OKÉNKO 6/2000

	NOVOHRADSKÉ HORY - ŠVÝCARÁK
	ČIKY, MLACÍK, MIMČO, TEO, PAVIÁN, JÍŤA, SLEZI, PEPÍNO, TESÁK

26. ÚNORA - 4. BŘEZNA 2000

Kvádr a jeho trampoty

Po snídani nás navštívil velice vážený stavitel pyramid Bak a hned nás seznámil se stavbou takové pyramidy. Ono jenom kameny z vápence nebylo jednoduché na místo stavby dopravit. Tuto hru jsme zahájili pod kopcem u potoka. Rozběhli jsme se a u Tesis a Mikyho hodili kostkou. Podle toho plnili úkol. Za jeho splnění jsme se posunuli na mapce o 1 políčko. Nesnáze:

Jsi málo opracovaný (vystřihnout A5)
Utrhlo se tažné lano (běžíš pozpátku)
Jiný kvádr ti spadl na nohu (skákej po jedné noze)
Spadl jsi z lodě a utopil ses v Nilu (nepočítá se doběh)
Spadl jsi ze sání a kutálíš se pryč (10 kotoulů za sebou)
Vše v poho

Vojta si před každým během vzal trochu vitacitu. I když Pomněnky měly čtyřikrát šestku za sebou, pak je čekala smůla, která se jich držela až do konce. Nejlépe si poradili Rysy.

Deník Čiky, Mlacík

Víno a dobytek

Víno -Víno jsme sbírali tak, že si každá družina donesla 1 ešus a 1 švihadlo. Hromadně jsme vyběhli sbírat víno pod mez. Nejvzácnější bylo červené víno, to bylo za tři body. Žluté víno bylo za dva body a bílé za jeden. Naším úkolem bylo získat ty nejvzácnější a co nejvíc. Každý kdo přiběhl, tak hodil víno do ešusu a 10krát přeskákal švihadlo. Někdy se stalo, že k ešusu přiběhli dva nebo tři a tak museli vždycky počkat a potom se s tím před ním museli vystřídat.

Dobytek - Začíná to tak, že já (Mimčo) jsem první, Jíťa druhá, Čiky třetí a Duo čtvrtá. Já vybíhám a vidím obrázek. Přiběhnu k němu a udělám na něj P. Jo a byla to kráva. Nejvzácnější byli býci. Běžím zpátky a předávám Jítě štafetu a ta vybíhá a sakra. Narazila na označenou krávu.Tak běží dál a najde býka. Super. Udělá P a běží předat štafetu Čiky (P znamená Pomněnky.) Čiky vybíhá daleko, daleko do lesa až na kopec. Za chvíli přiběhla zpátky a už vybíhá Duo. A tak to trvá do té doby, dokud neoznačkujeme celkem 80 ks dobytka. Když Duo přiběhne, tak běžím já. Běžím, udělám P a běžím zpátky. Jenže tam byl kopeček a já hop a málem jsem si vyvrknula kotník. Naštěstí mě to jen bolí a skoro ho ani necítím. Tak už zbývá jen Duo, Jíťa a Čiky. Ke konci mě noha přestává bolet a můžeme pokračovat ve hře. Doběhli jsme k Hapi se svými krávami jako třetí.

Mimčo

Posledních pět kamenů pyramidy

     Posledních 5 kamenů pyramidy, kterou jsme stavěli mělo 5 úředníků.
     První pergamen, který nám Bak dal nás zavedl ke Zdenymu. Ten nám řekl, že v každé pyramidě musí být nápis, pro koho ta pyramida byla stavěna. A tak jsme pomocí hřebíků a temperek vymodelovali do kusu dřeva nápis PHARAO. P, H, O byly hřebíkama a ten zbytek temperama. Nápis jsme dali Bakovi a valili střílet supi. Sejmuli jsme jen jednoho do křídla za dva body, což nás moc nepotěšilo, že? Třetí kámen měl pro nás Miky. Stačilo jen ukázat 48 čísel, dozvědět se , že jsme lepší než Pomněnky a mohli jsme razit pro předposlední úkol. Bylo to Hórovo oko. Bylo to rozdělený na deset částí a každý jsme mohli získat za správnou odpověď na otázku o skautingu. To nám samozřejmě dělalo opravdu velké potíže. Zvláště číslo klubovny a sedmý bod skautského zákona. Po delší chvíli byly všechny ústřižky naše. Zbývalo už jen je složit a nalepit na papír. To jsme udělali doslova nádherně, ale pak nám to rozfoukal vítr. Donesli jsme jen takovej cár. Získat pátý kámen byla opravdu fuška. Udělat podrobný technický nákres budovy jen s trojúhelníkem s ryskou a sedmimetrovým lanem nebyla opravdu žádná sranda. Zvláště, když měl ten zapisovač v těch svejch poznámkách opravdu velkej chaos. Furt to přeměřovat bylo už docela nudný. Nakonec jsme to tam naflákali, jak nás napadlo.
     Po návratu k Bakovi nás čekaly dvě novinky. První příjemná, že jsme dostavěli pyramidu jako první a druhá špatná, že nám to asi moc nepomůže. Nakonec byste asi rádi věděli, kdo tuto hru vyhrál. Já nevím. A ani to nechci vědět, protože my to určitě nabyli.

Teo

Čtení o Egyptu

     Sešli jsme se v pondělí v dolním srubu u holek, abychom se dozvěděli něco o egyptských bájích a něco o životě egyptských lidí.
     Toto čtení bylo na postřeh jednotlivců, ale body se připisovaly celé družině. Jednalo se o to, že Pája přečetl buď celou nebo část nějaké báje a Miky nám potom položil nějakou otázku a určil jednotlivce, který na ni odpoví. Za každou zodpovězenou otázku jsme si vždycky vysloužili jeden bod.
     Dozvěděl jsem se spoustu nových věcí o způsobu egyptského života.

Pavián

Ruce

     Podle toho názvu můžete usoudit několik věcí. Někdo by si možná mohl myslet, že budu psát podrobnou studii o horních končetinách lidského těla, jiný by si mohl představit obrovské hodinky s velkýma ručičkama(=ruce), a ten další by na tom byl úplně nejlíp, kdyby si myslel, že se budu snažit vám přiblížit zase jednu hru našeho oddílu. Ano je to tak. Jen pro pořádek bych jen uvedla, že se ta hra uskutečnila v 1. programu po snídani.
     Kolem srubu bylo 6 stanovišť, které prověřily zručnost našich rukou. Každá družina sestavila svůj "hvězdný" tým. Soutěžilo se štafetovým způsobem vždy dvě družiny proti sobě. Protože máme v oddíle 5 družin, tak si každá družina postavila 2 týmy po třech členech. Nejdřív vám přiblížím náš první závod proti Liškám. Tři, dva, jedna, teď! Odstartovával Piškot toto klání a Duo už navlíká nit do jehly, což jí nedělá žádné problémy, tudíž může pokračovat za roh srubu, kde na ni čeká další úkol. Musí totiž poskládat 30 sirek do jedné krabičky hlavičkama na stejnou stranu. Super, to zvládla taky dobře a může běžet dál. Teď ji čeká další zkouška, která prověří přesnost jejich rukou. Hodit golfový míček do jamky na kuličky-tak to zvládá na první pokus, možná je to díky tomu, že hrála kuličky, když byla malá! A teď zkouška, která prověří skautské znalosti. Uvázat uzel dračí, ambulantní a zkracovačku-tak to přece umí z družinovek, sama to učila naše nováčky. Takže to má taky pod palcem, stejně jako srovnat několik špejlí podle velikosti. A už je skoro v cíli, zbývá ještě navléci 5 kancelářských sponek jako hada (potom je zase oddělit) a může předat štafetu Čiky, která není o nic méně zručnější a s pohodou předběhne s námi soupeřící Lišku a už je na řadě Mimčo. Jehlu zvládla, sirky taky, akorát trefit se míčkem do jamky jí dělá trochu menší problémy. Ale nakonec ještě zvýší náskok a dále dobíhá a nám se stopne čas. Vytvořily jsme rekord a Lišky jsme předběhly o jedno celé kolo a ještě o něco. Jenže jak už jsem napsala, každá družina absolvovala tuto trasu dvakrát, pokaždé v jiném hereckém obsazení. A tudíž i nám nezbylo nic jiného než zúčastnit se dalšího závodu. Tentokrát se našimi soupeři stali Rysi. V naší družině jsme jenom 4 a tak Čiky a Duo běží podruhé a já vystřídám Mimčo.Duo zvládá vše opět perfektně, ale Tesák je lepší, tak máme na Rysy menší ztrátu. Snažím se to dohnat, ale jsem pěkně nervózní (což je chyba)-bojím se, že snad nenavléknu nit, ale zdařilo se. Podobně jako Mimčo jsem měla problémy trefit se do jamky, ale pak už to bylo v pohodě. Plácnutím předávám štafetu Čiky a ta se snaží dohnat Toma, který má už pěkný náskok. I přes to že se jí všechno podařilo napoprvé, tak se jí Toma předběhnout nepodařilo. Z toho plyne, že Rysi vytvořili nový rekordní čas. K vítězství jim to však nestačilo, protože jejich minulá štafeta nebyla (na rozdíl od naší) tolik úspěšná. Ta naše měla totiž celkový čas 7 minut, 58 sekund;29 setin a ta druhá 7 min, 58 sekund;55 setin.
     Takže nám vítězství neušlo. Radovali jsme se z částky 20 debenů, ale ne moc dlouho, protože pak přišla bojovka. Ale o tom už někdo jiný.

Jíťa

Faraónova faktura

     Toto byla první pořádná bojovka na táboře. Hráli jsme ji třetí den ve třetím programu. Sešli jsme se pár set metrů od vodopádu. Družiny se rozdělily do dvou skupin. Jedna představovala mistry a druhá učně.
     Cílem jednotlivců ve skupinách bylo donést co nejvíce karet s obrázky za faraónovými úředníky, kteří se skrývali pod jedním stromem daleko od dílny. Každý člen byl vybaven šátkem a kartou s obrázkem, kterou si musel v dílně vyrobit.
     Hned po začátečním zapísknutí se všichni rozběhli do své dílny. My jsme se hned rozběhli na louku, po cestě jsme ještě potkali Tesáka, kterého se nám nakonec podařilo vytáhnout a získali jsme od něj tři karty, které jsme šli hned proměnit za body. Asi po půl hodině se nám podařilo získat území s lesíkem kde byl úředník. Toto však trvalo asi 15 minut, než se proti nám spojili všichni mistři z oddílu. První nálet se nám podařilo odrazit. Bylo jich 8 na tři. Potom jsme se vrátili pro nové karty, které jsme taktak proměnili za body. Když skončila hra a my jsme se vraceli přišlo ještě asi dalších 8 řemeslníků, kteří si také chtěli proměnit karty. Ale to už bylo po limitu.
     Potom jsme se sešli u dílny, kam přišli úředníci, kteří nám vše vyfakturovali a oznámili výsledky. My jsme skončili první.

Slezi, Pepíno

Zpěv

     Tato akce byla za úkol z oddílovky. Tato akce se konala ve srubu u holek, ve čtvrtém programu. Na začátek vysvětlil Miky pár organizačních věcí.
     Potom přišly na řadu dotazy. Taky jsme se ještě rozezpívali. My jsme šli ven si to zkusit a nacvičit. Potom se šlo losovat pořadí. Naštěstí Slezi vylosoval první pořadí. A proto jsme šli první, druhý šli Jestřábi, třetí šli Rysi, čtvrtý Pomněnky a pátý Lišky. Nejvíce se mi líbilo vystoupení Pomněnek.
     Když jsme přišli na řadu my, měl jsem pocit, že budeme poslední, ale když přišli na řadu Rysi a Lišky, ujistil jsem se, že budeme třetí.
     Po všech písničkách se strhl obrovský aplaus. Následovala porada poroty, při které jsme zpívali SEN a BLÁZNOVU UKOLÉBAVKU. Následovalo vyhodnocení cen Gramy.
     Ceny vyhrály družiny Lišek a Pomněnek. Pomněnky s písní Už z hor zní zvon a Lišky s písničkou Řekni, kde ty kytky jsou. Na druhém místě se umístili Jestřábi s písní Kouzlo, třetí byli Rysi s písní Za svou pravdou stát a nakonec my s písničkou Číňánek. Potom Pizzi vysvětlil svou hru, při které jsme si nadávali (ne sprostě). Začínal Slezi, já jsem útočil na svého rádce a potom následoval opak, museli jsme se omluvit a na to místo dát pusu. No prostě trapas!!!! Při tom Zdeny stále fotil.
     Potom jsem šel na WC a rozešli se do chaty.

Mlacík

Den v horách

     Dnes po snídani k nám zavítal balzamovač Anup, který nám pověděl něco o egyptské smrti a vyhnal nás na cestu do terénu. Naším cílem byla Vysoká hora (1034 m). Došli jsme k nějakému hradu (zřícenině) a tam jsme už napořád odložili seznamy s odpověďmi na otázky, na které se Miky ptal.
     Potom na další zastávce vyhlásil Miky hru, že musíme vedoucí donutit, aby řekli ANO či NE a za to (i jiné věci) jsme si měli udělat vždycky uzlík na provázku, který jsme obdrželi ráno. Pak tuhle hru Miky radši rychle ukončil.
     Pak jsme si vyšli na nějakou horu, kde byla úplně skvělá rozhledna, ale my jsme na ni nemohli, protože se to pěkně kývalo. Ještě na té hoře jsme dostali každá družina poznat několik přírodnin. Tak tahle hra pro nás neskončila moc dobře.
     Když jsme konečně slezli dolů, tak už mi byla taková zima, že mi Zdeny půjčil svůj svetr (ten skvělej černej od rákosníků) a mohli jsme poté, co Jestřábi načerpali vodu a (možná) i síly, vyrazit na cestu k vrcholu. Uprostřed cesty, protože už bylo čtvrt na tři, jsme se posilnili skvělou gulášovou polévkou a jedli jsme tak trochu zvláštně chleba, ale to tady psát nebudu, kdyby Monti náhodou tenhle deník ještě někdy četl. Dostali jsme se na vrchol a tam nás přivítal úplně skvělej výhled. Potom jsme se vraceli zpátky již přes pole a louky.
     Kecali jsme se Zdenym o různých věcech a taky zpívali Zdenyho oblíbenou písničku "Proklínám." Ještě jsme se několikrát zastavili a potom už jsme stáli před našimi sruby a jenom poslouchali všechno co se Piškot za tu dobu naučil na klavír.
     Potom jsme dostali výbornou večeři, i když to byl jen baby-guláš, tak jsme si všichni opravdu pochutnali. Dozvěděli jsme se, že Zuzka to má zlomený a přesunuli se na další program k nám do srubu. Měli jsme odpovídat na otázky, které nám pokládal Miky. Bylo to spíš na odhad. Měli jsme odpovědět, kolik si myslíme, že je v takové 100 členné vesnici (jako na Zemi) třeba gramotných lidí.
Jelikož se všem opět chtělo hrozně spát a Miky si toho všiml, tak jsme to ukončili a šli spát.

Deník Čiky

Kruhy opáčko

     Blíží se konec tábora, tudíž se zvyšuje debenové hodnocení při hrách. Tentokrát bylo za první místo slíbeno plných 20 debenů, což se pro nás mělo stát dostatečnou motivací.
     Každý den byl zaměřen na zkoumání jednotlivých částí života Egypťanů. Každý den jeden správce, který nám řekl o svém zaměření. Tak jsme se setkali se zemědělkyní Hapi, stavitelem pyramidy Bakem, řemeslníkem Timem, písařem Anim a balzámovačem Punou.
     Každý z nich nám vyprávěl o svém životě a o životě svých nejbližších. A jak už to tak bývá, poslední den dojde k vyvrcholení, a ukáže se, jak si co každá družina pamatuje z různých věcí z předchozích dnů. Dopoledne došlo k takovému "OPÁČKU".
     Spočívalo to v tom, že jsme se postupně prokousávali otázkami uspořádaných do barevných kruhů až do středu kruhu.
     Vypadalo to tak, že po lese bylo rozházeno několik barevných lístků s otázkami. Celá družina vyběhla od Piškota a střádala odpovědi nejprve na béžové otázky. Otázek bylo 6 a každá se týkala jednoho dne (jednoho tématu). Když si družina myslela, že má všechny odpovědi správně, běžela zpátky za Piškotem, který odpovědi zkontroloval a když byla nějaká špatně, tak jsme všichni museli běžet k Tesákové, která nám řekla správnou odpověď tehdy, když jsme běželi někam (třeba zpět ke srubu apod.). Takže jsme se celkem naběhali.
     Piškot nám dovolil vydat se na další okruhy až tehdy, když jsme měli všechny odpovědi správně, už jsme se prokousávali posledními odpověďmi na zelené otázky.
     Opravdu se vyplatilo dávat pozor, když správci mluvili, protože jinak jsme museli hodně běhat. I když je to zvláštní (teď narážím na to poslouchání) vyhráli celou hru Jestřábi, druhé my (Pomněnky), třetí Rysi, pak Jeleni a poslední Lišky.
     Myslím, že tato hra se programovým opravdu povedla.

Jíťa

Poslední den tábora

     Poslední den tábora byl věnován samotnému středu pyramidy.
     Nejdříve jsme jako oddíl získali šifrovaný kotouč a 8 karet ze staré knihovny. Potom jsme opět zavolali egyptoložku Weitzovou. Ta nás naučila jak zacházet s šifrovacím kotoučem a poradila nám, abychom se naučili oněch 8 karet z knihovny a také jména faraónů z kartuší.
Vše už známe a můžeme vyrazit. Pořadí ve kterém vyrážíme do pyramidy určila hádanka od správce pyramidy. Jestřábi se vrací asi za půl hodiny a my jdeme se správcem k pyramidě. Dostáváme poslední rady a vyrážíme do temnoty pyramidy. Brzy nacházím první plán a zapamatovávám si to, podle čeho poznáme správnou sošku. Tak se putuje ještě čtyřikrát. Pak nacházíme místo, na kterém se nalézají tři sošky. Víme, že jen jedna je správná, a tak dlouho rozmýšlím, kterou vyberem. Nakonec s velkým štěstím vybíráme správnou a spěcháme ven z pyramidy za správcem. Jsme rychlejší než Jestřábi. Vracíme se do druhého srubu a čekáme až najdou sošky i ostatní družiny. Nakonec jdou do pyramidy Vojta s Kaťkou. Ti sošku přinesou a my s úlevou zjišťujeme, že mají správnou.
     Teď se můžeme vydat za kupcem, který snad sošku koupí. Jak se k němu dostaneme, to zjistíme až když jako oddíl uděláme 1 500 cviků (kliků, dřepů, sedů-lehů, dřepů s výskokem a angličáků). Za chvíli je hotovo a my zjišťujeme toto:
     Pokud se chceme s kupcem bavit, musíme vypadat jako on = mít oblečení naruby (i boty(ty ale naopak)). Sošku musíme k němu dopravit řetězem, kdy si budeme sošku pouze předávat a přebíhat dopředu. S kupcem smí mluvit pouze jeden člen z každé družiny. Musíme se mu představit pokřikem.
     Rychle obracíme hadry, utvoříme hada a řítíme se dolů alpskou loukou. U brány jsme za chvilku, ale jen tak tak kupce stíháme (prý má spoustu dalších obchodů). Představíme se mu a ukážeme sošku. On nám nabídne 150 debenů, ale s tím my nesouhlasíme. Nejdřív Teo navrhuje tisícové částky, ale nakonec někdo navrhne 500 debenů. Chvilku smlouváme a nakonec ho ukecáme na 430 debenů za sošku a hafr.
     Obchod je hotov, většina má opět zpět normální oblečení a tak nezbývá nic jiného než návrat. Ve srubu je částka 430 debenů rozdělena podle počtu stuh na kartuších jednotlivých družin. Abych nezapomněl, koupili jsme na táboře asi 5 dalších staveb.

Tesák

Audiodivadlo a kšiltovky

Audiodivadlo, co to znamená? To je tak, diváci si zavážou oči (asi aby je nezhrozily zjevy na pódiu) a jenom poslouchají příběh Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Musím říct, zážitek na celý život, ale naši programoví to udělali naschvál, aby jsme neviděli ty krásný kšiltovky, které se najednou před námi zjevily.
Potom jsme vyslechli krátké, ale výstižné kázání o tom, jak se máme ke kšiltovkám chovat, protože to určitě levná záležitost nebyla a tak jsme je hned podepsali a s krásným zážitkem jsme spolu s kšiltovkama šli spinkat i s večerkou.

Deník Čiky

Takhle to zkončilo

     Měli jsme sice vstávat dřív, ale nakonec jsme vstávali všichni dost pozdě. Jelikož je dnes poslední den tábora, tak nás nečekalo nic příjemného, jenom úklid. Dostali jsme od Zdenyho pokyny a šli na to.
     Nastal obrovský zmatek. Balení, do toho Lišky s košťatama a kyblíkama. Bály jsme se, abychom nedostaly hadrem přes pusu, protože jsme pořád lítaly tam a zpátky pro svoje věci ke klukům. Neberte si to nějak vážně, prostě jdete na sváču tam položíte uzlovačku, tam zase šátek atd., takže nic osobního.
     Potom už jsme měli všechno sbaleno a Tesák našel můj ešus. Mohli jsme pomalu vyrazit na vlak, ještě foto a nashledanou někdy příště "Terčino údolí."
     Naši cestu do Nových hradů nelze popsat, protože chvíli chumelilo, potom zase foukalo a tak dále.
Potom se mi hrozně chtělo na záchod a kluci šli prostě jen tak provokativně ke stromu, mě se chtělo ještě víc. V některých ohledech klukům hodně závidím.
     Naše čekání na vlak jsme si zkrátili pexesem, atd. Lišky třeba lasovaly a Bůh ví, co ještě. Nejlepší to bylo v Jihlavě, protože tam jsme si všichni, teda skoro všichni vyrazili nakoupit do Meinlu, kde měli asi v 16:30 úplně teplý rohlíky, čerstvý zákusky a hlavně velkou višňovou "Jogobelu." Potom už jsme seděli ve vlaku z Jihlavy do Havlbrodu a pozorovali opravdu krásnou přírodu. Taky jsme hráli dámu a zase pexo.
     Potom už jsme jen nastoupili ve Žďáře na vlak směr N. Město a hurá do náručí našich maminek.

Deník Čiky

zpět na titulní stranu

na index článků