5. táborový den - Berušky

Další táborové ráno je zde, Linďa se Simčou vylézají ze stanu – neklamná známka toho, že je půl sedmé – ano, opravdu, na minutu přesně. Holding Horváth-ex – Enpeka :) je také na svém místě na prosluněné cestě nad táborem přesně jako vždy. No je to paráda ta táborová rána.
Děkujeme za všechny buchty, které se k nám dostaly – tzn. od Zítků, Dostálů, Slámů. Naprosto výborné, stejně jako perník od blondýnky Pavlínky, která dnes dorazila na návštěvu – ale o tom později. Nevěřili byste tomu, ale opravdu tu netrpíme hlady, Áňa vaří skvěle – bohužel až moc, takže předsevzetí o táborové redukci váhy asi vezme za své – nicméně radím vám dobře, milé pekařky, šetřete síly a nápady, protože budou velice brzy potřeba….. Čtěte v pohledech a možná i později zde na internetu, protože Atty připravuje jednu veeeelice zajímavou akci, o které uvažujeme už léta.
Takže nacpaní tedy jsme až k prasknutí a to je dobře, protože správný voják dobrou stravu potřebuje – bez ní by nebyl schopen výkonů, které se od něj očekávají. Proč voják? To vám bylo tak:
Mulán začal zase jeden z jejich všedních dní, kdy pracovala do úmoru, aby pomohla uživit svou chudou rodinu, když v tom dorazili do vesnice verbíři. Jejich povinností bylo odvést Mulániného otce (asi pan Mulán :)) do války. Mulán to ale nedovolila a nechala se naverbovat místo něj. Osvědčené heslo: „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají,„ se osvědčilo. Poté, co všichni nově naverbovaní (včetně Berušek, které chtěly Mulán pomoci) podepsali svůj závazek k armádě, začal tvrdý výcvik. Nejdříve drsné rajóny, úklid všude, kde se dalo i nedalo a potom teprve výcvik v boji. Holky se tedy pěkně proběhly po celém tábořišti i blízkém a vzdáleném okolí. Nejnadšenější ze hry byla z nepochopitelných důvodů asi Móňa (a to ještě Atty zakázal disciplínu drhnutí táborového náměstíčka kartáčkem na zuby) – mohl by to být dobrý způsob využitelný při domácích pracech :).
Druhý program byl už pro pokročilejší a zkušenější „vojáky“ – dostaly se jim do rukou zbraně a tak nastalo únavné cvičení střelby, rozborka zbraní, míření, nabíjení – nevěřili byste, že tento program napadl jemnou dívku Báju a to s injekční stříkačkou.
Naštěstí i v armádě se dodržuje oběd a polední klid, takže jsme si pochutnali na špagetách a rozptýlili se s návštěvou – na kole dorazila Marťa a Laky se sestřičkou Madlenkou a posléze Pavlínka s již zmiňovaným perníkem.
Lov odborek jede na plné obrátky, plavkyně Káťa s Aničkou O. si splnili další náročnou disciplínu – uplave 20 m v oblečení a další bodík dostaly za – ví jak dopomoci unavenému plavci. A co vím, tak i houbařky se činily a dost z nich má již odborku splněnou.
Čegiino divadélko pomalu postupuje a holky se prokousávají svými rolemi – pěkně se to poslouchá.
Ale pátý program byl to, k čemu hlavně směřoval dnešní den. A tím byl boj proti Hunům – kočovným nájezdníkům. Obě strany se utkaly v lese před týpím a vzájemně si obsazovaly své pevnosti. Boj to byl drsný, šátkovaná jak má být. Holky se do hry tak vžily, že část chudáků Hunů se z vražedného boje vrátila s modřinami. Z toho důvodu byla největší násilník – Eliška, unesena, ale protože její brutalita trvala, neupekli jsme ji a nesnědli, ale raději ji pustili zpět do tábora.
Eliška tedy vyvázla, ale na opékání stejně došlo a to špekáčků. Ačkoliv v dálce hřmělo a sílil vítr, rozdělali jsme si oheň a opékali večeři. Trochu nás zaskočilo, že byl pro většinu holek neřešitelný problém kde a jak sehnat klacek na opékání a potom jak na něm udělat špičku. Ale společnými silami jsme to zvládli a ačkoliv se frekvence kapek zvyšovala, vydrželi jsme u ohýnku až do deváté hodiny, kdy byl čas na večerní čajový rituál. Je hezké sledovat, jak si holky zvykají na táborové podmínky. Anička, která se při první bouřce klepala už od doby, kdy se na obzoru poprvé objevila tmavá mračna, dnes s klidným úsměvem u ohně prohlásila: „Ale je to krása, ty blesky, že jo?“, a dál sledovala záblesky na obzoru. Snad se dostaneme i do té fáze, kdy některé nebudou říkat: „Fůůůj, mravene, fůj pavouk, fůůůj brouk.“ Pevně věřím, že ano.
Ale zpět k večernímu rituálu. Čajovna byla naštěstí opět umístěna v hangáru, takže bouřka, která přišla nás zase tak netrápila a holky byly rády, že jsme společně u čajových stolků, v suchu a za příjemného svitu svíček – jen ať si venku živly řádí….. No zase tak dlouho nemusí řádit, ale naštěstí se umoudřily a tak v dešťové pauze následoval průvod z hangáru k latrýnám a potom ke stanům.
Po celodenním armádním výcviku a hlavně únavném boji s Huny byl každý tak unaven, že tábor utichl velice brzy a i rada roverů byla krátká a šlo se brzy spát. Klid spáčů hlídala jen Eliška Ch. s Pájou a Barčou a ticho rušily jen drobné kapky dopadající z černočerné oblohy a šum větru v okolních lesích.
Dobrou noc.

Dnešní den ve faktech:
Mandarín (vedoucí) dne: Bája
Vlajková četa: Pája, Dáňa, Míša, Anička K.
Pomoc v kuchyni: Čegi + Áďa + Anička K
Noční hlídky: Pája, Barča S. – za doprovodu Elišky
Jídla: chléb s máslem, buchty, polévka + špagety, buchty+broskev, špekáčky na ohni
Úrazy: štípnutí, pohmožděný kotník,
Nálada: dobrá, bojovná, téměř vůbec neplačtivá
Počasí: horko, bouřka, déšť ale teplo
Další šťastný majitel pořádného čuníka: Tíťa