OKÉNKO 6/2000

	JELENI
	TEO, MLACÍK

ZPRÁVA Z ČINNOSTI DRUŽINY JELENŮ

     Za poslední dobu jsem se svou družinou zažil spoustu zajímavých chvil. Všechno začalo odchodem Mloka. Družina nevěděla, jak se má zachovat, má-li truchlit, či se radovat. Nakonec se rozhodli, že Mloka úplně vymažou z povrchu zemského (teda jako ne úplně, jenom z povrchu naší nástěnky). Návrhy, jak to provést byly různé: "Vohranič ho černě, ať nám tam už neleze," "Vodstříhni ho" "Přehni ho, ať není vidět."
     S touto ztrátou jsme se vyrovnali celkem rychle, že? Program šel dál. Po Novém roce nastoupily trochu tvrdší a akčnější družinovky.
     Způsobily to dvě hry: černá šátkovka, hra, při které není vidět na svého soupeře, natož potom na jeho šátek. Potom vybíjená, hra, která nemá téměř žádná pravidla a ve které není o modřiny nouze. Tyto hry nesly nejhůře Pepínovy brejle.
    Kupodivu zůstaly celé. To samé se však nedá říci o Pepínovi samotném. Nejhůře se musel asi cítit, když hájil svůj poslední život běháním okolo stolu po čtyřech odstřelován Vojtovými míči.
     Zážitkem byl taky družinový zápas v dámě.
Slezi vždycky, když zapomněl skočit a někdo mu vzal tu figurku přeskákal celou šachovnici se slovy: "Vrať to, to není podle pravidel. Já musím skákat." A nikdo mu nedokázal vysvětlit, že když zapomene skočit, ta figurka se mu automaticky bere. Poslední velkou událostí byl nácvik našeho divadla. Vymyslel ho Pepíno a to mluví o všem. Hned první věta: "Bacha, přichází Rambo" v Pepínově šišlavém podání povznesla celou družinovku do dobré nálady.
     Navíc to bylo podle skutečnosti, takže jsme se museli jít mrknout na to, jak to vypadá v originále. Byla to docela sranda. Na závěr bych se s vámi rád podělil o Pepínovu reakci na Svojsíkovu fotku na naší nově zrenovované nástěnce.

P: Co to je?
Mí: To tam dal Slezi.
P: Cože, to je Slezi?
Mí: Chachacha, to je Eman, Slezi pojď se
podívat, to seš prej ty!
Slezi: Ukaž? Pepíno ty seš Maňas!
Mí: Chachacha, to je Eman!

Teo

     Tuto družinovku vedl Míra. Do klubovny přišel Míra, Slezi, Pepíno, Pavián a já Mlacík. Byla zahájena 16:00 naším drsným družinovým pokřikem.
     Potom přišly na překlep všechny družinový záležitosti. Také nás Míra cvičil ve znalostech okolí a topografických značek. Z mapy Žďárských vrchů řekl nějakou vesnici nebo město a my ji měli co v nejkratším čase najít.
     Potom následovala druhá hra nesoucí název Cesta PALERINOFU. Ta spočívala v tom, že jsme dostali zaheslovanou zprávu a na ní bylo umístění další opět zaheslované zprávy a po poslední zprávě jsme se dozvěděli,kde je schován poklad. Nakonec jsme poklad šťastně našli. Pokladů bylo šest a proto se na všechny dostalo. Poklad skrýval dvě hašlerky a úkol. Ten kdo našel první, nemusel nic dělat. Slezi se procházel a náhodou šel do sklepa a náhodou jeden našel a samozřejmě si vzal hašlerky. Klakson měl velkou krabičku petard a proto jsme se snadno ubránili před nájezdy kočovných dětí.
     Pavián, Míra a Atrei kluky chytli a pořádně je vycpali (sněhem) Prcci promočení, vystrašení s brekem odcházeli domů. A dokonce si vzali i ponaučení, že si ze skautů nemají dělat šprťouchlata a šoufky a zvláště s Paviánem (má tmavě fialový pásek v karate).
     Potom jsme splnili úkoly ze hry a rozešli se domů.

Mlacík

zpět na titulní stranu

na index článků