1. táborový den - Berušky

Nadešel den D – tedy neděle 10:00 a u klubovny se sešlo všech 17 tábornic s rodiči a hlavně koly, na kterých se na staré dobré tábořiště Zubík pojede. S podrobnostmi bohužel nemůžu sloužit, protože jsem byl na tábořišti a pracoval a pracoval. Ale citujíce Attyho: „Jojo, odjezd v pohodě, rodiče perfektní jako vždy.“
Jeden malý odstaveček související s prací zaplníme poděkováním. A to kamarádům ze střediska. Být s Attym sami dva kluci na táboře není žádná sranda – to každý uzná. A ačkoliv jsme dorazili s celým týmem vedoucích o den dříve, nestihlo se vše tak, jak mělo. A právě v takovémhle okamžiku má skautování velké kouzlo – to totiž stačí zavolat na pár čísel nejlepších kamarádů a říct jim jak na tom jsme. No a potom se už dějí věci, protože kamarádi vás samozřejmě ve štychu nenechají a v nejkratším možném čase dorazí s pomocnou rukou. Máme my to ale my, skauti, štěstí. Takže díky Pavlí, Piškote, Laky, Orloji, Teo, Miry a Tesáku!

A už zpět k našim milým Beruškám – cesta byla dlouhá, trochu únavná, ale zhruba v půl jedné se první cyklistky objevily na tábořišti u hromady věcí, které zde vyložili rodiče (děkujeme). Tento první cyklovýlet má na svědomí už jednu duši (naštěstí cyklistickou), takže nás čeká lepeníčko. Ale hlavně, že dorazili všichni a v pořádku.
Ti co mají už nějaký ten tábor za sebou se možná po příjezdu trochu nudí, ale pro nováčky je důležité zopakovat táborová pravidla. Co se smí a co nesmí, kam můžeme a kam nemůžeme, kdy a s kým budeme pomáhat v kuchyni a kdy naopak hlídat tábor, za kým jít když nás něco bolí atd.
Táborovou klasikou je také rozdělení osazenstva do skupinek, ve kterých budou hrát různé zápasy a hry, stát na nástupu atd. Rozdělení proběhlo tak, že holky hledaly své jméno napsané na kartičce různé barvy po celém táboře. To jakou barvu měla kartička bylo rozhodující – proto máme tým ČERVENÉ berušky, ZELENOU trávu, žluťásky a modrásky.
Každý měl samozřejmě svou kartičku jinde a tak jsme se těšili na některé zákroky při jejím získávání. Daniela oproti předpokladům nespadla do jezírka na které jsme jí poslali lodičku s kartičkou a ani Káťa neměla velký problém sundat své jméno z výšky na stožáru. Příště musíme přitvrdit :).
Čas nám takhle rychle utekl a byl tu Danielkou vytoužený oběd – Kus kus – v podání kuchařky Áňi – mňam, mňam.
Polední klid nebyl moc v klidném duchu, protože ještě nikdo necítil únavu a tak Káťa rozehrála na táborovém náměstíčku fotbalový zápas, do kterého se zapojila spousta dalších.
Táborový program začal právě včas, aby se nám vášnivé fotbalistky moc neunavily. A představte si, že se celý tábor ocitl v Benátkách – docela hezká představa ne? Ale pěkná dovolená by to byla, kdybychom měli nějaké ty penízky v kapse, což jsme neměly. Ale protože jsou holky podnikavé, okoukly, jak se živí mladí umělci nalíčení jako sochy a založily svou živnost na stejném principu. Třeba taková Káťa se namaskovala jako dokonalý černoch od hlavy až k patě. No nějaké drobáky jim to opravdu vyneslo, ale to už k nim dorazil chlapík, který se jim představil jako Marco Pólo a hrozně si divil, že se takhle ponižují. Nabídl jim proto, jestli s ním raději nechtějí cestovat. Holky byly pochopitelně pro. Ale před každou cestou je nutné se posilnit – ještě, že byla přichystaná sváča a k ní mimo jiné i výborné koláče od paní Nečasové – za které moc děkujeme. Byla po nich taková poptávka, že se poslední kousek musel dělit na osminy.

S plným břichem se Berušky vydaly na první cestu Marcovou lodí – nejdříve tedy natrénovaly plavecké styly, potápění a správnou námořnickou chůzi, po souši a potom už si je vzal do parády první důstojník Anička.
Pod jejím vedením pomáhaly civilizovat Turky a muslimy v Afgánistánu a také napájely velbloudy v karavaně. No prostě spousta práce, po které všem večeře hodně moc chutnala. S Attym jsme pomáhali likvidovat i nějaké nedojedené řízky, které už holky nechtěly a opravdu, maminky, umíte vařit.
Večerní nástup – první nástup na táboře je vždy kapitola sama pro sebe. Musí se vysvětlit kde kdo má stát, jak se při nástupu chovat, proč se nástup vlastně dělá – no prostě spousta důležitých informací. Holky mají ještě milióny dotazů, které celý nástup prodlužují a to i tím, že po některých dotazech trvá, než se Atty přestane smát a je schopen pokračovat. Ale konečně i to je u konce a můžeme si jít sundat kroj a připravit se na večerní program, který je pod taktovkou kuchařky Áni.
Áňa četla příběh, který holky doplňovaly a kombinovaly zápletku – a díky tomu, že se v příběhu vyskytovala jména vedoucích se program velice líbil a táborem zněly salvy smíchu.
Teď už se holky ukládají ke spánku, Atty ladí flétnu na večerku a Móňa s Ťíťou se připravují na hlídku, kterou mají společně se mnou už za chvilku. Následovat bude Linďa a Káťa s doprovodem Čegi.
Takže bych neměl otálet a rychle končit popis našeho prvního táborového dne. Dobrou noc.

P. S. pro ty co mě ještě neznají: vím, že mám problém s čárkami ve větách, občas mi ujede nějaké to i/y, ale i když se to třeba někdy nebude zdát, s češtiny jsem nikdy nepropadal :) – to jen neblaze působí táborové podmínky, tak prosím o shovívavost.