3. táborový den - Berušky

Horváth-ex dorazil přesně na čas už s pořádně plnou krabicí a tak holky nadšeně četly první dopisy a pohledy z domova. Nová poštovní schránka č. 2 má na sobě tentokrát tvář Ratky (Maky), která se těší ne na poštu ale sýr :) – však uvidíte. Obložený chléb k snídani byl zdrojem velké zábavy, protože nebyl snad nikdo komu by z něj něco nespadlo a nebo někdo, kdo jí úplně všechno. Takže tamta nejí salám, další sýr, třetí okurku, no prostě naše chleby potom vypadaly jako hamburgery, protože jsme byli těmito nevyhovujícími ingrediencemi obdarováni.
Atty se nechal u snídaně unést a odcitoval oblíbenou hlášku z jeho oblíbené komedie Sám doma,za kterou byl hlasem lidu odsouzen k 15 kolečkům kolem táborového náměstíčka, za mohutného povzbuzování škodolibých Berušek.
Je zajímavé a úsměvné sledovat, jak si holky zvykají na zálesácký život :). Rozesmála mě Andrejka, která si zapomněla na ranní hygienu ručník a spokojeně poznamenala: „Jé, to je dobrý, když nemám ručník, tak se můžu utřít do rukávu.“ A s nadšením to bleskurychle provedla. Věřím, že podobných zlepšováků ještě holky vynaleznou spoustu.
V prvním programu jsme zavítali do tetovacího salónu a pod vedením Elišky se holky proměnily ve zdatné tatérky. Až jsem zíral, že všechny vzory zvládly bez šablon. A nebojte se, fixy jsou speciálně určené na kůži a žádné alergie snad tedy nehrozí.
Po tatrankové sváči vyrazily holky k rozcestníku v lese, který ukazoval do šesti směrů, ve kterých se skrývala stanoviště s čínskými rolníky. Na každém stanovišti byl jiný úkol, který musely družiny plnit: sbalení spacáku, zatelefonování na linku 155 a nahlášení úrazu v domácnosti (trénování ze včerejška), skládání origami,
Na oběd byly výborné povidlové a marmeládové taštičky, ale byly tak dobré, že jsme o ně musely svést boj s vosami, kterých tady začíná být stále víc a už se dnes objevilo i několik štípnutí – ale každý to zatím nesl statečně. Největší problém je holky přesvědčit, že když už před vosou utíkají, je dobré při tom neječet, aby ji ještě nespolkly.
Polední pauzu jsme si my větší užili s návštěvou – Lakym a Marťou, kteří pomáhali s obsazením stanovišť při druhém programu.
Divadlo je tajné, takže o tom vám opět nic nepovím a jak probíhá plnění odborek máte také představu. Opět se plavalo, tančilo, houbařilo, zpívalo a zdravotničilo.
Poslední program před večeří měl být herní, ale protože některé stany zřejmě navštívil hurikán, došla mandarínovi dne trpělivost a hromadně se uklízelo. Někteří specialisté na pořádek obdrželi za úklid 5ku, takže nebylo co řešit (viz. foto). No jsem zvědav, komu dnes čistotný čuník připadne. Monča se s ním bude ale těžko loučit. Přirostl jí k srdci a neuvěřitelně si rozumí :) – všude ji doprovází.
Málem bych zapomněl, že zároveň s velkým úklid probíhalo i velké mytí nohou, při kterém se trojka z Danielčina lavoru soustředila spíš na výrobu pěny a bublinek než na samotné mytí. No výsledkem bylo to, že kdo kolem nich prošel v okruhu 3 metrů, měl pěnu až ve vlasech.
K večeři jsme si pošmákli na krupičné kaši – jak jinak než výborné – bohužel stejného názoru byly i vosy.
Jinak večer byl trochu plačtivý a trochu unavený a i proto byla program trochu zkrácen, aby si všichni mohli jít odpočinout. Proto jsme jen povykládali o knížkách a časopisech, které si holky na tábor přivezly a také jsme se ještě naučili táborový song. Tím se budeme loučit s každým táborovým dnem.
Nebude to tedy jen písní, ale jedná se o celý čajový obřad konaný v čajovně, která vyrostla v lese nedaleko tábora.
Tábor nám pomalinku usíná, vedoucí ještě diskutují o dnešním a také zítřejším dni a Adélka se už chystá vyrazit na hlídku…….. Dobrou.