12. táborový den - Berušky

Rozpohybovala nás rozcvička Terky, kdy jsme se dostatečně proběhli a zablbnuli na ranním sluníčku v trávě, která byla opravdu bohatá na rosu.
Snídani jsme vyřídili piknikovým způsobem na stolech před kuchyní – to abychom se vyhnuli vosám, které teplé počasí zase nalákalo do tábořiště.
Protože se návštěvní den blíží mílovými kroky (ale pro některé je i tato rychlost pomalá) stává se hlavní divadelnice Čegi, stále nervóznější a „vynutila“ si další program na zkoušení zpěvného divadla. Mně, laikovi, se zdá výsledek zkoušek více než uspokojivý, ale nebudu jim do toho kecat, že :). Však uvidíte a uslyšíte sami už zítra. Jen doufám, že holky předvedou stejné nasazení jako teď a neztiší je tréma.
V druhém programu se rozhodla Áňa potrápit hlavičky holek šiframi. Pokud jednotlivé šifry správně vyluštily, zjistily jak správně postavit dračí hnízdo. A k čemu je takové hnízdo potřebné? No že se ptáte, přece k řádnému vyklubání vajíčka! Tímto způsobem jsme pomáhali milé dračici, až se nám – tedy holkám z hlaviček kouřilo.
Myslím, že všechny uvítaly cinkot ohlašující oběd – segedínský guláš – to vám byla dobrota! Anička s Káťou si daly tuhle baštu až později, protože jsme ještě spěchali na řečické koupaliště dodělávat poslední zbývající body do odborky Plavkyně.
Třetí program byl asi nejočekávanějším programem dne – tedy Beruškami. Připravili nám totiž hru. Byli jsme dost zvědavi, čím vším se nám pomstí a byli jsme připraveni asi na všechno, ale mile nás překvapily. Ale popořadě.
Do dvojice jsem vyfasoval Attyho – koho lepší si přát za parťáka? Hned jsme si odsouhlasili, že poběžíme „na krev“ a i kdyby nás měl výborný obědový segedín opustit, nepolevíme. Startovali jsme jako druzí, ale nedalo nám moc práce doběhnout předchozí tým složený ze Strnadek a Báji. Probojovávali jsme se přes různé stanoviště, kde nás holky šikanovaly co se do nás vešlo – se zavázanýma očima jsme ochutnávali a poznávali různé suroviny, plížili se jako tygři, tančili polku, po hmatu poznávali předměty a nakonec po projítí vědomostního kvízu jsme měli hledat poklad (čokoládu). Ačkoliv jsme s Attym dorazili do cíle se značným předstihem, museli jsme čekat na ostatní, značně pomalejší a rozhodně ne tak dobrý skupiny :) a teprve potom hledat poklad – nepochopitelné. No a i přes tento náskok jsme s Attym našli čokoládu nejpozději a byli jsme prohlášeni za poslední a co víc – bylo nám organizátorkami nadáno, že jsme předbíhali ostatní skupiny. Tak nevím, co jsme dělali s Attym špatně – ještě asi vzneseme protest. A i přes tento značný renonc jsme galantně a jako jediní!!! nabídli organizátorkám nalezenou čokoládu, zatímco zbylé dva HOLČIČÍ týmy ji „sežraly“ do 3 sekund – zřejmě to braly jako poslední disciplínu a na čas.
Zbytek odpoledne byl klidný a nesl se opět v duchu generálek generálky divadla a poté odborek, kde se plnily poslední bodíky.
Večeře měla být tentokrát netradiční a tak holky netrpělivě čekaly až do pozdějšího večera. Čas si krátily stále oblíbenějším ringem.
Konečně byla závěrečná hostina v blízkém lese připravena a holky mohly zasednout ke stolům. Ty byly připraveny u příležitosti Císařských slavností a také jako Mulánina svatba s nenáviděným Čung hejem.
Ten se naštěstí opozdil a tak císařovna, nezvyklá čekat, dala povel k zahájení jídla. Stoly se prohýbaly pod mísami plnými tradičního čínské jídla a na cokoliv jsme ukázali prstem, to nám obsluhující rádi naservírovali do nastavených ešusů. Ženich stále nešel a to už jsme byli nacpaní k prasknutí. Znepokojená císařovna vydala rozkaz jej jít hledat. Jekot, který se ozval za nedlouho z lesa, vylekal i drsnější nátury (Magdu) a za nedlouho přišla děsivá, ale celkem potěšující zpráva. Čung hej byl sežrán dračicí. Kouřící zbytky jeho oblečení byly jasným důkazem. Teprve teď se mohla konat ta pravá slavnost. Mulán byla konečně veselá a spokojená a nastala veselá zábava.
Hra nám tedy úspěšně skončila a na nás (tedy císařovně) bylo vyhlásit vítěze – stali se jimi Modrásci – tedy Pája, Míša, Dáňa a Linda. Každá z nich obdržela nafukovací „pohovku“ na vodu v pestrých barvách a tak byly holky nadšeny – škoda, že na letošním táboře je už nevyužíjí. Oceněny byly ale všechny Berušky – stříbrným řetízkem s beruškou.
Posledním prvkem večera bylo překvapení – holky vyšly na louku a usadily se na připravené deky v trávě. Chvilinka napětí a potom se k obloze vznesl ohňostroj ze stráně nad obzorem. Jeden barevný výbuch střídal druhý a holky sotva stíhaly hádat, jaká barva bude asi následovat.
Ale poté už byl opravdu čas zalézt do stanů – už tak bylo pozdě. Andrejka nastoupila na noční hlídku s Magdou a teď v jídelně vesele mastí pexeso.
Pracovní tým se právě teď radí o zítřejším dni a v odmlkách postupně usíná a zase se probouzí. Doufejme, že brzy skončíme a půjdeme spát.
Je předposlední táborový večer, zítra tu už bude většina z vás, věrných čtenářů a další večer už jen ztichlý les a prázdná louka, která bude zase rok čekat na to, až ožije křikem táborníků.
Jednoduše řečeno, toto je asi poslední článeček z letošního beruščího tábora. Děkuji vám za přízeň, pozornost a veskrze pozitivní ohlasy a třeba příští rok opět na čtenou. Nebo s některými z vás možná na čtenou za pár dní u zpráviček z tábora oddílu, kam v sobotu přesídluji. Kdo ví. Každopádně všem hezký zbytek léta a pěkné dovolené.

Dnešní den ve faktech:
Mandarín (vedoucí) dne: Áňa
Vlajková četa: Áďa, Eliška, Ťíťa, Kiky
Pomoc v kuchyni: individuálně kdo šel kolem
Noční hlídky: Magda s Andrejkou a Pájou, Eliška s Áďou a Barčou S.
Jídla: chléb s marmeládou, jogurt Dobrá máma, polévka špenátová + segedínský guláš, nektarinka + šáteček s mákem, tvarohem či marmeládou, večeře multichoice = bohatá tabule
Úrazy: ani ne – doslova řekla Maky
Nálada: veselá a ukřičená (těšíme se přece na rodiče)
Počasí: vedro a poměrně větrno
Další šťastný majitel pořádného čuníka: Linďa + Simča – dohromady, protože to bylo nerozhodně

P.S. docela by mě zajímalo, jestli někdo sledoval videosekvence na zubik09@centrum.cz, nebo jestli to bylo jen plýtvání časem a zahlcení mobilní sítě zbytečnými daty....?