Áda napsal článků na zimním táboře opravdu požehnaně. Nevím, jestli
to bylo z toho důvodu, že za každý příspěvek z tábora obdržel autor jeden
deben, ale třeba ho to baví. Áda sice nepíše své reportáže
nějak obsáhle a podrobně, ale za to jich je hodně. Všechny tyto reportáže
samozřejmě otiskujeme, a to pohromadě.
I další reportáže (dokonce i od jiných autorů) nejsou seřazeny do jednotlivých
dnů tábora. Protože nejsou zaznamenány všechny hry a události tábora, jsou
ostatní příspěvky seřazeny alespoň chronologicky za sebu.
Ale nyní Ádova kolekce:
Rozcvička
Každou rozcvičku se hraje nějaká hra. Odběhneme třeba na louku a po pár
cvicích nám Tesáková řekne, že musíme co nejdříve na pyramidu. Každá družina
se postavila do zástupu a před ní se vyskládaly 4 šátky asi 3 m od sebe.
Muselo se doběhnout k prvnímu, vrátit se, k druhýmu, vrátit se, ke třetímu,
vrátit se, ke čtvrtýmu a vrátit se. Potom vybíhal další na ten samej okruh.
Tom a Tesák běželi 2krát, protože se ta cesta musela odbýt 6krát. My Rysi
jsme byli druzí a Pomněnky první. Tahle hra byla i vysilující. Za Pomněnky
ale eště běžel Zdeny, protože byly jenom 3.
Jedna
z rozcviček
Dnes ráno nás zase vytáhli z postelí, kde jsme měli teplíčko. Piškot nás
nahnal na louku, kde jsme chvíli cvičili a potom jsme měli hrát jednu hru.
Piškot nám řekl, že v Egyptě bylo nebezpečí, že z řeky Nilu vylezou (vylézali)
krokodýlové a požírali Egypťany. My jsme se postavili do dvou řad a Tesák
šel doprostřed. My jsme měli čepice a každej komu ju strhl, tak byl s ním
krokodýl. Pak se eště hrály rybičky. Rybář byl Pepíno, protože zbyl poslední
nechycenej u těch žraloků. Trochu se zarazil, ale když mu dal Zdeny obrázek
dne, tak mu zase otrnulo. Pak se tedy hrály ty rybičky. Když jsme už odcházeli,
tak eště Zdeny s Korbim měli svou rozcvičku, protože Korbi přišel na rozcvičku
později a tak ji teda nestihl.
Večerní
rozcvička
Tak to tu bylo zas. Tom zase šikanoval Hobita a to i po večerce. Monti
ho eště 2krát varoval, ale on ne a ne přestat.Pak eště Pepíno vyl na baterku
a to Montiho už pěkně vytočilo. Nahnal nás ve 23:00 ven a tam jsme asi
10 min. cvičili. Dost často byl dribling a Tom asi 18krát oběhl chatu.
Taky jsme dost klikovali a to v pěkně zmrzlý trávě. Pak zas Korbi oběhl
několikrát chatu a Macíkovi
. Večer jsme lehli do postele jako uškrcený
a pěkně (potichu) nadávali.
Zásobování
městečka
Tato událost proběhla odpoledne. Po hledání krav a vína jsme se odebrali
před jezero a dostali vysvětlení. Jedno městečko se prohřešilo proti vůli
Faraóna a tak tam bylo zakázáno dovážet jídlo a pití. Městečko je hlídáno
Faraónovými vojáky a tak se tam nemůže nikdo dostat. My jsme byli dovedeni
do "městečka" a pak zpátky na start. Odtud jsme se rozeběhli do všech směrů,
ale do městečka se přece jen dostal někdo aspoň jednou a já taky.
Macík starší dokonce (říkal) 10krát. Naše družina Rysů se tam dohromady
dostala asi tak 14krát. Když někoho stráž městečka strefila, tak jí musel
dát jídlo nebo hrozny a jít na start přečíst Faraónovi to, co bylo napsané
na papíru.
Ó náš nejvyšší, nejjjasnější, nejspravedlivější a nejmocnější vládče.
Dovol nám, tvým oddaným poddaným, abychom se mohli alespoň přiblížit k
tobě, v kleče a co nejponíženěji tlumočiti svou prosbu. Víme, že jsme zhřešili,
a že provinění proti tvým příkazům je neomluvitelné a odsouditelné. V naději
však prosíme tvoje božstvo, jež nás obohacuje a povznáší svou nekonečnou
přízní ó vládče všehomíra, aby ve své neskonané moudrosti a laskavosti
našlo slova omluvy pro náš čin, jenž však nám, prostým smrtelným lidem
přišel potřebným. Pokorně prosíme ó nejsvětější vládče, který panuješ všemu
lidu na světě a svou přízní obdarováváš nás, tvé služebníky, shlédni na
nás ve své všeobsahující moudrosti a vyslyš naši prosbu a omluvu našeho
neprozřetelného skutku. Před tvou silou a mocí se vše v prach řítí, však
prosíme o tvou laskavost. Tvá dobrota je nekonečná a jistě se v ním najde
kousek pro nás nehodné a provinilé. Děkujeme Ti náš nejvyšší bože, faraóne
nejmilostivější za své spravedlivé a správné rozhodnutí.
Tvoji
nejponíženější služebníci jsou Ti vděčni za Tvou ochotu shlédnout ze svého
království na nás a pomoci nám v našem těžkém hříchu, jímž jsme se provinili
proti Tvé jediné, správné a nejvyšší vůli. Dovol nám pane pokorně a poníženě
odejít a podrobit se Tvému rozhodnutí, jež svou moudrostí překoná vše lidské
a malé proti Tvé urozenosti a božskému původu.
Kočovná
kočka
Od začátku tábora (zimního) se tady potuluje bílo-černá kočka. Někdy se
nás bojí a někdy ne. Než nám to Monti zatrhl, tak jsme ji hladili a Kiwi
jí dokonce dávala svoje jídlo od oběda. Umí dost dobře šplhat po stromech,
ale pak jde zase dost rychle dólu. Nikdo neví, koho je, ale víme, že přebejvá
(zatím) v křoví u chatky. Hobit jí to tam dokonce ohraničil listama.
Narnijské
N
Když jsme se vraceli od tahání kvádrů, tak Zdenyho napadlo na protější
stráni udělat z lidí narnijské enko. Vylezli jsme teda tam a vybírali se
lidi na to enko. Tomík zatím furt dělal bubliny a já jsem mu je bouchal.
Potom se teda začalo "stavět." Bylo to zdlouhavý, ale pak se to přece jen
opravdu, ale fakt povedlo. Někdo pak řekl (asi Verča), že by se to mohlo
dát do kalendáře skautského oddílu (našeho). Při cestě nazpátek do srubu
na nás Mejša a Macík st. stříleli koulema. To trvalo dost dlouho, protože
se k Mejšovi a Macíkovi eště přidal Hobit a tak, takže za chvíli to bavilo
skoro celej oddíl. Přišli jsme asi 15 min. do oběda. Piškot teda vyhlásil
hru. Donést co nejvíce oblečení, a do toho obléknout jednoho člena družiny
(u nás Rysů to byl Hobit.) Pomněnky měli 53 věci, Rysi 49, Jeleni 47 a
tak dál. Pak se udělala fotka a to už byl největší čas na oběd, protože
Monti už čekal. Po obědě se v poledním klidu zase Tomík a Hobit, nebo Vojta
a Hobit zas šikanovali (Hobita).
Cesta
pouští
Dnes na čtvrtej program jsme dostali pořadí, po kterým jsme běželi: Lišky,
Pomněnky, Jestřábi, Jeleni a Rysi. Vyběhli jsme, proběhli jsme kolem jezera
a tam našli potom tubu. V tý bylo, že v okolí 50m je azimut. Ten jsme našli
a tam bylo, že máme dál postupovat potichu a až u dalšího stanoviště můžeme
promluvit. Tam zase stálo, že máme dojít na určený azimut se zavázanýma
nohama, ale že můžeme mít ty nohy nejdál 25 cm od sebe. Tomík měl fakt
dost miniaturní šáteček a tak musel až k Mejšovi fakt doslova doskákat.
Ten nám řekl, že má pod celtou kupku peněz a my že to můžeme spočítat,
ale nesmíme na to šáhnout. Bylo tam v drobákách 267Kč a my Rysi jsme odhadli
258(nějak tak). Měli jsme na to 1 minutu. Já počítal 10Kč, Tesák 20Kč,
Tom 5 Kč a Hobit 1Kč a 2Kč. Pak nám Mejša ukázal další cestu a řek, ať
si naměříme nějakej azimut(už nevím). Valili jsme přes louku. Pak na rohu
lesa byla tuba, že máme někoho nést, protože se zranil. Měli jsme tam naměřit
azimut 19°. Pak jsme tedy došli k Pizzimu(Józovi) a ten nám dal kimovku.
Bylo tam 24 věcí a my Rysi jich měli 20. Pak jsme naměřili azimut 124°
a tak došli k Tesákoví. Ta nám řekla, že tady v okruhu jsou ukryti Faraónovi
vojáci a ty mají své číslo. To jsme měli Tesákoví nahlásit. Našli
jsme jich 15. Pak nám Tesáková ukázala směr, podle kterého jsme se měli
dostat k chatkám. Tam jsme nastoupili na začátek cesty, kterej jsme přeskočili.
Když jsme i toto dokonali a ocitli se u srubu, zjistili jsme, že jsme tam
první. Pořadí bylo úplně opačné! Rysi, Jeleni, Jestřábi, Pomněnky a Lišky.
Hokej,
frisby a rugby
Začato to tím, že Mejša a Pája udělali dvě branky na hokej a pár hokejek
(klacků). Družstva se nechala taková jaký byly na beizbolu. Družstvo Piškota
a družstvo Mikiho. Bylo ale blbý, že ty hokejky se dost lámaly. Já a Pizzi
(brácha) jsme šli eště 2 udělat. V jednom družstvu byla 3 menší družstva
po 6 členech i s brankářem. Frisby jsme hráli samozřejmě s diskem. Skóre
je zatím 4:3 pro Mikovce. (Já jsem v družstvu Piškota.) Piškot nemohl hrát,
protože se u hokeje nabodl na hokejku a dost ho to bolelo. Pak se hrálo
eště ragby, Mikovci vyhráli 8:7. Piškot ale nemohl zase hrát. Ale příště
to určitě projedou na celej čáře.
Hra na
rychlost
Odpoledne jsme si udělali na provázku po 10cm uzlíky a my Rysi jsme měli
do 1m. Zdeny nám řekl, ať změříme průměr klády, která je u místa, kde je
dána do plotu. My jsme naměřili 9,5cm. Pak jsme měli běžet do 9 min k Mikymu
do třičtvrtě kopce a tam měli změřit délku jeho rozpětí rukou. Bylo to
něco přes 130cm. Pak běžet zase za ním a změřit délku jeho podrážky, to
bylo asi 34 cm, pak běžet k holčičímu srubu a tam změřit obvod okapu,
na kterém je čárka propiskou. Pak valit k našemu srubu a změřit průměr
kanálu před ním. To jsme měli stihnout za 40 sekund. Rysi měli všechno
nebo prostě nejpřesněji naměřeno.
Faraon
a jeho poddaní
Tuto hru vymyslela Jíťa z Pomněnek. Zamíchalo se asi tolik lístků, kolik
bylo hráčů. Byli tam 2 Faraoni, šlechta, rolníci a otroci. Faraon měl cenu
9, šlechta 4, rolníci 2 a otroci 1. Když se spojilo třeba 5 otroků a 2
rolníci, tak mohli zavrhnout Faraona. Ostatní podobně, ale Faraon mohl
shodit každýho. Já jsem byl jednou šlechtic a jednou Faraon. Když třeba
Faraon někoho plácl, tak mu dal lístek (jako 1 život). V prvním kole měl
každej 3 životy, v druhým měl každej 4 životy. Já jsem byl teda v prvním
kole Faraon a v druhým Švéd. Ten byl i v druhým kole, a 2 v druhým kole
byl Klaksík. Byla to dobrá hra, ale dost se u ní běhalo. Nejvíc se pálilo
samozřejmě na Faraony, protože ti mohli na každýho osamocenýho.
Stavění
pyramid
Dnes si měla každá družina udělat hru. Naše hra byla, že Tesák připravil
pyramidu a očíslované lístečky, které se vlepovaly do přihrádek narýsovaných
v pyramidě.
Byla 2 družstva podle bejzbolových týmů. Jedna lístečky roznesla po lese
(my) a pak je bránila proti tej druhej, která je hledala a pak vlepovala
do tý pyramidy. Bylo to jako šátkovka, protože když třeba "hledač" vzal
šátek "bránícímu", tak musel na předem smluvené místo a tam napočítat do
50 a znova jít bránit. Když obránce vytáhl hledače, tak ten šel zas na
jejich stanoviště a nasadil šátek. Já jsem vytáhl dvakrát Mikyho, jednou
Tea a jednou Pepína.
Vyhráli jsme my, protože po 1 hodině jim chybělo asi 6 nebo 7 lístků, ale
možná taky 5. Pak se šlo teda na oběd, protože byl už nejvyšší čas.
Večerní
hra
Jednou v domě u holek nám Monti řek, že bude noční hra. Jeleni dostali
nějaký lístečky a někam si je připnuli. Potom šli s náma před chatu a odběhli
na louku a museli aspoň po 30sekundách zasvítit. My jsme po 3 min. vyběhli
za něma a když jsme se jich dotkli, tak oni zastavili a my si na nich našli
ten lísteček. Mlacík si ho schoval do boty a já sem ho celou dobu prohledával,
ale nemohl jsem ho najít. Pak říkal, že mu celou hru byl vidět a pak mu
"prej" zapadl do boty. A pak ještě říkal, že to nemuselo bejt ve tmě vidět,
ale Monti nám potom říkal, že to mělo bejt ve tmě vidět. Pak nám Monti
říkal něco o tom , že by se nemělo při hrách podvádět. |
