Tak je to tady! Narodila se nám dcera. Když jsem ji držel poprvé v ruce
v ten památný den 11. 3. 2000, užasle jsem hleděl na to krásný vokatý
nadělení. S radostí jsem poskočil, že je to moje dítě, že vypadá jako člověk,
že má nádherné prstíky, kukadla jak studánky a kulatý nožičky - jak dvě
žehličky.
Při narození jsem si uvědomil několik věcí:
-
že jsem
otcem
-
že vyhrála
ta strana, která sázela na holku a tedy je v oddíle konec všem dohadům
-
že nám
(Marcele a mně) Bůh požehnal něčím tak úžasným
-
že jsem
zvědav, jak to budu vychovávat a zda-li přežiji její pubertu
-
že mám
nyní jedinečnou šanci vyzkoušet své výchovné metody na vlastní dceří s
rizikem, že nevím jak dopadne bod 4)
-
že se
dítě narodilo mimo jiné i do velké skautské rodiny a bude tady mít plno
nových "strejdů" a "tetiček"
-
a fůru
jiných věcí, ale o těch psát nebudu
Takže jsem již zařazen do zástupu rodičů a velice se těším na probdělé
noci strávené se sametovým hláskem plačící Terezky. Těším se na kila pročůraných
plínek. Těším se na okamžik, kdy mě moje milovaná dcera poprvé poblinká
a počurá. Těším se, jak ji budu vozit v kočárku a zkoušet s ní "trabant
rallye" z každého kopečku. Těším se na to, jak na ni budu stále hodný,
stále se budu usmívat, protože jak jinak než, že se nám narodilo velice
hodné, tiché a své rodiče šetřící dítě. Těším se na ty dny, které přijdou.
Vždyť tento velký dar - dítě, je radostí. Těším se, že ta Terezka
bude živé, skotačivé a všeobjevující dítě. No a jestli bude jen trochu
po nás, tak se máme skutečně na co těšit.
Na závěr chceme poděkovat všem. Díky za Vaši radost z narození.
Monti,
Marcela, Terezka
|
