VÝPRAVA NA MADĚRU OKÉNKO, titulní stránka
MLÁDĚ
 

25. - 28. ÚNORA 2000

     Název článku by mohl někoho trochu postrašit, že šlo o nějaký masakr. Redaktory zpráv na Nově by to asi potěšilo, ale bohužel je zklamu a některým z vás třeba i spadne nějaký ten kámen ze srdce. Maděra je totiž název chaty, kterou jsme měli první víkend o Jarních prázdninách půjčenou od Poličských skautů. Nalézá se nedaleko obce Telecí a je to bývalá hájenka. Pro ty zvědavější uvedu, že je vyznačená i na mapě a je u ní hned tábořiště a malý rybník. Ti co jsou ještě zvědavější se mohou podívat do loni vyšlého katalogu skautských základen, kde je její popis i fotografie.  
     Chata má oproti tomu co jsme byli doposud zvyklí, takřka hotelové vybavení. Doposud jsme totiž jezdili víceméně na Baronku, kde jak asi víte se topí pouze v krbu a několika kamínkách, voda je venku ve studni a o elektrice ani nemluvě. Na Maděře je ústřední topení, elektrika, z kohoutku teče teplá i studená voda, a dokonce i telefon. Zkrátka komfort nevídaný. Ale s Baronku se to dá těžko srovnávat, protože tam se nižší komfort hravě dožene skvělým prostředím a takovou tou Baronkovou idylkou, která nikde jinde není. Maděra má tři "spací" místnosti, jednu malou, jednu velkou a třetí, ve které byl krb, se mimo spaní používala jako "obývák". Vařili jsme na kachlovejch kamnech a s čajem si hravě poradila rychlovarná konvice.  
     Výběh okolo chaty byl také dobrý. Hned vedle, jak už jsem se zmínil, byl rybník asi tak 20x20 metrů, na kterém a u kterého řádili ve volných chvílích kluci.  Jedno dopoledne jsme objevili na odvrácené straně  dlouhou mez, kde ještě sluneční paprsky nestačily roztát jinde již nesouvislou sněhovou pokrývku. Půjčili jsme si v chatě saně a skibob a pořádně jsme se tam vydováděli. Kromě sáňkování, holky ještě zkoušely válet sudy či dělat kotrmelce za sebou až dolů. Sudy ještě ušly, ale při kotrmelcích z kopce se mi udělalo poněkud nevolno a tak jsem se radši vrátil zpět k sáňkování. V programu se střídaly holky a já jsem měl jen pár doplňkových aktivit. Také jsme propátrali  širé okolí. V Telecím jsme samozřejmě "dobrovolně povinně" obhlídli Lukasovu zpívající lípu, o které vedle stojící cedulka tvrdila, že je stará 600 až 700 let. Také mají kousek odsud kostelík ke kterému se prochází krásnou roubenou bránou.  
     Procházeli jsme také cestu ke Krásnému. Cestou jsme přecházeli z okresu Svitavy do našeho okresu a tak jsme se na hranicích vyfotili, každý s jednou nohou v jiném okrese. V Krásném jsme se zastavili u místního penzionu, kde jsme se občerstvili  nanuky, což byla jediná "baštizna" kterou tam vedli. Ale v neděli bylo krásně a tak přišly  vhod. Cestou od Krásného jsme se rozdělili, někteří šli zpět kratší cestou a ti otrlejší vyrazili oklikou jinudy. Já vedl samozřejmě tu otrlejší skupinu a můžu říct, že když jsme došli, tak jsem toho měl už také plný brejle. Z Krásného jsme přelezli kopec a přes Spělkov se vrátili zpět ke Svratce, podle které jsme šli skoro až k Telecímu. Krásné údolí Svratky skrývá mnoho romantických zákoutí, které občas hatí všudypřítomné chaty. Ale některé byly docela pěkné a tak jsme je srovnávali  a hodnotili. Občas jsme narazily na hromady ledu vyplavené řekou na louky. Ty jsme různě přeskakovali a pobaveně čekali, která kra se pod kým propadne. Když jsme dorazili nad dolní konec Telecího, střihli jsme to po loukách, kde jsme si chtěli prohlédnout, jakou tu mají sjezdovku. Našli jsme tam spoustu stop od srn a několik obrovských stop od jelena. Takové velké stopy jsem ani já ještě v životě neviděl.  
Vraceli jsme se přes hřeben zpět k chatě, kam jsme došli už za soumraku. Večer jsme si buď povídali, nebo se něco hrálo. Na nedělní večer si Horma s Janou připravili hru, ve které byly různé šifry, které napověděly co mají ostatní dělat.  
     Večer všichni museli jít na různá místa  v okolí chaty pro různé další zprávy a tak tma opět dokonale prověřila bojácnost našich některých členů. No a cílem hry bylo nalézt tři krystaly, které představovaly nebezpečnou látku, kterou je potřeba zneškodnit. Takže jsme měli opět možnost vidět, jak oddíl rozdělený na tři skupiny takřka obřadně láme krystaly a napjatě sleduje jak v jejich rukách začínají zářit.  
     Posledně jsme přišli na super věc. Když krystal přivážete na provázek a točíte s ním okolo sebe, tak je to pro všechny přihlížející sqělé divadlo. Akorát ten, kdo s ním točí, si musí dávat bacha, protože když se krystalem špatně točí, tak mu dost často přistane velkou rychlostí na kebuli, což není zrovna příjemné.  
     Čtvrtý den již bylo pondělí, což znamenalo, že odpoledne už odjíždíme. A tak jsme si před obědem zabalili své věci a po jídle jsme se pustili do dodělání zásob dřeva ke krbu a kamnům.  
     Na tuto výpravu Jana Svobodová domluvila se svým tatínkem, že nám odvezou a dovezou batohy, protože autobus, kterým jsme v pátek odjížděli bývá dost přeplněný, že by jsme se nemuseli vejít. A tak i v pondělí jsme jeli autobusem bez batohů, což nám při dost krkolomném autobusovém spojení velice pomohlo. A tak ještě jednou děkuji panu Svobodovi, který nám vše odvezl a panu Skalníkovi, který mu pomáhal a dělal navigátora.  
Takže výprava dopadla dobře, nakonec i když byla na Maděru obešla se naštěstí bez zranění a tak jsme mohli sejít dolů do Telecího na autobus, který nás odvezl do Svratky, kde jsme necelou hodinu čekali na další přípoj, jenž nás již dovezl až do Nového Města.  
     Výprava se podle hodnocení, které jsme po týdnu  prováděli na schůzce všem líbila, i s programem byli všichni spokojeni, ale z názorů vyplynulo, že ať má Maděra komfort jaký chce, Baronka je Baronka.
 
  Z výpravy na Maděru  
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků