Nadšení oddílové rady nás ukolébalo, takže jsme mohli vyrazit na výlet do Prahy. My znamená Mládě, který si v práci nadělával a doufal, že ho šéf uvolní na pátek, Piškot a já. Do Prahy jsme vyrazili hlavně pro další součást oddílového kroje - basebalovou čepici se znakem oddílu. Tu jsme chtěli pro oddíl už k vánocům, ale prostě jsme to nestihli a myslím si, že je to dobře, protože jsme ještě vymysleli nápis na zadní část čepice. Mimochodem v době, kdy píšu tyto řádky, je to ještě pro oddíl tajemstvím - dostanou je totiž až na zimním táboře.
     Další důvodem, proč jet do Prahy byl veletrh turistického, cyklistického a ostatního vybavení pro volný čas. A konečně třetím - pro Piškota nejdůležitějším důvodem bylo shlédnutí filmu Klub rváčů v kině Galaxie.
     Vyrážíme ve čtvrtek 14:15 - čas, kdy já mám už po angličtině a Mládě už může odejít z práce. Cesta vlakem mě osobně pěkně nudí a jen mě utvrzuje v tom, že studovat mimo Žďárský okres prostě nemůžu. Jsme svědkem mobilové šou, ve které se střídám s jednou slečnou. Poté konečně dorážíme do hlavního města. Na nádraží na nás čeká Miky s Pájisem a vyrážíme na Wenzigovu ulici na koleje Budeč, tzv. dřevák. Cesta vede přes Václavák a tak se chceme jít podívat do nové prodejny Alpinusu - údajně největší outdoorová prodejna v ČR. Budovu sice nacházíme, ale jak se dostat do prvního patra je pro nás záhadou, proto nejdříve sjedeme dvakrát do metra, nakonec vyjdeme z úplně jiného domu a vrazíme do Komerční banky a tam už nás konečně nasměrují. Mimochodem ta námaha za to nestála. Pochybuji, že je tato prodejna opravdu největší.
     Docházíme k Mikymu na kolej, zdravíme se s jeho spolubydlícím Martinem, kterého známe z již minulé návštěvy. Vidíme, že se opět trefujeme do stejného období - při naší poslední návštěvě měl Martin před zkouškou z  matematiky (fuj - já jsem to opravdu napsal) teď pro změnu z politické geografie. Snažíme se odejít co nejdříve, ale musíme odlít ještě dvě sošky (rekvizitky na zimní tábor), seznámit se s dalším skautem bydlícím naproti (nejvíce nás na něm zaujal špičkový notebook) a obhlížíme Vilmu z dvacítky.
     Konečně vyrážíme do akce - směr konečná metra Háje, tam se totiž nachází zmiňované kino Galaxie. Po cestě ještě odbočujeme na koleje k Pájisovi, aby si odhodil batoh a ukázal nám kdeže to vlastně s Pudilem bydlí. Pokoj nám je hodně blízký nejen skautskou výzdobou, ale i táborovým pořádkem roverského týpí.
     Piškot je však čím dál nervóznější a tak musíme pokračovat směr kino. Trošku nás mrzí, že Klub rváčů nedávají v hlavním sále pro 600 lidí se zvukem dolby surround ale to se nedá nic dělat Rostík chce vidět Rváče. Má však smůlu, jsou totiž vyprodaní. Dochází tedy na hlavní sál a film Šestý smysl. Pro mě je nejdůležitější délka trvání a tak se raduji, že je o půl hodiny kratší. Cena je zase o to vyšší a tak v pokladně každý nechává 110,- Kč. Před zabořením do pohodlných křesel si ještě Mládě kupuje půl litru Coly za cenu čtyř litrů a film už začíná. Musím říct, že mě absolutně dostal. Všem (nad 15 let) ho vřele doporučuji. Detaily z něj jsme rozebírali ještě několik následujících dní. Také jsme s Mládětem ocenili sílu prostorového zvuku, protože jsme při napínavějších scénách vyloženě poskakovali na sedadlech.
     Vracíme se zpět metrem, Pájis nás v zástávce Chodov opouští. My vystupujeme na Vyšehradě a bereme to přes Nuselský most a snažíme se představit si pocit při bungejumpingu. Když dorazíme na koleje (asi o půlnoci) doporučujeme film všem přítomným Mikyho kamarádům a posléze se rozhodujeme, že po takovémto zážitku nemůžeme jít jen tak spát a tak vyrážíme na toulky noční Prahou a vracíme se až po druhé hodině ranní (což asi moc netěší do té doby spícího Martina - ten si užívá poslední noc před zkouškou).
     Ráno vstáváme před sedmou hodinou a stanovujeme plán pro dnešní den. Miky se nenechává Piškotem přemluvit na veletrh a přece jen vyráží do školy na dopolední blok přednášek. My se vydáváme směr výstaviště v Holešovicích. Snídani si dáváme v jedné nejmenované restauraci - my s Piškotem jenom skromně kakao, zatímco Mládě se cpe tak, že nemá ani čas vyplnit dotazník, který nám zajistil dva Cheesburgery zadarmo.
     Mládě může trávit ve frontě na lístky, která se před otevřením výstaviště utvořila, ale nelitujeme návštěvy první den otevření.
     Veletrh by byl rájem pro kteréhokoliv skauta či skautku. K vidění bylo vše z vybavení do přírody od batohů, různých druhů oblečení, buzol, hodinek, čelovek, bot, záchranných vest, přes kola, čluny, auta až po ultralehká letadla.
     Nemusím nikomu říkat, že našemu největšímu zájmu se těšil pavilón kol. Mnohatisícové modely, které jsme znali pouze z prospektů jsme zde viděli na vlastní oči. Co se kol týče, vedla suverénně značka Author, co se týče hostesek zase Rock mashine.
     Mohli jsme si vyzkoušet i různé aktivity. Piškot lezl na umělou stěnu, já jsem vesloval na přístroji, jen Mládě se odmítl natáhnout na masážní pohovku nebo vylézt na sjezdové kolo (a to nemluvím o bílém tričku). Celé dopoledne padlo na procházení veletrhu a odpoledne už jsme museli spěchat za Mikym na kolej a společně s ním odjet směr Nové Město.
     O půl osmé nás (spíš Piškota) čekala Čiky se sestřenicí Pandou a bratrancem Breptou, aby vyrazili směr pohledecký kulturák. My ostatní jsme udělali ještě krátkou zastávku doma a o půl deváté se v kulturhauzu sešli všichni za účelem nacvičování country tanců. Po pravdě řečeno jsem přijel o trochu později a doufal, že páry už budou vytvořeny, ale nestalo se tak a spárovalo se to nakonec takto: pár č. 1 Čiky a Piškot, pár č. 2 Pubu a Miky, pár 3 Panda s Breptou a konečně pár 4. Tesis a Zdeny. Upozorňuji, že se nejedná o žádnou hromadnou aféru, ale o taneční páry. Pod vedením Barči jsme začali oprašovat znalosti z loňských let. Po pár hodinách to začalo být míň hrozný a tak nás Barča opustila.
     Zbytek si donesl matrace a chystal se ke spánku. S Piškotem a Mládětem jsme chtěli jít spát co nejdříve a dohnat tak spánek za minulou noc, ale byl to právě Piškot, kterého napadlo zahrát si ještě Dostihy a sázky.
No co vám budu povídat, shodli jsme se, že je to hra pro chamtivce a zakončili ji asi ve 2:30.
     Ranní vstávání bylo krušné, nejlépe ho zvládl Mládě, který musel jet nakoupit potraviny. Ale i my ostatní jsme se po chvíli taky nějak vysoukali ze spacáků.
     O průběhu CB se zmiňovat nebudu, můj názor na akce podobného typu znáte a navíc o něm píše ještě Čiky. Největším lákadlem letoška byla asi tombola, kterou měla na starosti Jíťa. Nevím proč, ale měl jsem pocit, že vyloupila nějaké hračkářství a nebo se bude její sestra Léňa (pozor nezaměňovat s Léňou - Tesis) po návratu domů hodně divit.
     Rozhodně jsme se na následující střediskovce shodli, že tuto akci musíme už nějak obměnit. Ale přece jen na to máme ještě rok, tak co si s tím dělat hlavu.