NÁVŠTĚVY U KUTALŮ
	ZDENY

 

Jejich dům určitě nemůžete minout. Okolo Vánoc na něm svítí několik hvězd a v zahradě je rozsvícen stromek. Mimo Vánoc jistě nepřehlédnete na své cestě k Mercedesce ceduli MVDr. Jiří Kutal.      Návštěvami však nemyslím návštěvy s jakýmkoliv zvířátkem. To si moc neužijete. Myslím spíš návštěvy pod jakoukoliv jinou záminkou. Třeba se jen tak stavit s fotkama, filmem atd.      Pokud zrovna není celá rodina na skokanském můstku, jste pozváni dál do hezkého obýváku se starými hodinami a pohodovou atmosférou. Alespoň já to štěstí mívám. Tam se můžete pohodlně posadit (na rozdíl od Tesis jim nevadí moje stání) a potom se můžete ponořit do víru příjemných rozhovorů při kterých utíká čas závratnou rychlostí. Už ani nevím kolikrát jsem si říkal že sem jdu jenom na skok a že hned zase půjdu. Za pár hodin jsem spokojeně odcházel s radostí že to nebylo jenom na skok. Při povídání se můžete občerstvit vynikajícími křížalami mnoha druhů nebo dostanete zeleninovou pochoutku s majonézou. "Á jé, zelenina," říkám si, ale přece nemůžu Lenku urazit. Tak si nedůvěřivě naberu první lžičku a světe div se, ono to je vynikající - první zelenina, která mi opravdu chutná. A o čem že jsou ty rozhovory? O všem možném, můžu vykládat o oddíle, o problémech s členy, o chystaných akcích, o škole, o technice a počítačích, prostě o všem. Pořád jsem přemýšlel jak to, že zde můžu strávit tolik času, když jinak se s dospělýma dokážu smysluplně bavit jen pár minut. Pak jsem si uvědomil, že to jsou lidi, kteří v podstatě (i když nebyli skauty) žili a žijí skautským způsobem života, stejně nadšeně jezdili na tábory a na další akce, měli a mají odtud své nejlepší kamarády. Prostě zažili a zažívají to, co my zažíváme právě teď a úplně nás chápou. Znají proto různé situace, které my teď řešíme. Už párkrát se stalo, že Lenka se nad našima názorama pousmála a poznamenala něco v tom smyslu, že později budeme mluvit jinak. Uteklo trochu času a já můžu jen zkonstatovat, že fakt Monti tohle dělá jinak a na to či ono pohlížíme už také jinak.      Kolikrát jsem přemýšlel, jaké to bude až budu dospělej. Pomalu mi totiž stále více dochází, že takto bezstarostně se nedá žít věčně. Někdy přece jen studium skončí a člověk si musí najít práci, už nebude mít prázdniny ale zejména pracovní povinnosti a hlavně jenom šibeniční tři týdny dovolené. Opravdu jsem si nedovedl představit jak by to mohlo dohromady fungovat. Ale právě Lenka s Jurou jsou pro mě důkazem že to opravdu jde a už chápu, že záleží na člověku jak si to zařídí. Prostě: "jaký si to uděláš, takový to máš".      Takže díky vám Kutyové za to vše a jen doufám že tento článek neudělá z vašeho domu výletiště.

 

zpět na titulní stranu

 

na index článků