 |
DRUHÉ SETKÁNÍ KROKU |  |
| JÍŤA |
|
|
DRUHÉ SETKÁNÍ KROKU | |
| JÍŤA |
 Zahájen měl být sice v 8:15, ale byl zahájen až o něco později. Což mi vlastně přišlo vhod, protože jsem se na rozdíl od ostatních Novoměšťáků dostavila k 5.ZŠ později. To k je tam úmyslně, protože jsem přišla k hlavnímu vchodu, ale tamtudy jsem se do klubovny přístavu Sarenssis (snad se to píše takhle) nedostala. Byla tam ještě ňáká paní, a ptala se mě, jestli jdu na Krok. Já jsem řekla, že jo, a ona že prej tam jde taky. A že to má být někde za nějakou brankou, to taky říkala. A jelikož tam hned vedle byla branka, ale zamčená, tak jsme jí přelezly. Té paní to dělalo sice menší problém, ale jinak v pohodě. Zkoušely jsme otevřít mnoho dveří od školy, ale všechny byly zamčené. A potom stála v cestě další branka, kterou jsme taky přelezly. Jenže potom tam byla další branka, úplně stejná, akorát že jí zdobil ostnatý drát. Ta paní říkala, že už tam ona nepoleze, tak jsem se tam musela podívat já. Najednou po mě vyjel takovej čokl, a za ním takovej sprostej pán (pravděpodobně školník). A ten pán mi říkal, že si nemám dovolovat lízt přes plot s ostnatým drátem a já jsem se ho slušně zeptala, kde je tady skautská klubovna a on mi řekl, že je to na úplně jiným konci budovy. Tak jsme zase přelezly všechny ty branky, ale nakonec jsme se tam přece jen dostaly. Později se ukázalo, že "ta paní" je paní ekoložka. Před zahájením skupinka skautíků ještě hrála narnijský kvarteto, který dostal Zdeny od Ježíška. Hned po zahájení byla první přednáška. Týkala se uzlů, a přednášel Brepta. Dvojice dostala papír, kde byl vyobrazen nějaký uzel. Já a Atrei jsme obdrželi "Prusíkův uzel," který jsme ihned přejmenovali na uzel Pusíkův. Mezi jednotlivými přednáškami byly tzv. fitky. To znamenalo, že se šlo asi na patnáct minut ven a tam se hrála nějaká hra. Bohužel si nevzpomínám, jakou hru jsme hráli tuto přestávku. Potom následovala přednáška o histErii světového skautingu. To už bylo o něco zábavnější, protože Montiho výklad byl oživován scénkami na dané téma. Nejčastějším aktérem byl Tom, protože nejvíc vyrušoval. Další fitku jsme hráli lavinu, a potom poslouchali přednášku paní ekoložky. Po obědě (díky ti Dášo moc za ešus) byla asi nejzajímavější přednáška celého dne. Rozdělili jsme se do dvou skupin (jedna skupina byli ti, kteří mají něco společného s vedením skautek a skautů a ta druhá, no vlastně to byl ten zbytek). Nám (první skupině) přednášel Monti. Co se dělo v té druhé skupině, o tom moc nevím, akorát že přednášející Marta častokrát vstrčila hlavu do dveří a prosila přednášejícího Montiho, aby trochu ubral na hlase. Monti vyprávěl velice poutavě, takže tato "třičtvrtěhodinovka" utekla poměrně rychle. Probírali jsme různé věci, jako co třeba dělat a nedělat na družinovkách. Potom, ve fitce jsme se snažili hrát buldoka, ale moc jsme si nezahráli, protože buldok byla Tesáková a já a tak jsme chytli Dášu a Čiky, ale víc jsme toho za celou fitku nenachytali. Tak jsme se zase museli vrátit do klubovny, kde měl přednášet Ajdži o historii tentokráte českého skautingu. Ale jelikož se na akci nedostavil, tak to za něj vzal Monti. Pak přišla na řadu nejočekávanější část dne = hodinu a půl dlouhá fitka (možná dvouhodinovka, to už si nevzpomínám). Všichni vyšli před klubovnu, kde je Marta, Brepta a Panda svázali provazem těsně k sobě. Hra se jmenovala Měňavka, a byla to hra procvičující především ohleduplnost. Všichni si mysleli, kdoví co to bude za bojovku, a ono tohle. A takhle svázaní jsme šli ulicemi Žďáru, a Novoměšťáci křičeli: "My jsme ŽĎÁRŠTÍ skauti " a akorát Ondra ze Žďáru křičel (řval), že je z Nového Města. Abych tak ňák shrnula tuto hru, tak můžu říct jediné: to jste se Žďáráci moc nevyznamenali.Když jsme se vrátili k 5. ZŠ, tak jsme si konečně zahráli Buldoka, a byl tím zajímavější, že jsme hráli potmě. Pak nás zavolali na večeři. Večeřeli jsme obložený chléb. Nejlepší na něm byla paprika, ale i přesto, že se pár lidí nade mnou slitovalo jí moc na ten chleba nedávali. Nejlepší na té večeři bylo, že když si Tomík sedal, tak rozlil čaj. Ale nerozlil ho jen tak normálně, ale no, to byste prostě museli vidět. Po večeři ještě následovala přednáška o topografii, kde jsme se dozvěděli o odhadu vzdál., o panoramatickém náčrtu a o plánování tábora. Pak přišly na řadu ruční práce. Vytvářeli jsme loutky, se kterými jsme potom hráli divadlo. Bezpochyby byla nejlepší scénka, kterou hráli Teo s Tomem. Týkalo se to třech zajíčků a kouzelníka. Ten kouzelník měl klobouk, a z něho každé ráno vylezli tři zajíci: Bob, Bobek a Bobíček. Potom jsme si připravili věci na spaní, abychom si potom (v deset hod.) mohli jít lehnout. Po večerce si nenechali ujít příležitost noci bez Montiho známé firmy Tom a jiní. Ale zahanbit se nedali ani Žďáráci, jako např. Šika (Čochtan) nebo Ondra. Kdyby si Ondra místo toho jeho vyřvání vzal raději příklad z mlčkyležícího (to je slovo, co?!) Cibulky, nemusel by lítat ve slipech po venku a bušit do okna, pod kterým spal Zdeny, a říkat přitom, že už bude hodný, ať mu jde Zdeny odemknout dveře. A protože je Zdeny vůdce jiné povahy nežli Monti, Ondra se mohl zachumlat zpět do svého spacáku již po cca. deseti minutách. Ráno nás Zdeny vzbudil ostrým světlem, což se nám moc nelíbilo. Ale protože jsme věděli, že rozcvičku vede Monti, rychle jsme vylezli ze spacáku a utíkali až k viaduktu. Tam jsme pomocí křídy napsali jednu sloku nějaké písničky, udělali 10 kliků a 30 dřepů, a potom jsme jako družina běželi zase zpátky do klubovny. Tam na nás po sbalení osobních věcí čekala snídaně. Pak jsme se zase rozdělili do těch dvou skupin na metodiku, a mohlo se začít přednášet. Tentokrát naše skupina hovořila o tom, jak bodovat, o významu bodování, o odborkách o oddílové radě a o družině jako takové.V následující fitce jsme hráli na slony. Potom přišla nejnudnější přednáška. (Omlouvám se panu kartografovi za předešlou větu, ale pane kartografe, jestli tohle někdy budete číst, tak si v hlavě zrekapitulujte, co jste nám vlastně zajímavého a hlavně poutavého řekl a laskavě si uvědomte, že osoba průměrného věku čtrnáct let nemůže bez jediného špitnutí vydržet při nepříliš zajímavé přednášce dlouhých 45 minut - jaký jste byl vy v našem věku?). Jak vám jistě došlo po přečtení věty v závorce, přednáška se týkala map různého druhu. Poslední fitku jsme věnovali podlézané. Pak přišel čas na oběd. Bylo rizoto, které skutečně chutnalo jen málokomu. Nejlepší však bylo, že Tomík, který si nesl svoji porci v ešusu, tak se postavil do dveří jako správný pantáta a v tu chvíli se mu urval držák na ešusu a všechno rizoto se mu rozsypalo. Po obědě se zhodnotily domácí úkoly z minula. Dopadlo to vcelku nijak. Tuším, že jsme odhlasovali Šikovu básničku jako oficiální pokřik Kroku a známý citát, s nímž přišla Majkí jako heslo Kroku. To heslo teda zní: "I cesta dlouhá tisíce mil začíná prvním Krokem." Dále jsme zhodnotili celý Krok a došli jsme k závěru, že by mělo být více delších fitek. Potom jsme uklízeli a kluci se venku koulovali. Když se Čiky vracela zpět s vyneseným odpadkáčem, tak jí Tomík sejmul ledovkou. Potom, když bylo vše uklizeno, tak jsme šli do cukrárny. (Pokud chcete vědět něco více o aféře s větrníkem, tak se zeptejte Mejši, Tesis nebo Zdenyho, ti by o tom měli vědět nejvíc, já to tady nebudu nějak více rozebírat). Nakonec jsme odjeli vlakem do Města (někdo do Veselíčka) a rozešli se domů. Těšíme se na další kurs/z (vlastně teď už se může psát oboje), pokud bude stejně fajn, jako byl tento. Jíťa
P.S. V jedné fitce jsme zkoušeli pád důvěry, tak se omlouvám, že jsem to tam nenapsala. Já jsem totiž zapomněla, v které to bylo. P.P.S. Po celou dobu kurzu měla Šídlo opravdu velmi vtipné poznámky většinou směrované k Tomovi. Omlouvám se tedy Šídlo i tobě, že jsem ani jednu z tvých vtipných poznámek nezveřejnila. |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |