|
Milé děti, myslím že ho všichni dobře znáte, viď Jirko, žes' ho hned
poznal, dyť je staré dobré známé zimní táboření, kdy se sejde staré dobré
jádro roverů a po všechny čtyři dni řádí jak malí kluci a jak se tohle
všechno semlelo letos, to se vám pokusím jaksepatří napsat.
Celý týpko bylo způsobeno od středy do soboty, což jak bystré matematické
hlavy už tuší, jsou 4 dny plné řádění na sněhu, sušení různých částí oděvů
nad ohněm, soukromá jégr párty a kolikrát i něco navíc.
Den první.
Středa začala, teda alespoň pro mě,už nezvykle brzo a to v 5:00 ráno, což
je obvykle doba v kterou uléhám k zaslouže-nému někdy i pětihodinovému
spánku, ale tentokrát sem musel vstávat a to mě opravdu vůbec nepotěšilo,
zvlášt po tom co sem zjistil, že na Podolí se razí až od devíti (najde
se určitě pár hnidopichů co budou tvrdit že to bylo kvůli mně, ale nevěřte
jim ani slovo). A protože po chvíli lamentace se dostavil Pája, vyrazilo
se směr klubovna kde se měla naše slavná společnost sejít, co se dá dělat
byli tam, cestou se ještě Teo neopomněl zastavit doma pro skibob, čehož
určitě nelitoval. Po všech těchto přípravnejch pracech se konečně naše
skupina (první světová) pohnula směrem správným
Cesta sama byla celkem
nezajímavá, Zdeny jako správnej fotograf musel hned splácat film na pár
foteček, ale je to holt jeho práce. Jdouce kolem Zubíku sem konečně podle
všech očekávání provedl důkaz správnosti tvrzení, že gravitace funguje
dobře a to hned dvakrát (to jste mi mohli říct hned že ten sníh klouže).
Příchod byl jako vždy svázán s pracemi za účelem vztyčení týpka, naštěstí
se tyto povedly beze zbytku. Za zmínku stojí jen Mikyho veselý výkřik "Těsně"
poté, co jsme se ne a ne trefit tyčí do růžice, z dalšího bych také rád
uvedl, že letos jsme měli novější typ roštu tzv. Rošt Kulatinou Armaturovou
Podepřený verze 0.1 a svůj účel plnil na 110%. Taky nás dostal starej Šabart,
když sjel s traktorem z hrádku a vezl sebou i pěknejch polen, který posléze
popravil řezem motorovky, díky strýcu.Takže tohle by byl den první, budiž
mu paměť lehká
Den druhý,
následující.
Druhej den se nám div dveře u týpka netrhly, jednak dorazilo něco návštěv,
ale co hlavně, dorazil sám Pudil, vida nás žabaře, radostí málem rozerval
vchod. Ani to mu ale nebylo málo a tak podrobil rošt zatěžkávací zkoušce,
naštěstí úspěšné, nechtěje předčasně ukončit celý táboření, byl onen vyslán
pro vodu, což byl omyl největší, ne-li fatální (rozhodně pro tu várnici
v Bobrůvce to fatalní bylo, a tohle má řidičák), naštěstí ledovej škraloup
udělal své a várnice byla s úspěchem vytažena. Tento den byl také zkonstruován
náš slavný můstek K-11, a dráha pro sjíždění na pytli. Bohužel konstruktér
neprojevil příliš fyzikálního vzdělání a proto zatáčky působily spíše jako
hodně prudké skokánky a byly vždy úspěšně projety a vyhlazeny, víte když
se po nich přehnalo šest lidí v pytli v čele s Pudilem a Zdenym, tak to
je už skoro jako malej parní válec
Pak se už jen řádilo a řádilo a nakonec ještě řádilo na kopci. Večer se
konala pravá nefalšovaná Jégr Párty kterou začal Piškot s Mikym (Miky hned
pohotově obdržel titul "spoďár"). Pudil ještě pokročil dál ve svojí destruktivní
náladě (stejně ti to u bakule nepomůže) a skopnul sklenici utopenců, naštěstí
to nikdo ani moc neviděl a co oči nevidí srdce nebolí a navíc roveři snědí
odjakživa všechno. Holt buřty v lese jsou buřty v lese, to je marný.Tak
takhle nějak to snad i mohlo bejt ale jestli ne, tak vám všechno zapřu.
Den třetí,
předposlední, druhý následující.
Den návštevní, což pro obyvatele týpka znamená, že přijede hodně jídla
a rangers, kupodivu přijelo dost jídla (Tesis, ty chlebíčky, jako jo, díkes),
Kajman, Ješter a pes teda psice eee chci říct fena (malej medvěd kterej
nám umyl ešusy, aportoval části oblečení (třeba mojí šálu, by mě zajímalo
kde se tam tak najednou vzala) a pak se svalil v týpku na deku a vesele
chrupal. Jelikož se ty zdatnější z nás a Miky vybavili sjezdovkama a skokánek
fungoval dobře, musel se samozřejmě trhat rekord v počtu přeskočených lidí
ležících pod můstkem a v případě Mikyho samotný skok, nejvíc se ale do
trhaní rekordů zažral Kajman a natrhl si rameno. S úspěchem musím všem
oznámit, že už druhým rokem se podařilo Pubu odejit a následně i odjet
po svejch, i když mi skočila pod sáňky (Pubu Pubu co z tebe jednou bude?),
pak se samozřejmě pokračovalo ve sjíždění kopce všemi prostředky a způsoby,
nejvíc asi zamachroval Mládě s jeho prknem (holt kdo umí ten umí). Po odjezdu
naší velké návštěvy, přijelo maso a sním i Rouskovi, to se ale nelíbilo
zadnímu oknu jejich Octávky. Sprostě si prasklo a vysypalo se ven, doufám
že to nebude to nejdražší maso co sem kdy jedl. Zakončení dne je již zažitý
obřad spočívající v zbaštění fšeho v okolí i za cenu nevolnosti (jak Mládě
chytře řekl "přece nebudu zvracet polosytej"). Taky se peče maso na roštu
v čemž vyniká Mejša, tak nevidím důvodu ho této funkce v následujících
letech zbavovati. Oslava samotného silvestra probíhala ve společnosti raket
bumajzlí a všeho možnýho randálu kterej se dá vyrobit, samozřejmě se šlo
na Hrádek. Po návratu se většina chopila všeho co klouzalo (krom lopaty
a hrnců) a řádilo se znova, Piškot radostí z toho že se na sáňkách neudrželi
strčil hlavu do tratě a byla mu demonstrativně přejeta, na nohy ho ovšem
postavilo prohlášení "jestli na to nemáš tak už nahoru nechoď". K další
větší kolizi došlo v půlce kopce kde sem opustil domovské sáňky a zanechal
je pod vedením Mikyho (v jeho letecké kombinéze střih "ukrajina) a Zdenymu,
zatímco sem podnikl loupežnou výpravu po sáňkách Piškota a Mláděteho. Akce
se i přes houževnatost posádky zdařila a já sem ujížděl jako vítěz, to
se ale Piškotovi nelíbilo a skočil po nejbližším objektu, naneštěstí to
samý napadlo i Mláděteho a tak nám hošani vyzkoušeli ráz dvou těles vržených
proti sobě pěkně v praxi. Jedinej kdo to nevydržel byl Piškotův nos
a srabsky brečel krev. Možná proto sem se později stal prvním co překonal
skokánek na saních, ovšem za výrazné pomoci Piškota. Prostě mě natlačili
na skokánek a já proletíc vzduchem s obličejem plným vosku ze dvou svíček
co jsme chytře na skokánek umístili aby se mu dalo vyhnout, ukončil sem
let a dojel až do křoví, po tomto bylo ostatním dvěma posádkám líto toho,
že to nezkusili a tak si taky museli skočit (ale já byl první heč heč).
Následné sušení a finální hra Člověče nezlob se zakončila jeden z nejdelších
dnů v týpku. Musím napsat, že Piškot to konečně vyhrál, protože by mi to
určitě nikdy neodpustil kdybych to nenapsal.
Poslední
den
Poslední den mám bohužel slitý do obrovský šedivý čmouhy, ale určite se
balilo týpko, tahaly se tyče, palety, deky a jako obvykle hledaly a nenacházely
ztracené věci. Nakonec nás pan Dvořák dovezl až před klubovnu kde jsme
s radostí vyskákali a způsobili menši šok dvěma paním, které za jekotu
" utečenci, Rumuni
" opustili urychleně ono místo. Tak to bylo jedno to
úplně nejvíc nejlepší týpko co sem zažil (uřčitě hodně lidí napíše něco
podobnýho ale věřte, že já to napsal první a ostatní jsou ubohé citace).
PS.:Je klidně možný, že sem něco zapomněl, nebo si přidal, ale to je holt
už tak, doba je zlá
|
