FARAON
A NĚCO NAVÍC
Kdo z nás by se nechtěl podívat do slavného Údolí králů.
Oddíl má v tomto skautském roce jedinečnou šanci stát se přímými
účastníky velké pátrací hry z prostředí starověkého Egypta. Již na výpravě
a některých dřívějších akcích, ale především na zimním táboře započaly
členové a družiny se získáváním "debenů" (egyptské platidlo), které nutně
potřebují na nákup určených a speciálně kostkou vylosovaných staveb - pyramid,
obelisků, sýpek, atd. Za každou získanou stavbu obdrží poté od "strážce
tajemství" do "domu života" velmi žádané svitky. Co v nich je, se zatím
neví, to se bude vědět až jich přibude všech 200, ale rozhodně by nám měly
pomoci na naší cestě k pokladu faraóna, jehož jméno zatím nesmí být vysloveno,
v Údolí králů.
No a k tomu ještě získávání egyptských vojáků, aby byl oddíl dostatečně
ochráněn před nepřáteli z kmene "Hyksosů."
Jak se hra vydaří, to se dozvíte v Okénku až po letním táboře.
Zima je již na ústupu - což v to velice doufám a oddíl má za sebou několik
výprav a tradiční Zimní tábor.
Ten
zimní se spíše podobal jarnímu, ale to rozhodně nevadilo. Podařilo se to,
co bylo vytyčeno (to zní jako článek za socialistických časů), tedy stmelení
oddílu před jarní a letní sezónou.
Konečně se po tomto úvodu dostávám k samotnému "a něco víc."
Oddíl se v tomto roce značně rozrostl. Zejména o ty velké. Pudil, Pája
a Verča využili možnosti a zaregistrovali se u nás. A jak Pudil podotknul,
má to své plus v podobě např. čepice.
Ta, i když byla plánována na vánoce, konečně spatřila světlo světa na Zimním
táboře. A nutno podotknout, že jsem byl velice mile překvapen kvalitou
i nádherou. Narnijské (oddílové) N stojí skutečně za to. Takže oddílová
výbava se opět rozšířila.
Moje dlouhodobé přání, aby oddíl zpíval na akcích začíná mít konkrétní
podobu. Čiky s Piškotem dali dohromady zpěvník a i když jsem měl zpočátku
strach z těžkých písniček, oddíl samotný novou podobu Hrdlotřesu přijal.
O to víc překvapuje, že kytaru (tradiční hudební nástroj u jiných skautských
oddílů) nahradily varhany. Nejdříve mé malé, které jsem vozil na
výpravu a nyní velké (od Čiky). Zimní tábor byl i táborem zpěvným. Kéž
nám to vydrží.
Jistě pro členy bylo překvapením, když na jedné oddílovce oznámil Stejk
svůj odchod ze skautingu. Odevzdáním slibového odznaku uzavřel svoji dlouholetou
činnost v oddíle. Nebudu zde samozřejmě vypisovat důvody a vše kolem tohoto
odchodu. Jen tolik, myslím si, že odchod byl zbytečný.
Oddíl nám opětovně roste - věkově. A s tím jsou spojeny i, jak jen to napsat,
jisté snahy více se sbližovat mezi sebou. Je to, jedno z rizik smíšeného
oddílu, kdy kluci v jistém věku poznají, že holky nejsou jenom jejich protivníci.
Proto (píšu to ale opatrně co, jinej by prostě napsal, že se v oddíle vytvořilo
pár párů a hotovo), jsem nařídil důslednou rozdělenost, což se projevilo
na Zimním táboře. Oddíl to zpočátku nesl s nepochopením, ale tato situace
se opakuje každé tři roky, takže vždy je čas přistoupit k přechodným omezením.
Na mně jako vůdci pak je, abych o to s větší důsledností kontroloval, ale
všichni, ale skutečně všichni byli na programu a po večerce ve svém spacáku.
Tímto odstavcem nechci rodiče vyděsit, jen připomenout, je to opět tady
a jsme na to připraveni.
Oddíl
opět vyjádřil svoji rozhodnost být jako oddíl smíšený (kromě Toma, který
byl proti z recese). Hlavně holky se bojí, že by v ryze dívčím oddíle jen
háčkovaly a pletly. Pro takovou Jíťu je to hotová noční můra.
Na závěr
Jsem rád, že nováčci vydrželi. V dubnu mají šanci stát se členy oddílu.
Myslím si, že plně zapadli do veškerého dění. Nejvíce o tom ví jistě Hobit,
který se stal maskotem pro Toma a Paviána. Tesáková zjistila, jak se báječně
povídá s Klaksonem a Kiwi se nádherně, všude zpožďuje. Áda píše články
do Okénka o sto šest, aby ukázal Józovi, že je již pravý skaut. Švéd, Korbi
a Macík žijí neustále ve své galaxii, kam málo kdo pronikne. Atrej, který
je někdy musí zvládat při tom nějak ........... a jak se mi podařilo zjistit
je pěkně drzý. Doufám, že je to jen stav přechodný. Letcům Kutalovým skončila
(snad) sezóna a již je v oddíle uvidíme častěji. Jejich úspěchy na poli
skokanském jsou skvělé. Teo se nám sblížil s Jíťou, což nelibě nese družina
Pomněnek. Sám Teo je nějak nervóznější. Snad to, že "povýší" do pracovního
kruhu bude mít blahodárné účinky na jeho povahu. Míra také povýší na rádce
a Slezi na podrádce. Jak to budou zvládat, ukáže čas. Vojta má u Jelenů
autoritu, jak potvrdil Teo (prostě se ho bojí). Již moc u něj nezabírají
hry (vzhledem k jeho věku), ale spíše věci praktické. Mlacík je velmi
chytrý, ale i upovídaný a rád vše komentuje. To pak Jeleny stojí něco debenů.
Eliška začíná být stabilním členem oddílu a je na ní spolehnutí. Majkí
a Kaťka se střídají ve vedení družiny a nádherně se při tom vzájemně ruší.
Jíťa je čím dál tím upovídanější a když spustí, je to jako kulomet. Z Čiky
se stává slečna a zkouší Zdenyho autoritu vůdce. Zkrátka, oddíl žije a
tepe bouřlivým životem.
Mnoho změn nás také čeká v blízké budoucnosti. Např. i to, že Piškot
jde na vojnu. A dále tím, že tábor v létě bude v Toulovcových maštalích.
A mnoho jiného. Těšíte se, já jo. |
