6. táborový den - Vlčata

Budíček, rozcvička, ospalé tvářičky vlčáků se začaly po těchto slovech objevovat na našem táborovém náměstíčku. Tak takhle nějak začínal další táborový den. Posilněni vydatnou snídaní a po nástupu, kde jsne se dozvěděli kdo to bude mít službu v kuchyni, byl ten pravý čas na vlčkolovení. Mladí ekologové, výtvarníci, hvězdáři, lukostřelci a spousta dalších se rozutekli k vedoucím a zkoušeli z nich dostat to kýžené slovní spojení: Máš uloveného vlčka! A jestli se to někomu nepovedlo, tak věřtě, že na to bude mít ještě spoustu času. V dalším programu odděleném od toho prvního svačinou, se vlčáci stali svědky toho, jak Libuši a Přemysla Oráče navštívil jejich kamarád Bruncvík . Bruncvík je známým lovcem a stopařem, už mnoho tvorů chytil, studoval a posléze popsal v knihách, jenže teď prošvihl svatbu Libuše. Jako odplatu za svoji nedochvilnost slíbil, že získá do erbu České země toho nejvzácnějšího tvora. Libuše jeho nabídku přijala. I vydal se Bruncvík balit si výbavu na svoji cestu, ale co se nestalo. Zase ti proradní Frankové. Ukradli Bruncvíkovi seznam věcí na cestu. Co teď? Honem , honem, času je málo, práce moc. Ještě že tu máme naše vlčáky. Jak dostat takový seznam věcí, není nic jednoduchého.
Nejprve se musíte vydat do města Franků a potom jít kousek za město, kde se pasou krávy, hlídající ukradený seznam. To ovšem nestačí. Jakmile víme co máme získat, proč si to nevzít rovnou od Franků? Hlavně nenápadně, musíme zapadnout mezi obyvatele města a vymyslet si nějakou výmluvu, proč odnést spoustu věcí. Najednou se nám na táboře objevila spousta lidiček co chtěli něco postavit, udělat z matrací křídla, nebo ochrannou vestu. Vyzbrojit ešusem vojsko na hranicích s spoustu dalších originálních nápadů, jak přelstít Franky.
Máme sbaleno, naplněná bříška obědem, zamáčknutou slzičku při odchodu na táborovou výpravu, ale nedočkavě koukáme za každý strom, jestli se tam náhodou neobjeví zvířátko, co se bude hodit do našeho erbu. Po cestě jsme jich potkali hned několik, ale pandu, draka ani králíka se nám nepodařilo přesvědčit, aby se stali našimi ochránci. Po 3 hodinách hledání se začalo stmívat a my byli nuceni hledat nějaké to místo na přespání. Jaké štěstí, že máme zrovna parádní výhled na Chroustovic chalupu. Tak jsem je navštívili a přesvědčili , ať nás tu nechají přespat. Uvařili jsme si polívku, protože bylo už dost pozdě, vybalili jsme spacáky a šli si lehnout.
Někteří ani nestihli usnout, když je budíme, že na půdě někdo straší. Děti to šly prozkoumat a našly dvouocasého lva,který za jejich odvahu přislíbil, že se stane českým partonem a ochráncem. Teď už nám ve sladkém spánku v teple chalupy nic nebránilo. Teda to jsme si mysleli. Do dveří vpadl unavený Slovan, který přinášel depeši od dvora kněžny Libuše. Libuše zemřela! A my potřebujeme pomoc! Teď to vypadá, že naše dětičky mají o zábavu postaráno. Libuše studená a země v úpadku. To bude zítra náročný den!
Ráno jsem si zabalili všechny věci a chtěli jsme vyrazit na zpáteční cestu za Ufonem a Tkaničkou, kteří byli tak hodní, že mám, zatím co jsme byli pryč pohlídali tábor. Jemomže začalo pršet, tak jsme zahájili operaci, při které bylo snahou přesunout vlčata do tábora pomocí motorizovaných ořů naší táborové stáje. To se úspěšně podařilo a děti mohly jen doufat,že to nebude s Českými zeměmi tak zlé, jak tvrdil posel. No uvidíme, jak to celé nakonec dopadne.