6. táborový den - Berušky

Dodávka byla dnes opět štědrá – jak na dopisy, tak i na balíčky, tak jen připomínám, že pečenímilovné maminky či babičky (či pečení milovní tatínci – ať někoho nediskriminujeme – taky jsem jednou zvládl upéct bábovku – jednou….) budou mít ještě šanci vyniknout :). Hlavně Lindina babička by určitě měla pozorně číst poštu či sledovat internetová zpravodajství, protože už brzy………. . :) – koláčky každopádně výborný.
Bylo cítit, že je po včerejší bouřce chladněji, takže ani vosy neotravovaly tolik jako jindy. Nebo jsme si na ně možná už zvykli. Každopádně pár štípnutí bylo i dnes.
Hned po nástupu si holky vyzkoušely skládání origami – žábu a krabičku. Ale upřímně, moc je to nenadchlo. Minimálně ne tak, jako další boj s Huny, který se odehrával před obědem. Tentokrát se jim podařilo zvítězit – postupně obsadily jednotlivé části Hunského ležení od latrýn počínaje, přes Hunskou nemocnici, salón krásy a zásobárnou s velitelstvím konče.
Po takovém výkonu je všem jasné, že výborné ovocné knedlíky do holek padaly v počtech opravdu velkých.
Už v poledním klidu připravovala Eliška půdu pro svou odpolední hru s titulem „Bářin kluk.“ Nevěřili byste, jak lehké je namotivovat holky ke shánění drbů. Stačí jen sem tam utrousit nějakou záhadnou poznámku a už to frčí. Dnes to nastartoval tajemný vzkaz na dívčích záchodech: „Bára Kubická má kluka.“ To vám najednou proudily na latrýny davy senzacechtivých Berušek a dychtivě četly tento vzkaz. Ve třetím programu začala pátrací akce ve velkém. Holky zjišťovaly informace po všech roverech a dávaly dohromady popis dotyčného šťastlivce. To se jim po dlouhé době podařilo, ale zklamáním bylo to, že jde o fikci, ze které plyne poučení, že drby se neroznáší.
Následoval lov odborek, kdy jsme tentokrát nevyrazili k vodě s plavkyněmi, takže jsem měl dost času nafotit ostatní odborkové skupinky. Za vidění stála zejména divadelnice v podání Aničky O. a Michalky. Však na fotkách uvidíte modrou tyrkysovou Karkulku (Michalku) a babičku s velkými brýlemi (Aničku).

Mezi základní skautskou dovednost patří rozdělání ohně. Jakmile se člověk dostane někam do jiné společnosti a například se griluje, tak první co padne, je: „Hele, ty seš ten skaut, tak rozdělej oheň“ – to dostatečně známe. No a aby nám holky neudělaly v budoucnu ostudu, rozhodli jsme se trénovat tuto dovednost. To jsme ještě nevěděli, co bude následovat. Snažili jsme se přípravu ohně rozdělit do několika logických kroků. Nejdříve si sehnat chrastí = hromádka č. 1 – toho musí být nejvíc, hromádka č. 2 – silnější klacíky a závěrečná třetí hromádka s nejsilnějšími klacky a nejmenším počtem klacků. Těch dotazů, kolik těch klacků má přesně být, jestli jich tolik stačí a když ne, tak kolik ještě musí nasbírat, to vám bylo něco. Následovala výstavba ohýnků, opět dokonale technologicky popsaná a opět s milionem dotazů: stačí to takhle? Musí to být do pyramidy? A proč???
No a když jsme se prokousali až sem, stal se největším kamenem úrazu okamžik škrtnutí sirkou. Když už se náhodou sirka v rukách Berušek nezlomila, hned jak zazářil plamínek, s panikou ji odhazovali. Takže máme s Attym nový táborový cíl – ne naučit holky rozdělávat oheň, ale začneme s postupnějšími kroky – naučíme je vyškrtat krabičku sirek bez jediného selhání.
No ale abychom někomu nekřivdili, třeba Pája zapálila svůj ohýnek úplně sama. Ostatním jsme museli trochu méně či více pomoci, ale měli jste vidět, jak byly hrdé, že mají svůj ohýnek. Za žádnou cenu se jich nechtěly vzdát . O tom, že bych je snad mohl smést do centrálního ohniště, jsem si mohl nechat jen vzdát. Od magické záře plamenů z VLASTNÍHO ohně je odtrhla až večeře a vůně topinek.
Ale ještě předtím si vymínily, že je musím s plápolajícím kamarádem vyfotit a u toho se dmuly pýchou. Co dodat – snad jen, že je štěstí, že nepřijeli hasiči z okolí a že pokud by Al-kaidá potřebovala vycvičený oddíl žhářů, holky by se mohly klidně nominovat.
O večerní poprask se postaral jednak pořádkový čuník, po kterém všechny toužily a neustále mi připomínaly, ať už jim oboduji pořádek, protože jsem ho dnes jen kontroloval jen jednou. Uposlechl jsem jejich rady a vzal to od podlahy. Trochu jsem je nadzdvihnul při kontrole vlastního stanu – no ale uznejte – kdo z vás by si nedal jedničku s hvězdičkou? :).
Čuníka dnes nakonec získal Atty, ale bylo to opravdu na těsno. Těch pořádných Berušek nám nějak přibývá a i notorické nepořádnice se opravdu zlepšují.
Právě teď už probíhají večerní rituály a tábor se ač nevědomky chystá na noční hru – plížička z tábora Hunů. Tak držte holkám palce, ať se jim podaří z nepřátelského tábora v noci uniknout.
To je asi pro dnešek vše, dobrou noc.

Dnešní den ve faktech:
Mandarín (vedoucí) dne: Zdeny
Vlajková četa: Anička O., Barča S., Barča J.,
Pomoc v kuchyni: Kristýnka a Simča H + Eliška
Noční hlídky: Dáňa + Simča D. a Káťa + Linda – za doprovodu Čegi a Zdenyho (jen fingovaně – díky noční hře hlídky nejsou)
Jídla: chléb s marmeládou, buchty, polévka + ovocné knedlíky, buchty+broskev, topinky s česnekem, sýrem a kečupem
Úrazy: štípnutí, drobné spálení
Nálada: ukřičená (hlasitá), neplačtivá
Počasí: polojasno, ani teplo ani zima, s pár večerními kapkami deště
Další šťastný majitel pořádného čuníka: Atty