4. táborový den - Vlčata

Čtvrtý táborový den naštěstí nezačal žádnou epizodou se zapadlým pekařem, takže budíček se nemusel přesouvat ze sedmi nula nula na půl čtvrtou ráno. Evolučním vývojem jsme se pak po klasické rozcvičce dokázali vyvinout až do podoby (samostatně) myslících lidí, schopných po snídani vyrazit na první program. Po včerejším (smutkem) vyčerpávajícím dnu šlo vlastně o docela odpočinkový program. Pod vedením slovanských šperkařů vyráběla vlčata pro kněžnu Libuši šperky z drátku. Menším problémem se stal nedostatek kleštiček a kleští k ohýbání, který byl ale překonán šikovností celé smečky. Takže kněžna Libuše bude mít solidní zásobu šperků od teď až na furt. Rohlík na svačinu ovšem nevyřešil nedostatek surovin, se kterým se České země musejí potýkat. Ve druhém programu se tak vlčata vydala pod vedením vrchního prospektora Johanese Krumpy (to je ten co vynalezl Krumpáč) objevovat skryté bohatství. Každá cesta k těžebnímu areálu se musela pochopitelně zaznamenat na pochodový film, aby se nezapomněla. (O možné (nulové) úspěšnosti opětovného nalezení dolu podle vlčáckých výtvorů se ale radši nebudeme zmiňovat).
Za zmínku ale rozhodně stojí oběd. Kvůli čočce na kyselo musel tábor kvůli bezpečnosti vyhlásit zákaz přibližování k teepku na méně jak 10 metrů s otevřeným ohněm. (I teď se ze tmy, z míst kde stojí týpko, ozývají podezřelé zvuky po jejichž původu je lepší nepátrat).
Po čem se všichni roveři snaží pátrat je příčina zvýšeného výskytu vos v prostoru tábořiště. Přestože se vlčata snažíme přesvědčit, že není třeba panikařit při příletu žlutočerné stíhačky, pingpong s majitelkami ostrých žihadel si vysloužil už pár obětí. Podobně jako pokus o nelegální překročení franckých hranic s nákladem zlata, stříbra a drahých kamenů. O nejtěžší program se postaral "Úkol na den" - vlčata se pokoušela celý jeden program nemluvit. \nutno říct, že mlčení děti nějakým neznámým způsobem zpomaluje, jak jsme usoudili po důsledném pozorování jejich jednání (Při pokusech nebylo zraněno žádné vlče :))

Co ale utrpělo těžký zásah byla pole v knížectví. Objevení dolů způsobilo odliv zemědělců za snadnějším výdělkem z dolování. Nepodojené kávy a děti ječící hladem popudily vojvodu Horymíra, který se odvážil pozvednout zbraň proti kněžně Libuši a zaútočil na její doly. Byla o ně svedena tvrdá bitva, mnoho životů v ní bylo zmařeno, ale nakonec byl Horymír i jeho věrný oř Šemík zajati a eskortování do vězení, kde budou čekat na svůj soud.
Horké hlavy ale velmi rychle zchladila bouřka s krupobitím, která poničila stáje a koně kněžny odklusali do lesů. Málokterý se jen ochotně vracel zpět (bůh ví proč, i když pravděpodobně kvůli tomu, že vlčata křičí prrr stejně vehementně jako hyjééé a chudáci nevěděli, co tedy dělat).
Počasí bohužel ale vynutilo i změnu šestého programu, takže jsme nakonec trénovali svoje hlasivky hlasitým zpěvem oblíbených písniček. Pak ale přišel čas na večerku a po ní už jedině zazipovat děti do spacáků a zašněrovat je do stanů s přáním dobré noci.