mě čekal Šerif a jeho myšlenkový základy. Pěkně jsme si popovídali, ale
já se už třásla na Montiho, který mi položil 3 otázky: 1. v pohodě, 2.
se vymyslet dala, ale napsat rozpočet na jídlo pro 30 lidí na tří denní
výpravu ? Snažila jsem se jako jo a na závěrečnou slovní obhajobu se přišli
podívat i Zitovi, ale stejně mě Monti propustil s dvojkou (Mejša to komentoval
tak, jako že bych si rozpočet na den mohla pamatovat ze Zimního tábora
- jako kdyby neměli programoví na práci nic jinýho, než se dívat kolik
utrácíme). Celé zkoušky jsem zakončila u Pepy a bezpečnosti, kde se mě
snažil nachytat na všem možným, hlavně na nebezpečné příklady z našeho
oddílu. Ale vše v pohodě, dostala jsem oříšek pro Popelku a mohlo se jít
na závěrečné předávání odznaků. Zkoušku úspěšně složili všichni (jak by
taky ne) jen někteří nadávali, že se Terezka mohla narodit až později a
jiní jí zas děkovali, že se narodila právě dnes (ti co byli zkoušení u
Ládi). No, a tak se ještě zapařilo Palermo, ale to už naše společné chvíle
skončili a všichni se rozjeli domů s pocitem, že jsou opět o něco dál ve
svém sk. vdělání. |
