Z předchozích řádek by si někdo mohl myslet, že jsme navštívili "skautskou" třídu na Gymnáziu národního umělce Vincence Makovského. Pozornější čtenáři si už asi uvědomí, že něco tady nehraje, protože Čiky chodí do jiné třídy, Teo chodí do jiné třídy a jen Jíťa  s Tesákem tvoří onu skautskou třídu. 
     O tom, že nejsme ve vyučování na gymnáziu, by všechny přesvědčilo to, že na slova "pana učitele" nikdo nebere zřetel a jen se mu smějí. No, aby se už každý dovtípil o co jde, tak prozradíme, že tento výjev byl k vidění v klubovně oddílu Naděje. Jednalo se o schůzku dobrovolníků, kteří si chtěli splnit některé z bodů do stezky. Ať už prvního nebo druhého stupně. Vypsaná témata byla: znalost města, jízdní řád, znalost mapy - Teova (čili teoretická) část, skautské příručky a časopisy. 
     Aby zájemci prokázali, že znalost města v rozsahu prvního stupně mají, museli podstoupit test. Že vám to přijde jako ve škole a že to je pěkná blbost? To si rozhodně nemysleli zúčastnění a společně jsme si užili dost legrace. Testem úspěšně prošli téměř všichni (nejlepší byl Atrei, kterej od začátku stresoval, že to neudělá) kromě Mlacíka a Dua. U Mlacíka bylo fajn, že jako nováček se přišel pokusit a u Dua za to může to, že neměla soupis dat a informací, které k tomuto účelu vydal Monti - no nedá se nic dělat, příště. 
     Kdo prošel prvním testem, mohl se pokusit o test druhý, určený pro stupeň taktéž druhý. Ten označili všichni za lehčí než ten předchozí (musím uznat, že co se týče obtížnosti, jsem se moc nevytáhl) a jásali, že mají část druhého stupně v kapse. To až do té doby, než Monti prohlásil, že v tomto testu smí být maximálně dvě chyby. Po této podmínce prošel pouze Teo. 
     Největší problémy dělalo jméno nového starosty města (tam zabodoval Mlacík) a hlavním důvodem špatných odpovědí bylo i špatné přečtení zadání. Však my si to na rodičáku povíme. 
     U ostatních bodů byl Monti velice přísný a tak Čiky asi dva dny poté prohlásila: "Já jsem si uvědomila, že z těch všech zkoušek mám jenom znalost města do prvního stupně. 
     U jízdního řádu jsme se nasmáli Atreiovi, který nad mapkou železnic v ČR dumal, kterým směrem po nich vlaky jezdí. Zajímavý byl rozhovor Tea (a potom Jíti) s Montim k bodu ve stezce nazvaném: Pohovoří s vůdcem o plnění zákona, slibu, hesla a denního příkazu (v rozhovoru vyloží, jak plní vybrané části zákona a slibu, heslo a denní příkaz). To se člověk dozví věcí. 
     Na závěr mi Jíťa doporučila knihu Výchova dívek v Čechách to, při debatě o knihách, časopisech atd. 
No prostě bylo to docela dobře strávené odpoledne, jen příště budeme muset zvolit lepší čas, aby Jíťa nemusela zbytečně čekat u kamarádky Zuzky.