10. táborový den - Berušky

Ráno bylo trochu zmatené, nikde nevisel program dnešního dne, jídelníček také ne, pošta dorazila až kolem osmé, no kdo se v tom má vyznat?!!!
Důvod se Berušky dozvěděly po ranním nástupu v jídelně. Čeká nás cesta do Dračích hor. Cesta bude dlouhá, tak se na ni musíme řádně připravit.
Důležitá jsou tři zavazadla: 1. Batůžek – ten si povezeme s sebou na kole 2. Spacák – ten i s karimatkou a oblečením odevzdat do jídelny a konečně 3. zavazadlo = ešus i s hrníčkem odevzdat do nachystané krabice.
Balení holkám zabralo chvilku, ale daleko složitější bylo dostat povolení k cestě. To se totiž vydávalo pouze tomu, kdo opouštěl svůj stan krásně uklizený a zašněrovaný. Ale konečně jsme mohli vyjet. Se silnější skupinou čítající 9 Berušek jsme vyjížděli my s Attym, se slabší, čítající 6 berušek jela Čegi, Áňa, Eliška a Barča :).
Cesta vedla stejně jako na vyjížďce = ke Sklenskému rybníku. Po cestě jsme se zastavili a počkali na slabší skupinu a až poté následoval první úkol na cestě do Dračích skal. Abychom si zajistili štěstí, hledali jsme čtyřlístky. Kupodivu se to podařilo skoro všem, takže to znamená, že naše cesta bude mít šťastný konec.
Dále jsme dorazili až na naši známou plážičku, kde Atty uzavřel onu sázku. Začalo nám tam krápat a fučel pěkně studený vítr. Ještě, že byla poblíž nějaká loděnice či co s pěknou verandou s výhledem na jezero. Poslední, co vím, tak holky sbíraly 10 placáků, zřejmě na žabičkování :). Ale to už jsem spěchal zpět do tábora nacpat do auta pekáč s rizotem, kanystr s čajem a přepravku s nádobím.
Můj příjezd byl samozřejmě přivítán jásotem a po rizotu se slehla brzy zem (třeba Míša si přidala 3x, Atty 2x + měl ještě nášup od Andrejky, Zdeny 3x – prostě fakt Magdina dobrota). Ještě, že máme v záloze tak super zázemí v táboře. Chvilku proběhl nějaký ten polední klid a potom se opět osedlala kola a mohlo se pokračovat v cestě (dále do Sklené nad Oslavou, Bory a až někde ke kopci Bukovci. Mr. Provianťák se musel s prázdným nádobím vrátit zpět do tábora, tam nafouknout auto do větších rozměrů a nacpat jej spoustou spacáků, karimatek, oblečení atd. Nesmí zapomenout na vařič, hrnec, čaj, chleba, máslo, marmeládu a vakuovaný věnec špekáčků. Neuvěřitelné, ale vše se vešlo.
Ted už čeká jen na zavolání Attyho a jeho udání polohy, aby mohl vyrazit zpět za výpravou do Dračích hor, vyložit plachty a příslušenství a začít stavět příbytek na noc. No a jak jinak si zkrátit čekání, než napsáním pár řádek našim milým rodičům, že?
Musím jménem vedení poděkovat neznámému dárci pytle se sladkostmi, na kterém byl sympatický vzkaz, který končil slovy: „A těm breberkám nic nenabízejte, mají toho spoustu!“ Neboj, neznámí dárče, instrukce dodržíme do puntíku :).
Jen na fotky budeme muset bohužel počkat, protože s foťákem bojuje Atty někde u Dračích hor, takže pokud ho sem teď nepřinese na křídlech nějaký drak, tak zatím smůla.
Zatím se mějte hezky a zítra opět načtenou.

Chvilinku po dopsání článku mi Atty dal signál a s cyklistkami jsme se sešli kousek od Netína v lese, kde bylo rozhodnuto se utábořit.

Stavění přístřešku byla trochu fuška. Chtěli jsme, ať holky pracují co nejvíce samostatně, ať se i něco naučí, ale bylo to krapet časově i psychicky náročnější :). Ono, když na vás volá 7 lidí, každý s jiným dotazem, ale se stejnou vytrvalostí, tak zvažujete, zda by nebylo lepší to postavit rychleji a sám. Ale nakonec jsme slavili úspěch a přístřeší bylo na světě.
Holky si mohly jít vytahat věci z auta a připravit se na noc, zatímco Atty vařil čaj a Áňa s holkama šla rozdělávat oheň na opečení buřtů.
Večeře byla také kapitolka sama pro sebe – tolik způsobů nařezávání párků a napichování na klacek jsem ještě neviděl. No ale také musíme dodat, že tolik napadaných špekáčků v ohni jsem také neviděl :).
Začalo se pěkně smrákat, ohýnek sympaticky plápolala a my začali cítit únavu. Myslím, že to byl Atty, kdo odpadl první a usnul na celtě u ohně, nedbajíce dotírajících a provokujících holek. Ale zhruba o půl desáté jsme zalezli všichni do spacáků a spali až do rána. Teda holky prý slyšely v noci nějaké skřeky a štěkání – dle jejich komentářů to vypadalo na tygra nebo minimálně na vlka, ale my s Attym vše zaspali.
Není lepší nocleh než v lese!