ZAVÁTÁ SFINGA OKÉNKO, titulní stránka
ATREI, TESÁK, KUTY
 

Výprava Sněžné 17. - 19. března

     Ze zimního tábora nám zbyly už jen vzpomínky, ale jak se říká: "Nikdy není všem dnům konec." A tak 17. 3. jsme se vydali na další výpravu v Egyptě, tentokrát ve Sněžným.  
     Sešli jsme se v 18:00 na autobusovém nádraží, odkud nám jel autobus do Sněžného. Cesta byla pod vedením Piškota, jelikož Monti musel přebalovat doma Terezku a Zdeny měl dojet později z jakýchsi důvodů. Cesta autobusem proběhla dobře a už v 19:00 jsme stáli před tělocvičnou, ve které jsme byli ubytováni.  
     Chvíli jsme čekali na paní správcovou, která nám (konkrétně Piškotovi) svěřila klíče od celé budovy a ukázala záchody a místa, kam vůbec nemáme chodit. Nakonec nás vpustila dovnitř tělocvičny a odešla. Na první pohled se (tělocvična) zdála hodně malá a spíše než obdelníkového tak čtvercového půdorysu. Byly tu brány na fotbal (namalovaný na zdi), koše na basketball, kruhy, lana, tyče, no prostě všechno co má mít tělocvična. A tak si každý mohl vybrat co chtěl dělat (z míčových her).  
     Asi v 19:30 Piškot zachřestil - byl nástup. Rozdělili jsme se na čtyři skupiny, ve kterých jsme zůstali po zbytek dne. V těchto teamech jsme potom hráli různé kontaktní hry. Nejprve to byla taková malá halová kopaná. Bylo to perfektní. Každý hrál s každým vždy 5 minut. Myslím, že vyhrálo 4. družstvo. Mezi tím přišel Miky a Zdeny, takže jsme už byli v konečném počtu 21. Druhý turnaj byl v basketballe a tam už si vítězství nepamatuju. Vím ale, že jsme jako družstvo byli poslední. Basketballem jsme uzavřeli celý den. Už jsme jenom odevzdali jídlo a nachystali si žíněnky na spaní. Zalezli jsme do spacáků a při zhasnutém světle pomalu usínali. 
     Asi po 2 minutách se opět rožnulo a do tělocvičny přišel muž oblečen do bílého hábitu s černým egyptským šátkoturbanem. Jevil se jako muž urozeného původu. Nic neříkal jenom se posadil doprostřed tělocvičny a otevřel knihu, kterou měl stále v ruce. Potom si nás prohlédl očima a představil se jasným hlasem. Říkal, že se jmenuje Thutmose, a že je syn slavného faraóna Amenhotepa. Povídal, že jednou bude taky faraónem, a že si chce nechat vystavět jako první hrobku v Údolí králů. Potom jeho či padly do knihy a četl pověst starého Egypta o velké písečné bouři, která zasypala Sfingu. Náhle četba utichala a Thutmose znovu začal povídat. Tentokrát o svém snu, ve kterém ho sfinga poprosila aby ji vyhrabal z písku a obnovil její dávný vzhled a krásu. A tak přišel za námi, aby nás požádal o pomoc při záchraně zaváté sfingy, protože sám by tento těžký úkol asi těžko splnil.  
     Samozřejmě, že za každou práci se musí platit a tak nám nabídl vysoký obnos debenů za vysvobození sfingy. Po uzavření obchodu se zvedl a odešel. Opět se zhaslo a teď už napořád. Tak dobrou noc! 
Atrei
  

     Probouzím se a rychle si vybavuji prince Thutmose a náš úkol. Rozcvičku provádíme na plácku mezi nocležištěm a poté hrajeme první hru. Hledáme po budově lístečky. Na každém je písmeno a hieroglif. Hyeroglify seřadíme podle nápovědy a  dostáváme dvě jména. Jsou to HAREMHEB a ACHNATON. Po snídani dostáváme obrázek sfingy, která je obkolopena pískem. My si za rozcvičkovou hru odstřiháváme 5 dílků písku. A začíná další hra. Plníme po dvojicích pět úkolů, které jsou především na paměť. U Mejši zakreslujeme do čtvercové sítě dva obrazce, u Tesis přiřazujeme věci do větších skupin (např.: nádobí=naběračka, cedník….), u Zdenyho zakreslujeme krapet těžší obrazec, u Mikyho přiřazujeme k sobě rúzné části Evropy a konečně u Tea zakreslujeme do mapy různé názvy Egypta(pyramidy, jezera, oázy…). Když jsme s Lukym hotovi, bereme pár dalších na basket na jeden koš. Když skončí všichni, odstřihneme další části písku. Potom se dozvídáme, že vyrážíme do terénu a tak jdem balit. Za chvilku opravdu vyrážíme.  
     Ze Sněžného jdeme zpočátku po červené značce na Drátník. Pak to ale střihnem přímo. Po cestě hrajeme egyptskou podobu divočáka, náletu a těch ostatních. Na Drátník dojdem asi o půl dvanácté a tak začínáme pomalu vařit oběd. MY nalézáme opravdu kuchyňku v terénu a tak se za chvíli ládujeme gulášovkou. Dojíme a jdeme obrat nějaký zlý archeology o hyeroglify. Samozřejmě se snažíme mít sbírku všech hyeroglifů. Když jsou obráni, vracíme se trochu schůdnější cestou do Sněžného. Po cestě se nedělo nic, až na Piškota, který zkouší, jestli ho ten led na rybníku udrží (neudržel.) 
     Po 3/4 hodinové pauze si vyrábíme pro další hru obraz sebe jako egyptského bojovníka. To je za chvilku hotové. Vyrážíme do parku, kde si tyto postavičky strháváme z krku a sarkofágujeme ji. Všichni už jsou mrtvi (ty postavičky jako). A my už se vracíme do tělocvičny, kde je nachystána opičí dráha. Tu každý absolvuje a potom ještě jeden z družiny poslepu. Trošku vydechnem a začínáme hrát zápas v přehazovaný. Ten je přerušen večeří, ale dohrává se a vítězí Teův team. Po večeři už zaměstnáváme jen ručičky. Snažíme se pomocí špejlí, lepidla, provázku, papíru a kdo ví čeho ještě vyrobit model nějaké egyptské stavby. Nejlíp asi vypadala Piškotova trojboká pyramida, ale vyhrála to Eliška s Kiwi se svou pyramidou, která měla i dveře.  
     Potom ještě zkoušíme odpovědět na otázky typu: " Co bys dělal, kdybys vyhrál jeden milion korun?", a podle odpovědí se snažíme poznat, kdo to asi napsal.  
     Tím končí dnešní den a tak se vyhygiením, natáhnu žíněnky a ulehám k zaslouženému spánku.     

Tesák
  

    Jelikož jsme šli v sobotu pozdě spát, tak se dnešní budíček poněkud protáhl. Už ani nevím, v kolik jsme vstávali, ale řekl bych, že kolem 8:30 přišel princ Thutmose. My jsme mu předali naše sfingy a on nás debeny poté odměnil, podle toho kolik nám na ní zbylo částí písku. Pak  nám poděkoval, rozloučil se a my jsme se pustili do vydatné snídaně, kterou jsme průběžně zdolávali ještě kolem 11:30.  
     Jakmile jsme snědli asi takový 3/5 chlebů, šli jsme balit a jak říkal Zdeny, nahrubo uklízet tělocvičnu. Průběžně jsem kecali, občas si hodili na koš nebo Macík se Švédem hráli zase tu jejich gamebookovou story (mimochodem- chvíli jsem je poslouchal a stálo to za to). Sbalili jsme se, nahrubo uklidili a někdo vymyslel, že budeme hrát street (něco jako basket, ale hraje se jen na jedné straně hřiště), poněvadž se sešlo hodně zájemců, rozhodli jsme se pro normální basket.  
     A jelikož se nás sešlo ještě o dva víc nad přiměřený počet zdejší tělocvičny, museli jsme střídat. Hráli jsme něco přes hodinu profesionálního basketu, při kterým se mnohokrát otočil nečekaně rychle stav na pomyslném displeji. Útok střídal útok, koš střídal koš (i když né tak často). 
     Nakonec po urputném boji zvítězilo Zdenyho družstvo ((Luky  (mimochodem náš klíčový hráč), Tesák, já, Atrei a Kiwi)) nad Piškotovým družstvem (Teo, Jiťa, Kulih, Mlacík a Duo) o pro někoho smolný, někoho šťastný dva koše (Kuty je moc skromnej, on byl taky klíčový hráč pozn. Z). Zápas skončil, uklidila se tělocvična (tentokrát už na "opak hruba" (asi na čisto)).  
     Ve 12:00 jsme předali tělocvičnu (asi paní ředitelce) a vydali se do cukrárny, která byla podle Jíti a Tesis vyprodaná, jenom, že tam prej mají brčka a lžičky. Samozřejmě lhaly a na místo umělých brček tam měli sladký zákusky.  
     Každý, kdo chtěl, se dosytosti nacpal, napil a nalil (nemyslím alkoholem, ale grepovou limonádou, a kdo tam byl tak asi ví, o co jde a když ne, tak se zeptejte třeba MEJŠI, PIŠKOTA, TESÁKA a nebo případně i mě).  
Po necelé hodině strávené v cukrárně jsme ve 12:55 jeli autobusem zpátky domů. 

Kuty
 
  Tělocvičny jsme využili dostatečně  
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků